Článek
Novela pracovního zákona platná od loňského října měla zlepšit postavení lidí po pracovním úrazu nebo s nemocí z povolání. Pomohla ale jen části z nich, protože pojišťovny si novelu vyložily po svém. Náhrady vyplácejí dvě soukromé společnosti – Česká pojišťovna a Kooperativa. Na jejich právním výkladu tak závisí, kdo a jak vysokou náhradu dostane.
„Mě na jedné straně nějakým způsobem neuráží, že vyplácení mají na starosti dvě soukromé pojišťovny, ale na druhé straně je velmi alarmující, že jejich výklad se neshoduje s výkladem Ministerstva práce a sociálních věcí,“ říká spoluautor novely zákona a poslanec KDU-ČSL Vít Kaňkovský.
Pokud se zaměstnanec v práci zraní a má trvalé následky, vyplácí mu zaměstnavatel prostřednictvím pojišťovny náhradu za ztrátu na výdělku, tzv. rentu. Většina lidí si po úrazu finančně výrazně pohorší, pojišťovny tak poškozeným dorovnávají plat, aby dosahoval částky před zraněním nebo nemocí z povolání. Jestliže ale člověk zůstane na úřadu práce, strhává se mu z renty minimální mzda. S každou její valorizací navíc přichází o další peníze.
To měla změnit už zmíněná novela zákoníku práce. Renta se měla krátit o minimální mzdu, která platila „v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání“, nikoliv její valorizovaná výše. Pojišťovny si ale novelu vyložily jinak.
„Změna se týká pouze těch poživatelů náhrady za ztrátu na výdělku, jejichž nárok na rentu se datuje až po 31. prosinci 2006,“ vysvětluje mluvčí Kooperativa pojišťovny Milan Káňa.
V Česku pobírá rentu asi 15 tisíc lidí. Pojišťovny je ale svým výkladem rozdělily na dvě části. Štastnější skupině strhávají z renty fixovanou minimální mzdu. Lidé, kteří začali čerpat náhradu do konce roku 2006, přicházejí o valorizovanou verzi. Z původní renty jim tak často nemusí zůstat vůbec nic. Podle pojišťoven totiž spadají ještě pod starý zákoník práce, který s minimální mzdou nepočítal. S tím ale nesouhlasí Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV).
„Postup by měl být jednotný a spravedlivý. Pokud jsou poškození ve srovnatelné situaci, mělo by být s nimi zacházeno stejně,“ je přesvědčený legislativní náměstek MPSV Petr Hůrka. „Svoláme jednání s pojišťovnami i za účasti Ministerstva průmyslu a obchodu, které prostřednictvím podniku odškodňuje staré pracovní úrazy a nemoci z povolání, a pokusíme se najít společný výklad.“
MPSV však nemůže pojišťovny k ničemu donutit. Není totiž jejich dozorovým orgánem. Tím je Česká národní banka. Poškozeným tak nezbývá nic jiného, než se s pojišťovnami soudit. Pokud ministerstva práce a průmyslu nenajdou s pojišťovnami společnou řeč, je duo poslanců Josef Hájek (ANO) a Vít Kaňkovský (KDU-ČSL) připraveno nachystat další novelu. Ta by měla pojišťovnám zabránit v tom, aby mezi rentisty dělaly rozdíly.
„Pokud nastane situace, že bude nutná nějaká legislativní změna, určitě bude lepší o to požádat Ministerstvo práce,“ uvažuje poslanec Hájek, jak by v případě další novely postupovali.
Na změny v systému odškodňování úrazů ale stejně dojde. Valorizace minimální mzdy a strhávání stále vyšší částky z renty totiž není zdaleka jediným problémem, se kterým se rentisté potýkají. Seznam už dříve popsal případ zraněného horníka, kterému zaměstnavatel přiznal rentu kvůli těžkému úrazu páteře a nohy. Když ale dostal rakovinu tlustého střeva, renta mu byla odebrána. S takovou nemocí by totiž podle výkladu pojišťovny stejně v dole fárat nemohl. Ačkoliv se uzdravil, rentu mu už nikdo nevrátil.
O rentu ale může člověk přijít i kvůli jiné obecné chorobě. Rentisté musí jakoukoliv změnu svého stavu sami hlásit. Při pravidelné prohlídce vyplňuje formulář pro pojišťovny praktický lékař. V něm zaškrtává nové obecné choroby pacienta – třeba vysoký tlak, onemocnění plic, artrózu nebo vleklé potíže s trávením.
Zaškrtnutí jedné z chorob znamená konec vyplácení renty. Pojišťovny přitom nezkoumají, jaký vliv má na pracovní schopnost poškozeného ani jestli přetrvává původní úraz nebo nemoc. Rentistům nezbývá nic jiného, než se hájit u soudu.
„Podle mého názoru nemají odpočty žádnou logiku. Pokud člověk ztratil například 40 procent své pracovní schopnosti, tak už je to trvalá záležitost. Proč do toho míchat nějaké obecné choroby? Jedné skupině obyvatel tak zákon dává návod, aby raději nechodila na preventivní prohlídky, protože by jim lékař mohl najít nějakou obecnou chorobu,“ varuje Kaňkovský.
Jednání s pojišťovnami budou pokračovat na konci května. Zatím se ale třeba vůbec nedostalo na problém tzv. stop výdělku. Rentistovi, který si vydělá více než minimální mzdu, strhne pojišťovna po návratu na úřad práce z náhrady už nikoliv minimální mzdu, ale částku, kterou si vydělal v posledním zaměstnání. Systém tak znevýhodňuje pracující. Rentistům se vyplatí zůstat na úřadu práce.
Kaňkovský proto uvažuje o kompletní úpravě vyplácení náhrad. Jednou z možností by bylo stanovení fixní částky, která by byla vypočítaná na celé období života až do starobního důchodu a valorizovala by se pouze o inflaci. Druhý návrh je podobný. Šlo by o pravidelnou částku vyplácenou měsíčně, ze které by se ale nestrhávala minimální mzda ani pravděpodobný nebo dosažený výdělek.
