Poláci přestávají věřit katolické církvi, může za to tutlání skandálů

V Polsku se v posledních letech výrazně propadla důvěra v katolickou církev. Zatímco v roce 2016 církvi věřilo 58 procent lidí a v roce 2017 bezmála 53 procent, letos už je to jen 38 procent. Vyplývá to z průzkumu agentury IBRiS pro deník Rzeczpospolita.

„Jde o erozi důvěry v církev. Je to velmi výrazné,“ vysvětlil ředitel výzkumné agentury Marcin Duma. „Musíme to chápat ve spojitosti s krizí církve obecně, ale určitě také s pedofilními aférami a postojem církevní hierarchie. Lidé by chtěli rychlou a silnou reakci, místo toho ale dostávají pomalý a příliš mírný proces,“ dodává Duma.

Polskem v posledních letech otřásla série skandálů sexuálního zneužívání dětí, kterých se dopustili katoličtí kněží. Miliony lidí loni viděly dokument Jen to nikomu neříkej s otevřenými zpověďmi obětí a konfrontací násilníků. Církev přitom případy léta tutlala. Někteří vysoce postavení duchovní také setrvale hlásají otevřeně homofobní výroky.

Důvěra naopak výrazně vzrostla k institucím Evropské unie, se kterými je v ostrém střetu kvůli reformám soudnictví současná konzervativní polská vláda. Unii teď důvěřuje 68 procent Poláků.

Společnému kandidátovi maďarské opozice se nepodařilo uspět v přímé volbě primátora severomaďarského Győru. Volby s 56 procenty vyhrál kandidát vládnoucího Fideszu Csaba András Dézsi. Opozici nemohlo ani to, že se volby konaly kvůli rezignaci primátora Zsolta Borkaieho z konzervativního Fideszu. Na politika praskla nahrávka ze sexuálních hrátek na jachtě s údajnou prostitutkou. Provládní deník Magyar Hírlap o vítězství vládního kandidáta píše o jako o „velké facce do tváře opozice“.

„Nebuďte lhostejní, když vidíte falšování historie. Nebuďte lhostejní, když vidíte, že je minulost využívaná k aktuálním potřebám politiky. Nebuďte lhostejní, když dochází k diskriminaci jakékoli menšiny. Samotnou podstatou demokracie je to, že vládne většina, ale demokracie spočívá v tom, že práva menšiny musí být chráněna. Nebuďte lhostejní, když jakákoli vláda porušuje přijaté společenské dohody, které už existují.“

To je část asi nejsilnějšího projevu, který v pondělí zazněl při připomínce 75 let od osvobození německého nacistického koncentračního tábora Osvětim. Slova zazněla od Mariana Turského, třiadevadesátiletého přeživšího holokaustu. Adresoval je dceři, vnukům a mladým lidem na celém světě.

„Buďte věrni přikázání. Jedenácté přikázání: nebuď lhostejný. Protože jestli budeš, ani si nevšimneš, jak na tebe, na tvé potomky najednou spadne z nebe nějaká Osvětim,“ parafrázoval Turski na závěr slova rakouského prezidenta Alexandera Van der Bellena o tom, že „Osvětim nespadla z nebe.“

Ne všem v Polsku se ale projev Turského líbil. Některá polská média projev interpretovala jako jasnou kritiku současné polské vlády strany Právo a spravedlnost. Provládní portál wPolityce.pl dokonce změnil či popletl slova projevu tak, že se přímo týkala dolní komory polského parlamentu Sejmu. O té ale Turski přímo nemluvil.

„Slovo dostal pán, který se rozhodl využít výročí k útoku na vládu a parlament,“ řekl v debatě na televizi Polsat poslanec ultrapravicové Konfederace a prezidentský kandidát Krzysztof Bosak. Ještě dál šla pak jedna z významných postav vládní stranou řízené veřejnoprávní Polské televize (TVP) Samuel Pereira.

Šéf zpravodajského serveru TVP se na Twitteru opřel do Turského minulosti: „Bohužel, zlo bývá nakažlivé. Případy, kdy vězeň z Osvětimi, který sám zažil utrpení a zločiny nacismu, později dělal v Polské dělnické straně, pracoval v oddělení propagandy komunistické strany a v komunistickém týdeníku Polityka. Tohle jsou také stránky naší těžké historie.“

Turski žil od roku 1942 v ghettu v Lodži, ze kterého byl v roce 1944 deportovaný do koncentračního tábora v Osvětimi. V lednu 1945 přežil pochod smrti z Osvětimi do Wodzisława Śląského, odkud byl deportovaný do koncentračního tábora Buchenwald. Od roku 1945 působil v mládežnické organizaci Polské dělnické strany a poté pracoval v tiskovém oddělení polské komunistické strany a v týdeníku Polityka, do kterého dál přispívá. Působí v mnoha židovských organizacích.

Známá rodina německých průmyslníků věnuje v příštích 10 letech 250 milionů na zkoumání příčin a následků holokaustu. Reimannovi podle deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) chtějí přispět k posílení demokratické společnosti v Evropě. Prvním konkrétním projektem je vytvoření vědeckého místa na Oxfordské univerzitě. To by se obsadilo odborníkem, který by se věnoval pronásledování a ochraně menšin na starém kontinentu.

FAZ připomíná, že se za chvályhodnou iniciativou skrývá stěží uvěřitelný příběh. Otec a děd dnešního dědice průmyslového impéria totiž byli zapálenými nacisty, kteří darovali peníze SS ještě předtím, než se Hitler v Německu chopil moci.

V rodinných továrnách později využili práce stovek nuceně nasazených. Oběti otrocké práce prý navíc byly ponižovány a ženy musely třeba částečně pracovat nahé. Příběh je ještě složitější, protože patriarcha průmyslového impéria Albert Reimann mladší žil dlouhá léta se svou zaměstnankyní Emilií Landeckerovou, která byla částečně židovského původu, a později dokonce adoptoval její děti. Rodina už dříve věnovala 10 milionů eur přeživším holokaustu a obětem nucených prací.

V rakouských vládních kruzích se rozjíždějí konkrétní přípravy na zavedení zvýhodněné 1–2–3 jízdenky pro cestování veřejnou dopravou. Server Die Presse připomíná, že jde o jeden z nejambicióznějších i nejoblíbenějších projektů nové vlády Sebastiana Kurze. Něco velmi podobného plánovala už červeno-černá vláda velké koalice. Její projekt se ale nakonec nezhmotnil.

Ministryně pro infrastrukturu Leonore Gewesslerová ze Strany zelených je ale přesvědčená o tom, že tentokrát to klapne, navzdory tomu, že se na realizaci musí domluvit řada různých dopravců.

Základní myšlenkou je, že by držitelé 1–2–3 jízdenky cestovali v rámci jedné spolkové země za pouhé euro denně, jako to je už dnes v rakouské metropoli, dodává Die Presse. Kombinace 2 spolkových zemí by znamenala paušál 2 eura a napříč celým Rakouskem by se pak dalo cestovat za pouhopouhá 3 eura denně. Přitom s roční permanentkou Rakouských spolkových drah (ÖBB) se dnes dá cestovat za 5,30 eura denně.