Článek
Do čela ÚOHS jste se dostal výběrovým řízením, ve kterém vláda zatajovala jeho uchazeče, harmonogram, a řada organizací tuto soutěž označila za netransparentní. To vám nevadilo?
Já osobně jsem dal souhlas se zveřejněním mé koncepce, motivačního dopisu a životopisu. Dal jsem i souhlas i k tomu, že bude-li mít někdo zájem, může si poslechnout zvukový záznam mého pohovoru s výběrovou komisí. Za sebe jsem v tomto směru udělal maximum.
Problém je v tom, že toto výběrové řízení nemá žádnou zákonnou úpravu. Vzhledem k tomu, že není zákonná úprava a řízení není ani veřejné, ani neveřejné, musel Úřad vlády postupovat podle obecné úpravy GDPR.
O vás se mluvilo v souvislosti s ÚOHS ještě dřív, než výběrové řízení bylo vypsané. Jak vám pomohlo, že po vaší schůzce vás prezident Miloš Zeman veřejně pochválil?
Jsem státní úředník. Pokud jsem byl pozván poté, co se oznámilo výběrové řízení, pozvání jsem přijal. Prezident se mě dotázal, zda je pravda, že bych se chtěl řízení účastnit, což jsem potvrdil. Bavili jsme se o mé vizi úřadu, já už se pak koncentroval výhradně na výběrové řízení a prezentovanou koncepci.
V případě vašeho předchůdce se v kuloárech spekulovalo, jak blízko má k okolí prezidenta, například k Martinovi Nejedlému či kancléři Vratislavu Mynářovi. Jak to s nimi máte vy?
Já vám odpovím asi tak, já znám primárně pana kancléře Mynáře z úřední agendy, protože jsem byl odpovědný za volby, to znamená za úřední agendu, kterou jsme s kanceláří prezidenta museli řešit. Takže ryze v této pracovní agendě.
Máte bezpečnostní prověrku?
Jsem držitelem prověrky na tajné, kterou jsem dostal minulý rok, takže pokud bych měl zvláštní kontakty, tak bych prověrku na tajné nezískal.
A Martina Nejedlého znáte?
Toho neznám a nikdy jsem s ním žádnou agendu neprobíral, vnímám ho jenom v médiích.
V médiích jste uvedl, že vás zajímá zakázka na dostavbu Dukovan. Bude antimonopolní úřad pod vaším vedením na zakázku hledět z bezpečnostního hlediska, nebo z hlediska férovosti soutěže? Hrad dlouhodobě avizuje náklonnost k ruskému Rosatomu. Nebojíte se, že na vás bude vyvíjen nátlak?
Není na mě vyvíjený žádný nátlak. Bezpečnostní rizika si musí vyhodnotit politici, bezpečnostní rizika musí vyhodnotit tajné služby, vláda a to nepřísluší mému úřadu. Úřad má primárně za cíl hlídat férovost soutěže a zda byla v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek. Budeme hledět na to, zda je splněna zásada férovosti, rovnosti, transparentnosti. Jenom z takového titulu ÚOHS může do tohoto řízení vstupovat.
Je namístě podle vás vyřadit čínské a ruské firmy z tendru? Třeba Bezpečnostní informační služba dlouhodobě varuje před ruskými a čínskými aktivitami.
To musí zhodnotit politici, zda mají být ruské a čínské firmy vyřazeny. Pokud bezpečnostní komunita k takovému závěru dojde, musí to podložit dokumenty a vláda jako zadavatel se rozhodne, zda půjde cestou bezpečnostních stanovisek či nikoliv.
Jedním velkým případem vašeho předchůdce byl mýtný tendr a s tím spojená kauza kolem případů Stoka a firmy Kapsch. Co očekáváte od této kauzy? Připravíte audit některých diskutovaných rozhodnutí vašeho předchůdce?
Jediné, kdy mohu otevřít rozhodnutý případ - nebo obnovu řízení - jsou nové skutečnosti, které mohou mít výrazný vliv na pravomocné rozhodnutí. Zatím se žádné nové skutečnosti v daných kauzách neobjevily, jiný nástroj nemám. Nemohu si sednout a říci, že tady otevřu, co chci, na to nemám nástroj. A pokud jde o Kapsch, vyčkáme na rozhodnutí soudu. V podstatě nelze čekat na nic jiného.
Pan Rafaj byl kritizován za to, že se setkával s vysoce postavenými politiky, můžeme jmenovat třeba jeho setkání v hotelu s Jaroslavem Faltýnkem. Můžete se zaručit, že k takovým pokoutným jednáním nepřistoupíte?
Po celou dobu, co jsem ve státní správě, jsem nikdy takové schůzky mimo oficiální budovy - výbory Sněmovny, zasedání vlády a tak dále - nedělal. Myslím si, že i získání bezpečnostní prověrky tomu napovídá. Pověst máte jenom jednu, a pokud si ji pokazíte, tak už ji nikdy zpátky nezískáte. Jsem na oficiální způsob jednání zvyklý a nehodlám na tom nic měnit.
Sešel jsem se s nejužším vedením úřadu a řekl, že do konce roku budu dělat personální změny, že si důkladně vyhodnotím práci jednotlivých místopředsedů. Citujete z policejního spisu, na dalších stránkách může být něco jiného, takže nebudu teď úniky ze spisu komentovat. Pouze říkám, že budu požadovat, aby měl každý místopředseda prověrku na stupeň tajné. On ji má, takže zatím vycházím z této informace. Kdyby mu prověrka měla být odňata, jeho příběh skončí.
Nový šéf ÚOHS Petr Mlsna.
Mluvíte o personálních změnách. Ale už před vaším nástupem se hovořilo o reformě ÚOHS, jaký bude váš postup?
Minulý týden jsem se dvakrát před svým jmenováním i po něm sešel s protikorupčními organizacemi. Jednou to bylo ve Sněmovně, kde se hovořilo o návrhu rozdělit úřad na dvě části - soutěžní a zakázkový.
Souhlasíte s navrhovanými změnami?
Představil jsem výhrady k danému zákonu, protože on sám o sobě vyjma situace, kdy dojde k rozdělení úřadu, neřeší procesní aspekty, kterou jsou nyní tou nejhlavnější příčinou toho, proč rozhodování o veřejných zakázkách trvá tak dlouho. Bavili jsme se i o aspektech, které zůstávají nedořešené při zavedení jednoinstančnosti řízení.
Ve formě senátu logicky odpadá opravný prostředek, který by umožnil zhojit i vadné rozhodnutí vydané v prvním stupni. Tím by se přenesla veškerá možnost kasace až na krajský soud v Brně. Sice bychom tedy vyřešili jednoinstančnost na úřadě, ale průměrná délka jednoho řízení v Brně je někde mezi 9 až 12 měsíci.
Protikorupční organizace doporučují, aby namísto jednoho silného předsedy vedl úřad kolektivní orgán. S tím nesouhlasíte?
Kolektivní orgány nejsou všespásné a mnohdy ani nevedou ke zlepšení fungování instituce. Příkladem může být Energetický regulační úřad, který se stal zcela disfunkčním, lidé ve vedení mezi sebou bojovali. U monokratického úřadu, který má svého předsedu, se jasně ví, kdo nese za úřad odpovědnost. V kolektivním orgánu je odpovědnost rozmělněna a to byla jedna z mých výhrad.
Ta druhá, kterou sdíleli i politici, byl způsob nominace jednotlivých členů komisí, které by rozhodovaly o přezkumu veřejné zakázky. Navrhovaný zákon počítá s tím, že by to byli členové odsouhlasení v Senátu. Vezměte si, že takové místo je v podstatě placené téměř jako ministr, takže lze logicky očekávat, že se z toho stane akorát politický souboj o místa. Pak se může stát, že když předseda nebude mít Senátem dostatek schválených členů a úřad bude muset rozhodovat o přezkumu, tak ve finále si členy jednotlivých komisí nadiktují politici podle politických sil v Senátu.
S čím tedy do toho úřadu jdete? Minulý týden jste do funkce vstupoval se slovy, že chcete provést reformu úřadu. V čem přesně?
Kouzlo není v instituci, ale v procesu. Přišel jsem například s tím, že při předávání spisů mezi prvním a druhým stupněm se dneska postupuje podle třicetidenní lhůty, kterou lze ale zkrátit mým příkazem, aby docházelo k předávání v patnáctidenní lhůtě - zkrátka aby se to neprotahovalo. Dalším cílem je transparentní obsazení rozkladových komisí, kdy já jakožto předseda obešlu právníky ekonomických škol, protikorupčních organizací, Českou advokátní komoru, aby mi navrhli kandidáty, kteří budou splňovat jasně stanovená kritéria. Pouze z těchto navržených kandidátů by byly následně sestaveny komise, jména členů by byla zveřejněna na stránkách úřadu.
A klidně se bavme o té jednoinstančnosti, nebráním se jí, ale spíš se mi v současné době zdá, že je lepší způsob zavést do rozhodování ve dvou stupních princip apelace.
Co to znamená?
Dnes může předseda pouze zrušit rozhodnutí a spis se vrací na první stupeň, ten znovu rozhodne. Účastníci si opět mohou podat námitky a zase to jde k předsedovi. A princip apelace by umožňoval, že druhý stupeň může rovnou změnit rozhodnutí. Pokud ho změní, tak je to pravomocné a věc jde rovnou k soudu, pokud je podána správní žaloba.
Jinými slovy souhlasíte s tím, že koncentrace moci v rukou předsedy ÚOHS by měla být menší než v éře vašeho předchůdce Petra Rafaje?
Je to o tom, kdo a jak funkci vykonává. Obecně bych řekl, že takhle je konstruováno i fungování všech správních úřadů. Vezměte si ministerstvo, v jehož čele stojí ministr, který podepisuje všechna rozhodnutí o rozkladu, stejně jako ho podepisuje předseda ÚOHS.
Abych řekl, všechny instituce jsou vybudované na jisté monokratičnosti vyjma sektorových regulátorů - jako je například Český telekomunikační úřad.
Bude úřad zakázky kontrolovat více z vlastní iniciativy?
Určitě. Je to jedna z mých priorit, už jsme řešili, jak detekovat a vyhledávat zakázkové kartely. Budeme se snažit uvést v co nejkratší době systém, který by nám u veřejně dostupných dat generoval sladěné nabídky, tedy kde se uzavřel zakázkový kartel. Problém je ale i to, že ne všichni veřejní zadavatelé zveřejňují vše podle parametrů, dostupnost dat je už teď poměrně obtížná. Budu tlačit na vládu, aby ta tlačila na zadavatele, aby vše řádně zveřejňovali.
Prosadil jste se historicky do vysokých pozic a funkcí za čtyř premiérů. Čím jste si vysloužil jejich pozornost?
Nikdy jsem nevstoupil do žádné politické strany. Každému ministrovi, měl jsem jich asi třináct, jsem vždycky řekl, zda se mnou chce spolupracovat, nebo ne. Jeden mi řekl, že nechce, tak jsme se v klidu rozešli. Já jsem státu nabídl své služby a kdo je z politiků chtěl v odborné rovině využívat a chtěl se mnou pracovat, tak jsem byl připraven bez ohledu na to, jaká to byla politická strana. Snažil jsem se vždy dělat práci odbornou a ne politickou.
Jednu dobu jste byl členem Nečasovy vlády, která skončila neslavně po kauze Nagygate. Jak na tuto etapu vzpomínáte?
Já na to vzpomínám jako na určitou etapu v mém profesním životě. Byl jsem v dané době náměstkem Legislativní rady vlády, pak si mě jednou zavolal pan premiér a oznámil mi, že se dohodli v rámci koalice, zda bych jako nestraník nechtěl místo ve vládě. Byl to pro mě kariérní posun, který rychle skončil, a já jsem se zase vrátil na post náměstka.
O vás je známo, že jste milovníkem fotbalu, angažoval jste se ve strukturách Fotbalové asociace. Jak nyní hodnotíte kauzu kolem Romana Berbra? V minulosti jste proti jeho vlivu v českém fotbale protestoval.
Ano, před dvěma lety jsem vyjádřil rozhořčení nad tím, jací lidé se do fotbalu a funkcí rozhodčích vracejí. Byli to lidé spojení s opileckou aférou a lidé, kteří byli pravomocně odsouzeni za korupci z roku 2003. Nemohl jsem se s tím smířit. Mám fotbal rád, ale máte jenom jednu čest a jedno dobré jméno. Pokud by bylo spojeno s takovými lidmi, nemělo pro mě smysl fotbalu pomáhat. No a po dvou letech vidíte, k čemu v tuzemském fotbalu docházelo.
Věříte v obrodu?
Věřím, protože fotbal je populární sport. Nejde ani tak o profesionální fotbal, ale o mládež. Když chcete přilákat děti, aby hrály fotbal, a ony si přečtou v novinách, jak jsou lidé v jeho vedení stíháni, tak to mnohdy odradí i jejich rodiče. Fotbal potřebuje restart.
Proměnil se váš vztah s panem Peltou, protože když jste přicházel do Fotbalové asociace, bylo známo, že jste byl jeho oblíbencem?
Pamatuji si, že když se tvořila nová komise rozhodčích za časů pana Pelty, tak jsem dostal nabídku předsedy komise rozhodčích. Řekl jsem, že pro obrodu nebo navrácení důvěryhodnosti musí přijít někdo z vnějšku, že rád takovému člověku pomohu. Byl vybrán Michał Listkiewicz, což je špičkový rozhodčí. On mě pak oslovil a řekl: Ano, vím o vás. Reagoval jsem, že mu rád pomohu. Jakmile on skončil, odešel jsem i já.
