Policistovi doplatili přes 100 tisíc. Týká se to mnoha zaměstnanců, říká

Mnoho let sloužil na pozici operačního důstojníka 24hodinové služby. Nastupoval vždy v sedm ráno a končil druhý den opět v sedm ráno. Plat ale reálně dostával takový, jako kdyby pracoval 22 hodin. Zbylé dvě hodiny nadřízení nepropláceli a automaticky je brali jako přestávku.

A to i přesto, že reálně museli policisté být na pracovišti neustále v pohotovosti. „Pracujeme přece pro lidi a nemůžeme říct: Promiňte, teď svačím, přijedeme až za půl hodiny,“ líčí bývalý policista, který si tuto praxi nenechal líbit. Své jméno si nepřál zveřejnit se zdůvodněním, že kvůli sporu měl hodně problémů a tuto životní etapu už považuje za uzavřenou, redakce jeho identitu zná.

Článek si můžete také poslechnout v audioverzi.

Vyhraná právní bitva s Krajským ředitelstvím policie kraje Vysočina ukázala, že jeho argumenty nebyly liché. Policie mu musela doplatit přes sto tisíc korun, dále úroky z prodlení, a navýšily se mu tak i výsluhové příspěvky.

Tento policista odhaduje, že stejný problém zažívají další tisíce příslušníků, kteří mají šanci se stejně jako on domoci peněz. „Pokud mohu apelovat, tak říkám, braňte se. Řádně a poctivě pracujete, tak se nenechte donekonečna krátit o prostředky, které vám odmítají vyplatit, nenechte se zastrašit,“ dodává muž.

Celý spor se točí kolem jemného rozdílu mezi přestávkou, která se do platu nezapočítává, protože ji pracovník může strávit svobodně podle svého uvážení, a přiměřenou dobou na jídlo a odpočinek, která se naopak započítává do platu, protože pracovník musí být neustále v pohotovosti.

„Smysl a význam institutu přestávky ve službě na jídlo a odpočinek je zákonem garantovaná doba, v rámci které policista nevykonává službu a tento časový úsek je určen výhradně k jeho odpočinku, a to způsobem, který si daný policista zvolí,“ vysvětluje Nejvyšší správní soud podstatu přestávky ve svém verdiktu, v němž zamítl stížnost krajského ředitelství policie na Vysočině právě ve sporu s výše zmíněným bývalým policistou.

Na vyhraný spor se snaží navázat iniciativa Placené přestávky, za kterou stojí Široký Zrzavecký – advokátní kancelář, která chce ve velkém zastupovat pracovníky v takzvaném nepřetržitém režimu, tedy vedle bezpečnostních sborů například i zdravotníky, a pomoci jim vymoci doplacení za přiměřený čas na jídlo a odpočinek za tři roky zpětně, hlouběji do minulosti jsou totiž přestávky promlčené.

„Musí být mimo jiné připraveni reagovat na pracovní povinnosti, jako je postarat se o pacienta, vyřídit telefonát, vyjet k zásahu či k dopravní nehodě nebo reagovat na jakoukoliv jinou nenadálou a naléhavou událost, a to v podstatě kdykoliv i během jejich takzvaných pauz,“ vysvětluje advokát Pavel Široký.

Odhaduje, že ve skutečnosti se přestávky neproplácí, přestože na to mají právo, řádově desetitisícům až statisícům pracovníků.

Aktuálně advokátní kancelář skrze svoji iniciativu registruje zhruba 600 zájemců. Kromě verdiktu Nejvyššího správního soudu se advokáti odkazují i na další klíčové rozhodnutí. „Neříkají to jen soudy české, nýbrž 20 let i ty evropské. Naposledy letos vyšlo rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, jež mluvilo jasně ve prospěch německého hasiče,“ poukazuje Pavel Široký na spor, ze kterého vyplynulo, že pokud je pracovník nucen být na pracovišti a být připraven k okamžitému zásahu, jde vždy o pracovní dobu. Advokátní kancelář garantuje, že v případě neúspěchu ponese náklady na soudní řízení.

Seznam Zprávy žádaly o reakci k této iniciativě policejní prezidium, to se rozhodlo komentáře prakticky zdržet. „Ke komerčním aktivitám soukromých subjektů se zpravidla nevyjadřujeme a ani v tomto případě nebudeme dělat výjimky,“ reagoval na dotaz Seznam Zpráv vedoucí tiskového oddělení policejního prezidia Ondřej Moravčík, zároveň ale bez dalších podrobností dodal, že existují i další rozsudky, které dávají za pravdu policii.

Právě na to, že celý spor nelze zobecnit, protože se situace liší oddělení od oddělení, poukazuje i v oficiální odpovědi iniciativě Placené přestávky policejní prezident Jan Švejdar. „Ovlivňuje to nejen charakter výkonu služby, zatíženost útvarů, rozvržení doby služby, ale také například nedostatek personálního zajištění služeben,“ vysvětluje Jan Švejdar v reakci. Útvar se stejnou pracovní náplní tak může podle něj mít v různých ředitelstvích jinak nastavené čerpaní přestávek.

Shodnout se ohledně proplácení času na jídlo a odpočinek neumí ani policejní odbory. „Náš hlavní zájem je, aby se systém nastavil spravedlivě. Policista má možnost se bránit, může si vykázat, že neabsolvoval přestávky,“ vysvětluje Tomáš Machovič, předseda představenstva Nezávislého odborového svazu Police České republiky, která má přes 20 tisíc členů a iniciativu nepodporuje.

Podle předsedy Machoviče právě kvůli tomu, že k problému přistupuje plošně. „Jsou například útvary, kde někdy jsou schopni si tu přestávku vybrat a někdy nejsou. Například kolegové z vězeňského eskortního oddělení. Jedou z Prahy do Ostravy a zpátky k soudu. Logicky tam není kdy vybrat přestávku,“ vysvětluje a prosazuje cestu, že mají policisté hlásit, že si nemohli přestávku vybrat a případně nepodepsat na konci měsíce výkaz hodin se zaznamenanými přestávkami. Nezávislé odbory jsou připraveny tento problém individuálně u svých členů řešit.

Naopak předseda Unie bezpečnostních složek Zdeněk Drexler vnímá iniciativu jako možnost, jak narovnat přístup k plánovaní směn. „Z naší zkušenosti víme, že jsou krajská ředitelství, kde tento problém není třeba řešit vůbec nebo je v rovině marginální. Někteří služební funkcionáři přistupují k dané problematice férově. V jiných naopak nechtějí o řešení slyšet, a to je prostor pro projekt Placené přestávky,“ říká Zdeněk Drexler.