Pohyb jen do sta metrů od bytu. „Tvrdý lockdown“ vypadá ve světě jinak

Do každodenního slovníku politiků i médií se dostalo slovo lockdown. Ve spojení s šířením viru SARS-CoV-2 se jedná o určitý druh uzavírky, které vláda nařizuje svým občanům. Škála jednotlivých nařízení je ale obrovská. Od uzavření určitých ekonomických sektorů a škol po zákaz vycházení nebo omezení pohybu nad určitou vzdálenost od bydliště.

„Osobně si myslím, že tvrdý lockdown tady v podstatě v této chvíli skoro máme,“ řekla v úterním vysílání Radiožurnálu česká hlavní hygienička Jarmila Rážová.

Jaké druhy „tvrdého lockdownu“ jsme ale mohli a můžeme pozorovat v zahraničí?

Na jaře během první vlny covidu-19, ale i na podzim, když se přes zemi přehnala i vlna další, byla povaha lockdownu celostátní. Confinement, jak Francouzi uzavírce říkají, byl velmi přísný. Pro venkovní pohyb od deváté večerní do šesté ranní musel mít člověk vyplněný formulář, ve kterém měl napsané důvody jeho cesty mimo domov. Ať už za prací nebo třeba ze zdravotních důvodů, policisté v ulicích kontrolovali všechny. V lednu letošního roku se noční zákaz vycházení prodloužil už od šesté večerní.

Uzavřít, nebo neuzavřít. Novým dilematem se aktuálně zabývá francouzská vláda. Jen několik týdnů poté, co tamní ministr zdravotnictví Olivier Véran řekl, že je možné, že Francie už „nikdy nebude v lockdownu“, vláda plánuje nové uzavírky.

Nařízený lockdown budou mít pravděpodobně tři departementy: Alpes-Maritimes, Moselle a Nord. Nejsou to však departementy sousedící. Naopak jsou i na úplném severu i úplném jihu Francie. Podle informací deníku Le Monde však není vyloučená ani třetí celostátní uzavírka. Zejména ze strachu z šíření různých mutací viru.

Jak ale francouzský lockdown vypadá? V Alpes-Maritimes, jihofrancouzském letovisku, je aktuálně asi 700 případů koronavirové nákazy na 100 tisíc obyvatel. Což je asi třikrát více, než je celofrancouzský průměr. Pravidla by se měla týkat zákazu vycházení o víkendech a zavření obchodů.

Specifickou formou uzavírky se do „pandemické historie“ zapsalo i Španělsko. Podobně jako ve Francii už na jaře minulého roku dala španělská vláda povinnost dokázat venkovní pobyt oficiálním dokumentem. Pod pokutou až několik tisíc eur.

Při prvním úderu koronavirové pandemie Španělsko zakázalo chodit ven z bytů a domů i dětem. Například děti pod 14 let mohly opustit domov jen na hodinu, a to mezi devátou ranní a devátou večerní. Nesměly ale dál než v rádiu jednoho kilometru kolem bydliště.

Děti a dospívající nad 14 let mohli ve Španělsku například pomoct rodičům se základním nákupem potravin nebo léků. Přísnost restrikce po nějaké době začali obyvatelé kritizovat. Upozorňovali na to, že i jejich psi mají větší volnost než děti. Psi mohli na procházku, kdykoliv potřebovali.

Na podzim i s novým rokem přicházely další koronavirové vlny, do takto „ostrého“ lockdownu se ale španělské regiony znovu nepustily. Vzhledem k aktuální zlepšující se tendenci naopak někteří lokální politici uvolňují opatření - zkracují například noční zákaz vycházení.

Podobně jako ve Francii se ve španělských městech nad 500 tisíc obyvatel lockdown zaměří na víkendy a svátky. To se týká například zákazu návštěv. Venku se smějí pohybovat pouze dvojice, pokud to nejsou lidé z jedné domácnosti.

Mezi reakcemi na pandemii se často zmiňuje i Izrael. Blízkovýchodní země je aktuálně nejúspěšnější zemí v očkování. Ale i podoba lockdownu, kterou tamní politici zvolili, byla specifická.

V březnu minulého roku vyhlásila izraelská vláda tvrdý lockdown - lidé se směli pohybovat pouze v okruhu 100 metrů kolem svého bydliště. Výjimky měla některá povolání a vážné důvody, především zdravotního rázu. Porušení pravidel bylo trestáno vysokými pokutami, v krajních případech i vězením.

S druhou vlnou na podzim se přísná restrikce zopakovala. Rádius se ale zvětšil na 500 metrů kolem bydliště. A v prosinci se ještě zdvojnásobil na kilometr, na kterém se mohli Izraelci pohybovat kolem svého bytu nebo domu.