Článek
Senátoři zveřejnili seznam 57 činů prezidenta republiky, kterými podle nich Miloš Zeman hrubě porušil Ústavu. Senátorský klub Senátor 21 kvůli tomu chystá podat na hlavu státu ústavní žalobu, jejíž finální podoba by mohla být hotová za několik týdnů.
Jeden z iniciátorů žaloby senátor Václav Láska po zveřejnění prezidentových skutků řekl, jak bude podání na prezidenta k Ústavnímu soudu vypadat.
„Žalobu chceme odvyprávět jako příběh. Příběh šesti let prezidentského mandátu, v němž prezident soustavně testoval nebo přímo překračoval hranice Ústavy a porušoval zákony,“ sdělil senátor v rozhovoru pro Seznam.
Původně těch činů mělo být kolem dvou desítek, nakonec je jich 57. To je docela velký rozdíl – proč ten počet o tolik narostl?
Jednak šest z nich jsou pouze usnesení Senátu. Ta samozřejmě mezi Zemanovy prohřešky nepatří, ale rozhodli jsme se je tam také dodatečně zařadit, abychom demonstrovali, že Senát už některé slabší nástroje na upozornění prezidenta využil. A zůstaly zcela bez odezvy.
Jinak je jich nakonec skutečně víc. Vzhledem k tomu, že jsme to pojali kontextově a chtěli jsme zdůraznit i motivy prezidentova jednání, jsme tam nakonec zařadili i skutky, které samy o sobě nejsou porušením Ústavy. Ale můžou demonstrovat kontinuitu jednání prezidenta vůči zákonům a vůči ústavnímu pořádku.
Narazil jste během sestavování toho seznamu na něco, co vás překvapilo? Třeba právě ten rozsah?
Trošku ano, protože lidská paměť přece jenom není dokonalá. Takže když jsem si původně rekapituloval, co by tam mohlo patřit, počítal jsem s nějakými dvaceti, třiceti skutky. Až při podrobnějších rešerších se nám znovu vybavovaly další věci a trochu nás ten výsledný počet zaskočil.
Při zpětném pohledu na celý komplex všech činů, co vám z toho o Miloši Zemanovi vyplývá? Co to říká o jeho působení v úřadu prezidenta?
Je zřejmé, že pan prezident ten úřad uchopil tak, že se nenechá limitovat nebo omezovat zákony a pravidly – ať už psanými, nebo nepsanými. Že si z toho dělá, neprávnicky řečeno, tak trochu „one man show“.
Jestli to dělá s nějakým motivem navenek, jestli ho to prostě jen baví, jestli v tom hraje roli třeba jeho okolí, to všechno mohou být domněnky, které jsou ve hře. Ale že bych si dovolil tvrdit, že některá z těch motivací je jednoznačně správná, to si nedovolím.
Co bude meritum té žaloby – které z těch skutků označíte za zásadní?
Ta skutková věta bude znít, že prezident se třemi, čtyřmi konkrétními skutky – každým z nich samostatně – dopustil hrubého porušení Ústavy. A dále bude pokračovat, že tyto skutky v součtu s dalšími uvedenými naplňují podstatu hrubého porušení Ústavy také. Protože teprve ze součtu těch skutků je patrné jednání pana prezidenta, který nerespektuje zákony a Ústavu pošlapává kontinuálně.
Jedním z těch samostatných činů bude určitě zasahování do soudcovské nezávislosti. A právě ta kontinuita a doba trvání nakonec po boku těch konkrétních činů tvoří další, pátý skutek.
Už máte jasno i o návrhu, jak by měl soud v dané věci rozhodnout?
Na ten výklad sice existují rozdílné právní názory, ale většinově jsme se shodli na tom, že po Ústavním soudu budeme žádat, aby konstatoval, že prezident popsaným jednáním hrubým způsobem porušil Ústavu. Další podle našeho automaticky vyplývá ze zákona, a není třeba to výslovně žádat.
Takže soud podle vás nemá možnost nějakého meziřešení, že by mohl sáhnout případně jen k nějakému pokárání?
To je právě to, na co se názory liší. Jedni právníci tvrdí, že ve chvíli, kdy Ústavní soud vyřkne, že prezident hrubým způsobem porušil Ústavu, tak hlava státu automaticky ztrácí mandát.
To je – řekněme – názor většinový. Avšak existuje i názor menšinový, který říká, že soud má i možnost jakéhosi meziřešení. Že sice konstatuje, že prezident Ústavu hrubým způsobem porušil, ale ten fatální následek přesto nevysloví. Jsou na to dva různé právní názory, já se přikláním k tomu prvnímu.
To znamená, že budete vlastně požadovat, aby soud zbavil prezidenta mandátu.
A to právě ne. Já mám za to, že je to upraveno zákonem a že my už to navrhovat nemusíme. A ani nemáme. Protože je to zkrátka postup stanovený zákonem. A my máme navrhovat, aby soud vyslovil závěr, že prezident hrubým způsobem porušil Ústavu. Což je také důvod, proč jsme se do toho pustili – další náležitosti a postupy už rádi necháme na Ústavním soudu.
Před několika týdny jste řekl, že zjišťujete reakce odborné právnické veřejnosti. Už je máte? Jaké jsou?
Jsou dobré v tom, že jsme se s nemalou částí právnické veřejnosti shodli právě na konceptu žaloby. A většinová reakce je taková, že je koncept obecně správný a má smysl. Teď je na nás, abychom ho zvládli zrealizovat a aby se právníci vyslovili souhlasně i k finálnímu textu žaloby.
Má smysl… To znamená, že se nemůže opakovat situace z loňského července, kdy jste oznámili záměr podat na prezidenta ústavní žalobu pro velezradu, ale pak jste po konzultaci s právníky couvli? Když vám řekli, že prezidentovo jednání míru a intenzitu velezrady nenaplnilo?
To, co zmiňujete, jsou trochu rozdílné situace. Tenkrát jsme se totiž připojili k aktivitě klubu STAN, který deklaroval, že začal zjišťovat, jestli pro podání žaloby jsou důvody nebo nikoliv. A až potom zjistil, že nejsou. Kdežto my jsme všechny tyto kroky udělali předem.
Takže už v tuto chvíli máte jistotu, že skutky hlavy státu hrubé porušení Ústavy naplňují?
Ano – všechny konzultace jsme učinili ještě před tím, než jsme to řekli veřejnosti, a došli jsme k závěru, že pro podání žaloby jsou splněny všechny podmínky a důvody. Od té doby už pracujeme jenom jedním směrem – to znamená tu žalobu napsat, dokončit a předložit.
Abyste o žalobě mohli hlasovat na plénu, budete k tomu potřebovat nejméně 27 senátorských podpisů – máte už jistotu, že je seženete?
Přiznám se, že jsem zaregistroval jen tu první vlnu reakcí, která následovala po našem oznámení. Po ní už jsem žádné další nezjišťoval a ani to dělat nebudu. Jako právníkovi by mi připadalo divné a neprofesionální, žádat někoho o podporu žaloby, která zatím není napsaná.
Senátorský klub ODS rovnou oznámil, že vás nepodpoří, naopak lidovci dali příslib podpory. Zaregistroval jste další hlasy podpory či odmítnutí?
Něco ano. Razantnější byly spíše ty odsudky – počínaje tím, že to nemá smysl, protože to neprojde ve Sněmovně, konče tím, že je to celé jenom moje předvolební kampaň. Ale takhle prostě politika funguje. To si přečtu, vyslechnu a dál se tím netrápím.
Od koho ty reakce máte?
Myslím, že velmi radikálně se vyslovil pan senátor Doubrava, ale u něho bych se divil, kdyby to bylo jinak. Pak tam zazněly nějaké radikální odsudky i od pana senátora Zemana právě z klubu ODS, nicméně to mě také nepřekvapuje. Spíše jsem ocenil to, že většina kolegů mi vcelku logicky řekla, že si počkají až na finální text žaloby. To si myslím, že je správný a logický přístup.
Předpokládám, že se tedy zatím neptáte ani po po politické podpoře ve Sněmovně.
To už vůbec ne. To je daleký a daleký výhled dopředu. Nejdřív musíme najít shodu v Senátu – říct, že je vůlí Senátu žalobu podat, a až poté se budeme teprve věnovat Sněmovně.
Přesto – co říkáte na slova ministra spravedlnosti Jana Kněžínka? Ten jednoznačně prohlásil, že žaloba nemá šanci Parlamentem projít.
Pan ministr je členem exekutivy, komentuje, co se stane v moci zákonodárné… Asi to jeho právo je. Je to prostě jeden názor, můžou existovat názory stovky dalších. Nemá pro mě žádnou relevanci, že to řekl zrovna ministr. Kdyby se ministr spravedlnosti vyjadřoval k právní stránce věci, tak to budu brát vážně. Pokud se vyjadřuje k politické vůli, je jeho názor stejný jako kohokoliv z ulice.
Naznačuje to ale, že jednoduchá cesta to nebude. Prozraďte alespoň vaši představu, jak byste svoje kolegy v Parlamentu chtěli přesvědčit, aby o návrhu hlasovali.
Kolegové nás průběžně oslovují s tím, že jsou na ten text žaloby zvědaví a že o tom uvažují. Takže tím nejstěžejnějším momentem bude ten vlastní text. Aby byl precizní, po právní stránce bytelný, a myslím si, že právě ten text bude nakonec hlavní přesvědčovací element.
Kdy očekáváte, že byste ho mohl mít hotový?
S ohledem na to, kolik času nás stálo jen sepsání všech skutků, reálně počítám s tím, že to bude ještě čtyři až šest týdnů práce. Pak by mohla být v takovém stavu, aby bylo možné ji předložit veřejnosti i kolegům.
