Článek
Kandidáta do Evropského parlamentu Jana Povýšila nepustili v dubnu do budovy Ministerstva vnitra. Hendikepovaný politik volebního hnutí Evropa společně sice přijel na ministerstvo jako delegovaný člen na zasedání Státní volební komise, ale to ochranku u vstupu neobměkčilo.
Jan Povýšil dorazil do budovy vnitra na vozíčku a takovým lidem zakazuje vstup provozní řád.
Seznam zjistil, že veřejných budov, kam lidé na vozíčku nesmějí, je v Česku mnoho. Patří k nim mimo jiné budova Českého rozhlasu a v minulosti i budova Národního muzea.
Provozní řád hovoří jasně
Několik týdnů po výše uvedené historce stojíme opět ve dveřích menší budovy Centrotexu nad stanicí metra Pražského povstání, kde sídlí jedno z pracovišť Ministerstva vnitra.
Nejdřív příkré schody. Ty lidé na vozíčku mohou ještě s výpomocí zvládnout. Nad nimi ale čeká vrátnice s turniketem. Skrz něj už vozíčkář nesmí.
„Já na ministerstvo nechci útočit. Je to jen jeden z mnoha baráků, které ministerstvo má. Na druhou stranu tam sídlí Státní volební komise – tak který barák by už měl být přístupnější,“ říká Jan Povýšil.
Čtyřicet let starý areál Centrotexu přístupný pro vozíčkáře není. V obou jeho budovách se mohou pohybovat jen v přízemí, protože Centrotex nemá evakuační výtahy. Ty sice nenajdeme v řadě dalších starších budov, ale tam se vozíčkáři normálně dostanou.
Problém Centrotexu je v tom, že vstup lidí na vozíku zakazuje zdejší provozní řád.
Seznam si tento dokument vyžádal a jeho ustanovení zní jasně:
„Výtahy v budově A i B nejsou evakuační, a proto osoby imobilní s vozíky (návštěvy) mohou svoje záležitosti vyřídit s navštívenou osobou ve vstupní hale budovy A nebo v místnosti vyčleněné pro tyto potřeby.“
Dosud, až do návštěvy Jana Povýšila, si na to na Ministerstvu vnitra nikdo nestěžoval, a tak se nepřístupnost budovy neřešila. Až letos, i když na nepřístupnosti budovy pro vozíčkáře se moc měnit nebude.
„Od příště už bude zasedání Státní volební komise v budově či prostorách, které budou přístupné hendikepovaným občanům,“ slibuje mluvčí Ministerstva vnitra Ondřej Krátoška.
S vozíkem do budovy nelez
Starších budov, kde sídlí veřejné instituce a kde chybějí evakuační výtahy, je však daleko více. Předseda Národní rady osob se zdravotním pojištěním Václav Krása si nevzpomíná, že by znal některou, kde provozní řád vyloženě zakazuje vozíčkářům vstup.
„V budově Pražské teplárenské, kde sídlíme, jsme byli také vystěhováni z 12. patra do třetího, a to kvůli tomu, aby nás v případě požáru mohli evakuovat. Ale aby mi někdo řekl, že do některé budovy nesmím, to mi přijde trochu zvláštní,“ podivuje se předseda NRZP Václav Krása.
Přesto se takové příklady najdou.
Vstup do vyšších pater své budovy na Vinohradech neumožňuje vozíčkářům například Český rozhlas. Zároveň ale našel řešení, jak se s problémem alespoň zčásti vyrovnat.
Stejně jako v budově Centrotexu Ministerstva vnitra ani na Vinohradech nejsou evakuační výtahy. Vedení Českého rozhlasu ale upravilo provozní řád, aby hosté na vozíčku mohli do vyšších pater vstoupit. Jinak to ani nešlo. Vyprojektovat evakuační výtah ve starší budově totiž není jen tak.
„Kromě toho že evakuační výtah musí mít možnost napojení na záložní zdroj energie, tak musí sloužit jako samostatná úniková cesta, takže musí být dispozičně oddělen od provozní části budovy,“ vysvětluje obtíže při rekonstrukci starších budov architekt Jan Tomandl z Pražské organizace vozíčkářů.
Vozíčkáře v budově rozhlasu vždy někdo doprovází a navíc má o jeho pohybu přehled ostraha. V případě vyhlášení poplachu pak zaměstnanci ČRo koordinují jeho evakuaci se záchrannými složkami.
Veřejnoprávní médium navíc také zaměstnává jednoho vozíčkáře, který jednou týdně pracuje v kanceláří ve čtvrtém patře. Mluvčí ČRo však přiznává, že se sice na pracoviště dostane bez problémů, něco jiného by to ale bylo po vyhlášení poplachu.
„V případě mimořádné události by zde problém nastal. Naše oddělení, které má na starosti bezpečnost a správu majetku, ale o zaměstnanci ví a v případě mimořádné události by mu bylo nápomocno při evakuaci,“ dodává Hošna.
Bariérová OSN proti bariérám
Takový servis jako rozhlas ale nedokázalo loni v říjnu svým návštěvníkům zaručit Národní muzeum. Otevíralo se ještě bez kompletní kolaudace. Hendikepovaní by se tak nemohli rychle evakuovat.
„Vstup pro vozíčkáře tedy nebyl umožněn nikoliv z důvodu nějaké neúcty a neochoty, ale z důvodu bezpečí,“ vysvětluje mluvčí Národního muzea Kristina Kvapilová. Letos se ale sbírky otevřely už všem návštěvníkům bez rozdílu.
„Ač považujeme bezbariérovost za přirozenou součást staveb, tak ty prvky, které tu bezbariérovost tvoří, jsou relativně moderní a dřív se v budovách nevyskytovaly,“ připomíná architekt Tomandl.
Přístupnost budov se za poslední roky výrazně zlepšila. Stále je ale co zlepšovat. Bezbariérové jsou jen dvě třetiny zastávek pražského metra. Částečně nepřístupné jsou třeba některé budovy největší české vysoké školy Univerzity Karlovy. Zcela nepřístupná je její Lékařská fakulta v Plzni.
Česko se zavázalo odstraňovat bariéry ve veřejném prostoru na základě ratifikace Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením. Trochu paradoxní ale je, že do budovy OSN na pražském Starém Městě se vozíčkář bez pomoci nemá šanci dostat.
Vláda pro odstraňování bariér vytvořila Národní rozvojový program mobility pro všechny, jehož cílem je zajistit svobodný pohyb každému člověku. O dotace na podporu bezbariérovosti mohou žádat všechna města a obce. Praha se tak zavázala, že do roku 2025 zajistí kompletně bezbariérovou hromadnou dopravu.
