Pojďte se očkovat, máme volno, nabádá Babiš. Imobilní ale do center nedojdou

Premiér Andrej Babiš (ANO) v úterý na sociální sítí upozorňoval, že se ještě neočkovaly stovky tisíc lidí, kteří přitom už mají na vakcínu nárok. Například ve věkové skupině nad 80 let se k očkování nedostavilo 61 125 osob a ve věku nad 70 let dokonce 168 434 osob.

Částečným vysvětlením, proč se někteří lidé nenechali očkovat, přitom může být i to, že si pro vakcínu ze zdravotních důvodů jednoduše nejsou schopni sami zajít. A stát zároveň stále nepřišel s řešením, jak s vakcínou za těmito imobilními pacienty přijet.

Problém potvrzuje například Ludmila Kučerová, manažerka pro oblast zdravotnictví v Charitě České republiky, která upozorňuje, že imobilní lidé mají očkování proti covidu-19 řešit se svým praktickým lékařem. Jenže jak Seznam Zprávy už několikrát upozornily, právě dodávky vakcín do ordinací stále váznou.

„Je to strašně rozdílné a nevím, proč je taková rozdílnost po republice. Někde dostali lékaři očkovací látky už před třemi týdny a jinde nemají vůbec, i když mají zažádáno,“ říká Ludmila Kučerová, podle které stále řada imobilních pacientů dodnes není naočkovaná. Charita České republiky se stará o 36 tisíc klientů, kteří z velké většiny jsou právě imobilní.

„Pořád pokračuje ten problém, že za tunu papírů dostávají lékaři jen pár vakcín, takže jsou zahlcení agendou a nemají moc čas na to, aby objížděli pacienty, kteří jsou imobilní,“ líčí Jiří Hrabě, ředitel obecně prospěšné společnosti Elpida, stejný problém z jiného úhlu pohledu.

Předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka pak obecně potvrzuje, že problém je s očkováním všech rizikových pacientů. Přestože tvrdí, že imobilní pacienti, kteří měli o očkování zájem, už očkování dostali, tak dodává, že u některých se čekalo hned z několika důvodů na jednodávkovou vakcínu od společnosti Johnson & Johnson.

Jedním důvodem je snížení rizika alergické reakce – jedna dávka představuje menší riziko než dvě. Druhým důvodem je i časová náročnost – jeden výjezd je efektivnější než dva. „Musíte za tím člověkem jet, aplikujete vakcínu, a pak byste u něj měli ještě patnáct minut nebo půl hodiny počkat, což vzhledem k tomu, jak je koncipovaná úhrada za návštěvu, je vlastně prodělečný podnik,“ vysvětluje Petr Šonka s tím, že většina praktických lékařů na druhou stranu nemá v péči tolik imobilních pacientů, aby to nemohli zvládnout.

Další problém ovšem může být i to, že neexistují žádné seznamy imobilních pacientů, z kterých by se dalo vycházet a na základě kterých by se dalo pacienty kontaktovat. „Část z nich je registrována v nějaké sociální službě a část je v péči rodiny. Ani nevíme, kde jsou a kolik jich je. Složitě je vyhledáváme,“ říká Jindřich Vobořil, ředitel Společnosti Podané ruce, která mimo jiné organizuje mobilní očkovací týmy a snaží se imobilní pacienty aktivně vyhledávat.