Článek
Příběh vzniku Občanského fóra je dobře známý: Zrodilo se na prknech Činoherního klubu v Praze v reakci na události 17. listopadu. Pojalo do sebe prakticky celou protikomunistickou opozici. Lídrem hnutí byl zprvu Václav Havel (na snímku z prosince 1989), který byl však za měsíc zvolen prezidentem Československa, a v čele OF neformálně stanul právník Petr Pithart.
Pithart záhy zjistil, jak mnoho a jak protichůdných postojů je v OF zastoupeno. Například když odolával tlaku některých aktivnějších členů OF, kteří se chtěli rázně vypořádat s prominenty režimu – se „starými strukturami“. Pithart před tím varoval, bál se ekonomické a politické destabilizace, jak v televizním projevu v lednu 1990. Jeho příměr „možná, že slyším trávu růst“ byl svého času kultovní a Pitharta pronásleduje dodneška. (Snímek z února 1991.)
V průběhu dalších měsíců bylo zřejmé, že nepolitická politika tak, jak si ji členové Občanského fóra představovali, se příliš dělat nedá. Fórum se začalo rychle názorově štěpit. (Na snímku známé logo OF.)
Nejsilnější byly v OF dva proudy: levicový, tehdy považovaný za středový, v jehož čele stál šéf československé diplomacie Jiří Dienstbier. A pravicový, konzervativní, soustředěný kolem pozdějšího premiéra a prezidenta Václava Klause. (Na snímku z února 1991, tehdy byl federálním ministrem financí.)
V lednu 1991 rozhodl sněm Občanského fóra, že se všelidové hnutí transformuje v politickou stranu. Stanovy se měly schvalovat na mimořádném republikovém sněmu 23. února 1991 (na snímku). Právě na něm Občanské fórum fakticky zaniklo.
Jiří Dienstbier při projevu na mimořádném republikovém sněmu Občanského fóra 23. února 1991 v Praze. Po rozpadu OF stanul Dienstbier v čele Občanského hnutí (OH), které se později přejmenovalo na Svobodné demokraty (SD).
Václav Klaus (vlevo) a pozdější primátor Prahy a senátor Milan Kondr hlasují na sněmu OF, 23. února 1991. Klaus byl v té době předsedou OF, po rozštěpení hnutí se stal předsedou nově vzniklé Občanské demokratické strany (ODS).
Asi žádný snímek by lépe neilustroval, jak myšlenkově nesourodé osobnosti OF dokázalo zastřešit. Filozof Jan Sokol, ekonom Václav Klaus a právník Pavel Rychetský na únorovém sněmu Občanského fóra v Paláci Lucerna.
Mimořádný republikový sněm Občanského fóra z 23. února 1991: vlevo tehdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar, zprava místopředseda vlády ČSFR Pavel Rychetský, předsedkyně ČNR Dagmar Burešová, první náměstek ministra vnitra ČSFR Jan Ruml a ministr práce a sociálních věcí Petr Miller.
Občanské fórum i po 23. únoru existovalo, ale zbyla jen skořápka zastřešující Občanské hnutí a Občanskou demokratickou stranu. Na snímku zachyceny při rozhovoru o přestávce během sněmu OF ekonomické mozky vlády: Klaus a Vladimír Dlouhý, který byl tehdy ministrem hospodářství ČSFR.
Vladimír Dlouhý při projevu v Lucerně. Po rozpadu Občanského fóra vstoupil na podzim 1991 do Občanské demokratické aliance (ODA) Pavla Bratinky, byl jejím místopředsedou.
A ještě vzpomínka na dny, kdy bylo Občanské fórum v plné síle a jeho zástupci kandidovali v prvních svobodných volbách v červnu 1990. Takto vypadaly plakátové plochy v Českých Budějovicích.
Občanské fórum oficiálně zaniklo 11. května 1992 výmazem z registru Ministerstva vnitra.
Václav Havel k rozkladu Občanského fóra později řekl, že to považuje za výraz politického realismu. (Snímek z léta 1991, spolu s Havlem vidíte nalevo předsedu vlády ČSFR Mariána Čalfu a ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera.)
A pohled Václava Klause? „Občanské fórum se stalo nevypočitatelným politickým subjektem, začalo ohrožovat řešení základních politických problémů naší země,“ řekl tehdy. Snímek pochází z dubna 1991, zachytil Klause při projevu k delegátům ustavujícího kongresu ODS v Olomouci.
