Poker o Počerady. ČEZ i Tykač blufují ve hře o nejšpinavější elektrárnu

Podle aktivistů by elektrárna měla zůstat státem ovládané firmě ČEZ. „Neměla by se prodávat, protože je potřeba ji zavřít. My nedůvěřujeme soukromému sektoru, který je zaměřen jenom na zisk. Je třeba, aby si ji stát nechal a aby ji zavřel, a to ihned,“ řekl Seznamu student pražské AVU Tadeáš Pochman z vysokoškolské iniciativy UniProKlima.

Výzvu, aby si stát Počerady nechal a zavřel je, podepsala od letošního jara řada osobností – politiků (včetně expremiérů Pitharta a Špidly), umělců, lékařů či vědců.

Aktivisté se ale mýlí hned dvakrát: poprvé v tom, že ČEZ patří státu a jeho šéfové se mohou rozhodovat čistě politicky. Největší tuzemská energetika je ale obchodní firmou, jejímž cílem je ze zákona zisk a svědomitá správa aktiv. Úplně stejně jako u soukromníka Tykače.

A na rozdíl od něj musí ČEZ navíc brát ohled na zájem třetiny soukromých akcionářů, kteří by šéfy firmy mohli hnát až k trestněprávní zodpovědnosti, kdyby firmu neřídili s cílem dosahovat zisk a zvyšovat tržní kapitalizaci.

„Nikdo se nenechá kvůli přáním ekologů zavřít,“ shrnul to jeden z manažerů v neformálním rozhovoru.

Jenomže Počerady, druhá největší uhelná elektrárna v zemi, míří sama nezadržitelně ke konci. Bez ohledu na to, zda ji dostane Tykač, nebo si ji nechá ČEZ.

Největšího znečišťovatele dohání stále přísnější regulace. Jak funguje? Energetické firmy musí investovat do ekologie, jinak se nevejdou do zpřísňujících se emisních limitů. Navíc platí čím dál víc za emisní povolenky – pomyslné odpustky za znečištění, které odvádějí do státní kasy.

Z těchto důvodů se provoz Počerad přestává vyplácet: podle zprávy pro investory ČEZu zdroj přispíval v minulých letech do celoskupinového zisku EBITDA zhruba miliardou ročně. Loni už sto milionů prodělal a letos se čeká stejná ztráta. A do budoucna se provoz Počerad nevyplatí vůbec.

Elektrárna, do níž ČEZ v posledních letech investoval jen kvůli nejnutnější údržbě, tak nejspíš definitivně uhasí své kotle za pět let, v roce 2024. Tedy v roce, kdy ji má podle smluv z roku 2013 Tykač převzít. A to ještě jenom v případě, že do té doby získá další výjimku z emisních limitů pro oxidy dusíku. Tu má zatím jistou jen do půli příštího roku.

Podle propočtů ČEZ by si prodloužení životnosti Počerad o dalších šest let, tedy do roku 2030, vyžádalo devět až 12 miliard korun nutných investic. A po tomto roce, kdy se dál zpřísní emisní limity, je provoz podle ekonomů ČEZ už prakticky nereálný.

To si zjevně uvědomuje i Tykačova společnost Sev.en Energy, i když se snaží vzbuzovat dojem, že s Počerady dlouhodobě počítá. „Aktuálně nedokážeme říct konkrétní horizont provozu elektrárny. Bude se odvíjet od toho, jak se bude vyvíjet cena silové elektřiny, cena emisní povolenky a dále technické a environmentální požadavky, které zdroj musí plnit,“ říká analytik Sev.En Energy Pavel Farkač.

Cena elektřiny sice bude stoupat, což by šance na prodloužení provozu dávalo, ale zdražovat budou i povolenky. A požadavky na čistotu zdrojů se budou spíš zpřísňovat, jak si to žádá celoevropský boj za snižování emisí.

„Je definitivně jasné, že uhlí končí, jde jen o tempo,“ shrnuje situaci energetický analytik, minoritní akcionář ČEZu Michal Šnobr.

Počerady v roce 2024 pro Tykače nejsou zrovna výhra. Vybydlená elektrárna na konci životnosti, za kterou má zaplatit dvě miliardy korun, pro něj sama o sobě nemá smysl. Od počátku s ní ani nepočítal, v Počeradech totiž plánoval novou elektrárnu na uhlí.

Když se v roce 2013 podepisovaly smlouvy mezi ČEZem a Tykačem, šlo majiteli mosteckých dolů o jediné – o perspektivu pro jeho lom Vršany, který má zásoby až do začátku 60. let.

V té době neměl Tykač žádný zdroj pro své vlastní palivo. S ČEZem se mu nedařilo dohodnout dlouhodobý dodavatelský kontrakt a sen o vlastní elektrárně mu ČEZ kazil – blokoloval totiž připojení do rozvodné sítě, což tehdy nakonec vyhodnotila Evropská komise jako možné zneužití dominantní pozice na trhu a hrozila polostátnímu gigantu pokutou.

Pod tlakem bruselského vyšetřování ČEZ nakonec uzavřel s Tykačem dohodu, podle níž mu slíbil prodat v roce 2024 (tedy na konci životnosti) Počerady. A zároveň podepsal kontrakt na uhlí.

Ve smlouvě byla zakotvena dvě data, v nichž mohl ČEZ – podle vývoje na trhu – dohodnutý prodej zrušit. První opce se vztahovala k roku 2016, druhá vyprší letos na Silvestra.

Pokud ČEZ od prodeje couvne, musí ovšem od Tykače podle dohod z roku 2013 odebírat dál pět milionů tun uhlí až do roku 2060, tedy do „vyuhlení“ vršanského lomu. Tedy, ČEZ nemusí uhlí odebírat, ale musí za něj v duchu modelu „take or pay“ platit.

V roce 2013 to pro obě strany vypadalo férově: Tykač měl zajištěn odbyt svého uhlí, ČEZ měl zajištěné palivo na dobu životnosti Počerad. V Počeradech se počítalo se stavbou nové uhelky, která Tykačovi zajišťovala perspektivu pro jeho vršanský lom. Ať už by ji stavěl kdokoliv.

Oficiálně s novým uhelným zdrojem v Počeredech Tykačovi manažeři pořád počítají: „Je pro nás jednou z variant,“ řekl Seznamu analytik Sev.En Energy Pavel Farkač.

Jenomže od roku 2013 v Evropě prudce zesílil tlak na snižování emisí a tažení proti uhlí. Stavba nového zdroje na Tykačovo uhlí je dnes prakticky nereálná.

Česká vláda sestavila uhelnou komisi, která má načasovat tempo ústupu od uhlí. Jeho podíl na výrobě elektřiny se má podle dnes platné státní energetické koncepce snížit z loňských 43 procent na pouhých deset až 15 procent. Část kvóty bude využívat nejčistší domácí uhelná elektrárna v Ledvicích, část modernizované teplárny. Na další hráče toho moc nezbývá.

Útlum ale má být pod evropským tlakem ještě razantnější a rychlejší, energetická koncepce se bude v tomto duchu aktualizovat.

Záležet bude jen na tom, jak rychle se podaří za zavírané uhelné elektrárny a teplárny budovat čistší náhradní zdroje. Tykač si to uvědomuje, proto se také pokusil získat Počerady dříve než v roce 2024. Předloni za ně ČEZu nabízel – zcela mimo kontrakt z roku 2013 – až deset miliard korun.

Doufal, že když elektrárnu dostane včas, podaří se mu ji zmodernizovat tak, aby se její životnost o nějakou dobu prodloužila. Už dohodnutý prodej tehdy na poslední chvíli zmařila dozorčí rada ČEZ.

Počerady ani s tak krátkou perspektivou nejsou bezcenné. Pozemek – určený původně na stavbu nové uhelky – lze využít na vybudování elektrárny na plyn. Jednu takovou už v Počeradech ČEZ postavil (té se prodejní dohoda z roku 2013 netýká).

Podle Šnobra by stačilo umístit vedle její věrnou kopii. „Plynovou elektrárnu postavíte v zásadě během tří, čtyř let za 10 až 15 miliard korun,“ říká. Nikde pro to nejsou takové podmínky jako právě v Počeradech, které leží jen 1,5 kilometru od plynovodu Net4Gas a budou mít po dožití Počerad stále nasmlouvané připojení do rozvodné sítě.

Podle minoritních akcionářů by se státní firma neměla vzdávat tak unikátní lokality. „Je to klíč k budoucnosti české energetiky,“ burcuje Šnobr.

Z pohledu české energetické bezpečnosti je ale vcelku jedno, jestli by plynovou elektrárnu v Počeradech stavěl polostátní ČEZ nebo plně soukromá Tykačova Sev.En Energy, která s tím také počítá jako s jedním z možných řešení. „Mezi našimi variantami je konverze dnešní uhelné elektárny na plyn, společně se stavbou nové paroplynové elektrárny, stejně jako s výstavbou velkého bateriového úložiště, jaké aktuálně budujeme třeba ve Velké Británii,“ říká Farkač.

Kromě nereálné stavby nového uhelného zdroje ale žádná z dalších variant neřeší hlavní Tykačův problém. Tedy odbyt obrovských zásob uhlí z Vršan v příštích desetiletích.

Jediné, na co dnes mostecký uhlobaron může spoléhat, je změna politického kurzu a zmírnění evropského protiuhelného tažení. To je ale nanejvýš nepravděpodobné. Dohody z roku 2013, které řeší odbyt Tykačova uhlí do roku 2060, prostě ztratily význam. Teď jde jen o to, kdo z nich vycouvá s menšími ztrátami. O to se nyní hraje.

Pokud si ČEZ elektrárnu – a s ní možnost postavit rychle další počeradskou plynovku – nechá, bude mít na krku povinnosti platit Tykačovi za uhlí do roku 2060. Může se jí zbavit, ovšem pod třímiliardovou sankcí.

Zatím se k tomuto scénáři nechystá, byť k tomu vyzývají minoritní akcionáři. „Pro zrušení prodeje není důvod, potvrzují to všechny naše analýzy,“ říká mluvčí Ladislav Kříž.

Všechno ale může dopadnout i jinak: ČEZ opci do konce tohoto roku skutečně neuplatní, plán na převod vybydleného zdroje do uhlobaronových rukou v roce 2024 zůstane v chodu.

Jenomže Tykač může zjistit, že plynovou elektrárnu vedle té už stojící sám tak snadno nepostaví. Třeba proto, že plynová přípojka, kterou stačí pro nový zdroj jen posílit, je v rukou ČEZ. A navíc bude muset řešit svůj problém s nepotřebným uhlím.

Může se tak stát, že smlouvy z roku 2013 nakonec spadnou pod stůl s úplně novými kompenzacemi na obou stranách. A právě o ty podmínky teď obě strany hrají tvrdou pokerovou partii, v níž má o fous lepší karty v ruce ČEZ. V pokeru ale nevyhrává ten, kdo má lepší karty, vítězí lepší nervy a lepší schopnost blafovat. Což právě teď dělají oba soupeři. Jejich dnešní oficiální stanoviska tak není radno brát moc vážně.

Jisté je ale jedno: uhlí se v Počeradech přestane pálit nejpozději za pět let. Bez ohledu na veřejné výzvy a petice.