Článek
První tanky přijely do Liberce už před jednou hodinou ranní. K prvnímu střetu obyvatel s okupanty došlo poblíž zadního traktu radnice zhruba o dvě hodiny později. Nejvážnější konflikt s vojáky se odehrál kolem 07.15 hodin opět poblíž budovy radnice.
„Z lešení, obestavujícího radnici, na vojenský vůz dopadlo prkno. Navíc z chodníku plného lidí přilétly do otevřeného okna gazíku kusy heraklitu, které zasáhly řidiče. Gazík rychle zmizel, ale za chvíli se objevil v doprovodu obrněných vozů a nákladních aut. Na místě napadení gazík zastavil, vyskákali z něj dva vojáci a dlouhými dávkami začali střílet ze samopalu do vzduchu. Ostatní vojáci vzápětí spustili šílenou palbu ze samopalů, z kulometů na věžích tanků i z nákladních automobilů. Jeden z tanků namířil svou dávku k bočnímu vchodu radnice, kde se lidé před střelbou schovávali,” popisuje jeden z dramatických okamžiků autor textu 21. srpen v ulicích Liberce Daniel Růžička, který o událostech publikoval obsáhlý autorský text na webu Totalita.cz.
Největší kolona podle svědků projížděla městem kolem 11.00 hodin. V poledne jeden z tanků vybočil ze své dráhy vedoucí přes náměstí Bojovníků za mír (dnes nám. Dr. E. Beneše) a narazil do podloubí u hotelu Radnice. Sesuté zdivo z prvního patra dvou domů zavalilo stojící lidi, z nichž někteří utrpěli vážná zranění. Jedna osoba na následky havárie zemřela na místě.
S oběťmi se liberecká veřejnost rozloučila na dvou obřadech. První se konal v sobotu 24. srpna, kdy před liberecké krematorium přišlo přes pět tisíc lidí. Obřadu se účastnili také Václav Havel a Jan Tříska, který nad rakvemi recitoval Halasovy verše.
Dramatické okamžiky před padesáti lety si dnes Liberec připomíná sérií pietních a kulturních akcí. Jednou z nich je i výstava Liberecké školy fotografie (LŠF), jejíž lektor a kurátor Šimon Pikous shromáždil od lidí přes 500 unikátních fotografií. Zhruba desetina z nich je nyní k vidění ve Foru Liberec.
