Článek
Pro Poličku se jedná o velmi cenný dar, který doplní sbírku předmětů spjatých s jejím nejslavnějším rodákem. K více než 3600 předmětům, mezi nimiž jsou zejména originální partitury, přibudou osobní dopisy psané rukou i na stroji, v nichž Martinů popisoval svůj život a myšlenky. Skladatel si dopisoval s varhaníkem a violoncellistou Františkem Rybkou, který v roce 1913 emigroval do USA.
Rybkovi potomci se rozhodli dopisy pro jejich otce Poličce darovat, loni v říjnu se proto ze všech koutů Spojených států sjeli do Washingtonu, kde je při výročí založení Československa předali do rukou českého velvyslance Hynka Kmoníčka.
Ten nyní využil své návštěvy České republiky při příležitosti příjezdu předsedy Sněmovny reprezentantů Paula Ryana a přijel do Poličky splnit to, co Rybkovým potomkům před půl rokem slíbil.
„Je to výjimečný okamžik, který je součástí radosti z diplomatické práce. Začínal jsem svoji kariéru jako hudebník a nějaký čas se Bohuslavem Martinů zabýval. A najednou jsem měl v rukách originální dopisy člověka, jenž pro mě byl něčím, co je za hudbou, kterou znám. Najednou s ním jdete do přímé osobní komunikace tím, že máte to, co si myslel a říkal svým přátelům, aniž by kdy počítal s tím, že se do toho někdy budeme dívat,” popsal Kmoníček své dojmy z dopisů.
Velvyslance velice překvapil i jazyk a styl, kterým Martinů své dopisy psal. „Pro mě osobně to trochu změnilo pohled na Bohuslava Martinů, protože vizuálně jsem ho měl zařazeného jako člověka, který bude svým způsobem rezervovaný, bude hovořit pečlivým názvoslovím 40. let a bude dnes působit trochu strojeně a archaicky. Když jsem do těch dopisů nahlédl, zjistil jsem, jak strašně jsem se mýlil, protože zněl jako kdokoliv jiný z Poličky předevčírem. Je to strašně moderní způsob uvažování, je překvapivě totožný s dneškem. Martinů, kterého jsem měl za opatrného intelektuála, tam působ velmi lidsky a otevřeně,” popisuje Kmoníček. Martinů svého přítele v dopisech oslovoval různými přezdívkami, někdy začal úvod krátkou vtipnou veršovačkou nebo když mu psal, že se cítí zabedněný, přimaloval mu k tomu malý obrázek bedny.
Poličské muzeum bere dokumenty nejen jako předměty hodné vystavení, ale také jako předměty hodné studia. „Jedná se o cenný dar a hodnotný pramenný materiál, který je významný z hlediska svého rozsahu i obsahu. Některé z dopisů jsou zcela neznámé a mohou dokreslit a ozřejmit mnohé souvislosti ze života a díla Bohuslava Martinů,” uvedla ředitelka muzea v Poličce Pavla Juklová.
Veřejnost si bude moct korespondenci prohlédnout v květnu, kdy se v muzeu uskuteční tématická beseda, jež bude součástí festivalu Martinů Fest.
