Článek
Článek si také můžete pustit v audioverzi.
Premiér Andrej Babiš (ANO) postupně vypouští informace, jak si prostřednictvím offshore firem z daňových rájů nakoupil v roce 2009 ve Francii domy a pozemky téměř za 400 milionů.
Na zjištění Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů a články v předních světových denících nejprve reagoval slovy, že vše „bylo řádně zdaněno“. A pak přišel s vysvětlením, že stamiliony na pořízení nemovitosti na Azurovém pobřeží měl tehdy na účtu. Tedy že nešlo o žádné zdroje tajené například před finančním úřadem.
Bez ohledu na to začala jeho případ - stejně jako další Čechy odhalené ve zmíněných dokumentech - prověřovat Národní centrála proti organizovanému zločinu. A policisté už mají podle zjištění Seznam Zpráv plán, jak začnou Babišův příběh s investicemi přes offshorové společnosti rozmotávat.
Podle informací Seznam Zpráv se nejdřív chtějí detektivové dostat na samotný začátek: To znamená ověřit Babišovo tvrzení, že se jednalo o jeho peníze, legálně vydělané a patřičně zdaněné. Protože jen tak se mohou rozhodnout, kam vyšetřování dál nasměrovat.
Pokud nabudou podezření, že Babiš investoval pomocí nezdaněných nebo jinak problematických peněz, pustili by se po lince možného daňového podvodu.
Anebo - pokud zjistí, že se nic trestného nestalo - kauzu odloží.
„Šel bych na to odzadu: Tedy od nemovitostí a finančních toků se postupně dostal až ke zdroji peněz. Protože jinak nevíte, kde hledat - dotyčný člověk může mít desítky účtů, desítky firem, a vy netušíte, kde přesně pátrat,“ říká Leopold Černý, bývalý důstojník protikorupční policie, dnes právník v poradenské společnosti Screening Solutions.
Klíč leží v bankách
Policie nejspíš požádá premiéra, aby jí předal doklady o původu peněz. Koneckonců Andrej Babiš také řekl, že „peníze odešly z české banky a vrátily se do české banky“. I kdyby však spolupracovat odmítl, policisté si doklady dokážou opatřit sami. Byť je to pracnější a trvá to déle.
„Ano, je nejjednodušší, když podezřelý člověk spolupracuje a policii řekne, odkud peníze pocházejí a jak je získal. Ale když spolupracovat odmítne, pak jste odkázaný na informace od bank, které mají povinnost transakce evidovat a uchovávat,“ vysvětluje Černý.
Podle zjištění mezinárodního novinářského týmu, včetně českého projektu Investigace.cz, půjčil Babiš na koupi nemovitostí ve Francii sám sobě: Peníze putovaly mezi firmami registrovanými na Britských Panenských ostrovech, v USA a v Monaku. Smysl téhle operace Babiš vysvětluje tím, že mu ji doporučila realitní kancelář a právník.
Domy a pozemky nedaleko města Cannes získala v roce 2018 společnost SynBiol a staly se součástí svěřenských fondů, do nichž byl premiér podle zákona o střetu zájmů nucen vložit majetek.
Kamil Kouba, odborník na problematiku praní peněz, je přesvědčen, že v tomto příběhu o snížení daní nešlo. Ale že schéma transakcí svědčí o zakrývání původu peněz.
„Praní peněz je proces, který probíhá v nějakém časovém úseku. Ten byl zahájený v roce 2009 a skončil převodem nemovitostí ve Francii do svěřenského fondu v roce 2018. Tím vypral peníze a vrátily se mu v podobě nemovitostí,“ říká Kouba.
Po 12 letech promlčeno
Pakliže policisté najdou indicie, že se mohlo skutečně jednat o daňovou machinaci, teoreticky se může stát, že její zdroj najdou mimo Česko - Babišovo podnikání se přelévá do Německa nebo na Slovensko. Pak by zřejmě kauzu řešily i tamní úřady.
Avšak pak by čeští detektivové museli rozhodnout, jestli (opět zdůrazněme, že by to bylo v případě, že si věc vyhodnotí jako možný trestný čin - což není jisté) kauza není promlčená.
Do nákupů ve Francii se Babiš pustil v roce 2009, kdy promlčecí lhůta u nejzávažnějších daňových deliktů činila 12 let. Až v roce 2010 začal být účinný nový trestní zákoník, který zvýšil lhůtu na 15 let. Mohlo by to znamenat, že i kdyby se policisté pustili po stopě daňového zločinu, mezitím by promlčecí lhůta uplynula. Lhůta se zastavuje jen v případě, že policie obviní konkrétního člověka.
„Starší trestné činy je proto potřeba vyšetřovat urychleně, aby nebyly promlčeny a včas bylo zahájeno trestní stíhání, po promlčení nelze pachatele potrestat,“ říká advokát Václav Němec, někdejší příslušník Útvaru pro vyšetřování korupce a finanční kriminality.
A právě čas hraje v podobných případech ve prospěch firem z daňových rájů. Česká policie v podobných případech žádá o pomoc kolegy v těchto zemích, vše se tím však prodlužuje a občas není jisté, jestli požadované důkazy vůbec přijdou.
Už citovaný právník Černý se jako policista například podílel na vyšetřování kauzy společnosti ProMoPro, která vysála stamiliony z rozpočtu na české předsednictví Evropské unii - za fiktivní služby, které se nikdy neuskutečnily. Peníze pak putovaly právě přes firmu z Karibiku.
Kromě výslechu tamního ředitele firmy, jinak povoláním rolníka, který za šéfování společnosti dostal dvě lahve vína, toho detektivové mnoho z Karibiku nedostali. „Za tři roky jsme se téměř nepohnuli z místa,“ potvrzuje Černý, s jakými prodlevami musí policisté v podobných případech počítat.
