Článek
Nepožadujeme po maturantech přece jenom příliš mnoho příliš specifických znalostí? Musí elektrotechnik vědět, kdo byl Ovidius?
Původně jsem svoji dnešní glosu zamýšlel psát o něčem úplně jiném, ale stalo se, že jsem včera projížděl Facebook a našel výkřiky studentů po maturitě z češtiny. Samozřejmě jsem se jako student jazykovědy prokrastinující u bakalářky musel na test hned podívat.
Čekal jsem bezproblémových 100 %, ostatně bych na tomto místě rád „zaflexil“, že jsem z češtiny neměl nikdy nic jiného než jedničku. Ale 100 % to nebylo. To proto, že přišly dvě věci, které mě trochu zaskočily.
Tak schválně: říká vám něco jméno Publius Ovidius Naso?
Maturantovi by očividně mělo. Nemusí přitom číst jeho básně, natož o nich přemýšlet. Jen musí vědět, kdo to byl. Tady přichází na řadu dvě otázky: první, proč ho mají znát i elektrotechnici nebo maséři? A druhá: kdo to sakra je? Na obě odpovídám nevím.
A druhá věc: poznejte podle indicií autora a knihu. Povídky Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku, Hastrman, Doktor Kazisvět. Vydání nejprve časopisecky v roce 1876. Popis života v rodné pražské čtvrti. Soubor třinácti povídek – tohle je to dílo, co máte hádat, z nichž dvě jsou Týden v tichém domě a Figurky. To je všechno, hádejte.
Dám vám chvilku – tři, dva, jedna – pokud jste tipovali Neruda, Povídky malostranské, správně. Ale přece jen si říkám, jestli po žácích nechceme až příliš mnoho příliš specifických znalostí.
Jinak to ale byl test dobrý a plný věcí, které se do života dost hodí – málo pravopisu, hodně interpretace textu. Třeba jaký výrok o textu je pravdivý, jaký ne. Překvapuje mě, že se proti tomu ještě neohradil Václav Klaus mladší, že školy dětem podsouvají, co si mají myslet.
Vlastně si říkám, jestli bychom si podobný test neměli střihnout všichni. Říkejme tomu třeba seniorita. A první úkol zní: nahraďte slovo „zaflexil“ ze začátku mé glosy vhodným synonymem, které znáte. Třeba se takhle postupně naučíme porozumět si i mezigeneračně a to testování nám konečně k něčemu bude.
