Článek
Je podle vás KSČM schopna se srovnat se svojí minulostí?
Já si myslím, že na počátku své existence učinila zásadní krok, a to byla jednak omluva lidem za zneužívání moci v minulém režimu svou stranickou předchůdkyní, tedy KSČ, pak pojmenovala některé věci ze svého pohledu, to znamená, že tam byla distance od stalinismu i otázka roku 1968, takže ta kritická reflexe proběhla. Samozřejmě během třiceti let byla různě zakoušena a některými jednotlivci i ne zcela s nadšením interpretována. To je pravda, ale já si myslím…
…do toho konceptu právě zapadají slova Stanislava Grospiče?
Vykládat slova někoho cizího je trošičku problém.
Jestli vám to přijde jako popírání, vám osobně, jako jeho stranickému kolegovi?
Tak určitě to není popírání kritického stanoviska strany, protože kolega Grospič ho nepochybně zná a nikdy ho nenavrhoval odmítnout ho nebo popřít. Ale je to tedy interpretační problém, který byl zasazen do zcela špatného a zavádějícího kontextu. Já si myslím, že spory o to, jestli slovo okupace je namístě v situaci, kdy nás prostě nezvaná cizí vojska obsadila, vnutila nám určité pořádky a zůstala nezvána celých 21 let, že spory o to slovo nejsou na místě.
A proč je váš stranický kolega, pan Grospič, tedy říká? Jak vy si to vysvětlujete a ptal jste se ho třeba přímo na to, proč něco takového pronesl?
Já ho samozřejmě znám delší dobu a vím, že ve stranických strukturách se prostě debaty tohoto typu někdy vedou. Já je mám za marginální, ale přesto se vedou. Prostě právníci se zamýšlejí nad tím, jestli slovo okupace je přesně to, co vystihuje stav omezené suverenity, když použiji a vypůjčím si slova Leonida Iljiče Brežněva, který říkal, že tady máme omezenou suverenitu. Zkrátka nebyli jsme úplně pány ve své zemi a to, že jsme neměli de iure okupační zprávu, že jsme si jakoby vládli sami, i když jsme byli silně závislí a samozřejmě kontrolovaní, to je věc další. Tyto sémantické nebo pojmologické debaty jsou možné, ale myslím si, že v komunikaci s veřejností jsou zavádějící.
Nicméně i Marta Semelová nemluví o okupaci, pan Skála, také váš spolustraník, mluvil o tom, že to bylo takové vojenské „bububu“, tak jestli vám neškodí říkat věci jako vojenské „bububu“, oběti dopravních nehod a podobně?
Podívejte, my jsme strana, kde jsou lidé různí, a pokud někomu prostě nejde z pusy, když se v padesátých letech za názor věšelo, a neřekne ani za boha, že to byla justiční vražda, tak to musím prostě brát. V komunikaci s občany trošku z toho zjednodušení si myslím, že by bylo dobře, protože takhle to působí jako jakési taktizování a neupřímnost.
Proč vedení KSČM neodsoudilo tato slova nebo se nepostavilo razantně proti tomu, co pan Grospič řekl?
Já si myslím, že pozitivní efekt této debaty byl jeden, a sice ten, že jsme připomněli onu kritickou distanci, že jsme připomněli i to kritické stanovisko k roku 1968. Na druhou stranu se asi nedivte, že se nerozpoutala nějaká vnitřní personální bitva.
Já se nemám divit?
Žádná strana se jaksi nechce mezi sebou hádat veřejně a ztrácet.
Podívejte se na Piráty.
Tak uvidíme, jestli takto zůstanou otevření a jestli každou personální drobnost budou řešit plebiscitem. To je jejich volba.
Nicméně k vám, proč by se tedy neměli lidé divit, že se dohadujete o něčem, co je vlastně pobuřuje?
Kdybychom se dohadovali, tak by to nepochybně bylo v pořádku.
Žádná strana výroky o roku 1968 takhle nejmenuje.
Opozice samozřejmě tohle téma využila k tlaku personálnímu a to už si myslím, že je eskalace. Ten obranný reflex strany se nabudil a na tento led se logicky strana nepustila.
Vy mluvíte o nějakém personálním tlaku, to je třeba ta výzva, aby pan Stanislav Grospič opustil funkci předsedy mandátového a imunitního výboru?
Například.
Parlamentem zaznívají různé výroky
A to by neměl, podle vás, po těch výrocích?
Když se podíváte, parlamentem někdy zaznívají výroky všelijaké a rozložení moci v parlamentu je uzavřeno na základě výsledků voleb a na základě určitých dohod. Kdyby se při každém výroku tyto dohody měly bourat, tak ta nestabilita v parlamentu bude obrovská.
A kde máte tedy tu hranici, kdy by se měly už bourat a kdy naopak ne? Co ještě se může pronášet a co ne?
Já si myslím, že svoboda slova se vztahuje – teď neříkám, jestli bohužel, nebo bohudík – i na výroky nešťastné, dokonce hloupé, prostě když někdo řekne blbost, tak nese politické důsledky. Neměl by být za to popotahován kádrově, to si myslím, že by bylo nešťastné.
Vy byste se jako poslanec této strany byl ochotný podívat do očí pozůstalým a omluvit se za slova svého stranického kolegy?
Já jsem v KSČM 30 let a za ta léta jsem se několikrát setkal s lidmi, kterým ta naše omluva, která byla vyřčena hned na počátku po listopadu 1989, patřila. Takže když takového člověka potkám, tak samozřejmě bez uzardění a bez problémů tu omluvu zopakuji a řeknu jako představitel strany, cítím povinnost tu omluvu zastávat a připomínat.
Pane poslanče, na Twitteru se dokonce zvedla iniciativa, kdy lidé posílají dopisy se jmény obětí okupace právě Stanislavu Grospičovi, ten hashtag tady nebudu citovat, protože je vulgární, ale je to podle vás namístě? Jak se díváte na takovou iniciativu a myslíte si, že pan Grospič si to vezme za své? Mluvil jste třeba s ním o tom?
Tak podobné řetězové aktivity se dějí. Já si myslím, že pokud by byl dopis ojedinělý, mohl by zapadnout.
Je jich několik desítek…
Pokud je toho mnohem víc, pokud jde o e-maily, tam se to přece jen zjednoduší, zkopíruje, a dokonce myslím, že kolega Grospič snad ani na Twitteru není.
Tohle je dopis, který se posílá normálně poštou. Jsme u toho staršího typu komunikace.
Berme to zkrátka jako zřetězení takového vzkazu, nevidím na tom nic špatného, aspoň to nezapadne. Faktem je, že ty seznamy, které historici prověřovali, ukazuji, že během samotné invaze těch zastřelených bylo poměrně hodně. Pochopitelně těch 21 let už bylo poměry jiných, jakmile ty tanky zajely do kasáren a začalo se tady normálně žít, tak skutečně pak převažovaly už spíš ty dopravní nehody, ale jak někdo připomněl dokonce i z naší strany, kdyby tady nebyly, tak ty dopravní nehody by se také nestávaly.
Pane poslanče, ještě jedna věc, vám třeba přišly dopisy od lidí, kdy si právě třeba stěžují na to, jaké výroky chodí od představitelů KSČM, nebo nedostáváte žádné takové vzkazy a dostává je jen pan Grospič a jemu podobní vaši spolustraníci, kteří takovéto výroky pronášejí?
Musím říct, že té tradiční papírové pošty není mnoho, aspoň na mou adresu, ale žijeme v době e-mailové pošty a té je poměrně hodně. Musím říct, že to vypadá asi tak, že převažují ty kritické e-maily a zajímavé na nich je, že jsou podepsány. Dostal jsem i několik e-mailů anonymního charakteru, které jsou přesně opačného typu. To znamená v podstatě jaksi vyhrožují zradou, že jsem zradil stranu a podobně, když jsem si dovolil toto říct. Já si myslím, že jenom chudák se nepodepíše pod svůj názor a že to svým způsobem vypovídá. Možná to ani nebyli lidé, kteří jsou k nám nějak blízcí.
Vy jste velmi aktivní i v sociální komunikaci, konkrétně na Twitteru, tam jste k tomu napsal: dávat si pozor na pusu a držet se stanovisek. Místo toho hádat se o minulost, starat se o budoucnost. Můžete to rozvést, co jste měl konkrétně na mysli?
Pochopitelně, já si myslím, že KSČM tím, že na svém počátku vyslovila onu omluvu a postavila se na pozici kritické reflexe, takže udělala to zásadní, na místě by bylo držet se toho. Nezpochybňovat to. Nerelativizovat to.
Tím myslíte dávat si pozor na pusu?
Přesně tak, protože právo na názor máme všichni, ale pokud tvrdím něco, co je v rozporu, ne-li přímo v pravém opaku toho, co strana celých 30 let zastávala, tak to vyvolává zbytečné otázky, jako jestli náhodou tím kormidlem přece jen neotáčíme směrem do minulosti. A myslím si, že akcent by měl být na práci pro současné problémy voličů, na budoucnosti, protože KSČM rozhodně není v takové kondici, aby mohla být spokojena, měla by víc myslet na to, co bude dělat do budoucnosti.
Náš program je rozumný
Ke kondici strany se ještě dostaneme. Někdo vám napsal, že jste jediný rozumný komunista ve straně a jestli tam náhodou nejste omylem. Necítíte se jako rozumný komunista, který je v KSČM omylem?
Pokud jsem citoval některé naše programové pozice, tak si myslím, že ten program je rozumný. A bylo by dobře, abychom tento kurz, který strana držela přes 30 let a díky kterému vůbec existuje, udrželi. Protože když se podíváte do okolních zemí, tak strany podobného typu tam dávno zanikly právě proto, že byly tvrdošíjně nepoučitelné a opakovaly ty mantry z doby před rokem 1989. Takže já si myslím, že KSČM také vznikla, že to byl rozumný krok, že to byla šance na modernější nebo aspoň aktuálnější levici a že tu šanci můžeme stále ještě naplňovat…
A naplňoval byste i ji z pozice předsedy strany, protože vás čeká na jaře sjezd?
Já se ji snažím naplňovat ze všech pozic, byl jsem předsedou kraje Praha, byl jsem místopředsedou strany.
A když se podíváme do budoucnosti a ne do minulosti, pane poslanče? Byl byste ochoten ji naplňovat i ve funkci předsedy, popřípadě místopředsedy? Jestli máte ambice vést tu stranu?
Já si myslím, že o tom, kdo v jaké pozici bude, rozhodují především delegáti sjezdu.
Ale také se musí rozhodovat na základě nějakých ambicí.
Nepochybně, ale ty ambice mohou reagovat pouze na reálnou nominaci a ty nominace proběhnou teprve v zimě.
A přál byste si takovou nominaci?
Já po nominacích nevolám, ale říkám, že přijmu odpovědnost…
A kdyby přišla?
Přijmu odpovědnost, pokud mi ji samozřejmě strana naloží, ale odpovědnost v tom smyslu, že bych chtěl, aby ta strana šla dopředu a neotáčela se tolik do minulosti.
Nemůžeme otočit kormidlo do minulosti
A když by se otáčela zpátky do minulosti, to znamená, že by byl zvolen někdo z těch lidí, kteří už ji vedou, byl by to důvod, proč byste třeba stranu opouštěl, nebo byste tam dál zůstával a snažil byste se tedy razit ten váš směr?
Pro mě by bylo nepřekročitelným limitem, kdyby se skutečně otočilo kormidlem do minulosti. Že jsou tam lidé různí, že někteří už byli ve funkcích. Já si myslím, že vedení potřebuje novou energii. Potřebuje vyslat signál, že je rozhodnuto udělat krok vpřed, ale kdo to bude a v jaké sestavě, to je věc samozřejmě otevřená.
Jak se vám vyplácí, pane poslanče, spolupráce s vládou Andreje Babiše, vy jste jí dali jakousi toleranci, když jste dostali podmínky, které vám má vláda splnit. Když se na to podíváme konkrétně, chtěli aby bylo prosazeno obecné referendum, to zatím tedy není, pan předseda Senátu Jaroslav Kubera dokonce mluví o tom, že Senátem by něco takového neprošlo, dále zvyšování mzdy, na tom se tripartita zatím nedohodla, aby vodní zdroje byly ve vlastnictví státu, to zatím také není. Pak se podíváme na dostupnost zdravotní péče, tam vaše expertka na zdravotnictví, paní Marková, píše, když to shrnu: pacienti jsou nuceni čekat nepřiměřeně dlouho na svá potřebná vyšetření a plánované zákroky, v ohrožení jsou dokonce celé nemocnice. Nevím, jestli vám mám citovat, ale vyplácí se vám to, ta tolerance vlády?
Tak ty seznamy lze samozřejmě zhotovovat různým způsobem. Nepochybně nejsme se vším spokojeni, a to dokonce ani v rámci hodnocení tolerančního patentu, ale ta podpora či tolerance vlády byla tak trochu z nouze ctnost.
Jestli se vám tedy ta z nouze ctnost vyplácí? Když to vidíte, ještě mohu přidat církevní restituce, které nedávno shodil Ústavní soud.
Dobře, ale pokud jde o církevní restituce, tak ty prošly Poslaneckou sněmovnou, respektive byly prohlasovány i s podporou pana premiéra, takže tam si nemůžeme stěžovat a Ústavní soud je vis major, pokud jde o zdravotnictví, tak tam samozřejmě se postupuje krok po kroku. Nedávno jsme nad rozpočtem projednali, řekněme, zafinancování příštího roku, protože tam hrozilo, že nebude na udržení kvality zdravotní péče dostatek peněz. A tak dál. Mohl bych pokračovat. Pokud jde o obecné referendum.
Takže jste spokojený s tím, jak se to plní?
Pokud jde o obecné referendum, tak tam je příslib nejen ANO, ale i sociální demokracie. Ale tady je hlavní problém ten, že jde o ústavní zákon. Ústavní zákon musí nejen projít v obou komorách, to je ten vzkaz ze Senátu, ale musíme získat ústavní většinu a…
A tu, jak je vidno, nemáte.
Jedná se. A předmětem toho jednání je konečná podoba toho návrhu, kde SPD tlačí na parametry, které jsou trošku populistické, sociální demokracie zase chce vyřadit z toho předmětu referenda mezinárodní smlouvy, což se zase nelíbí nám, protože sice voláme po czexitu, ale myslíme si…
Preference kolem 6 procent nás nemohou uspokojit
Vy jste zmiňoval SPD, vy jste dokonce na svém Twitteru sdílel odkaz průzkumu CVVM s textem varování pro Okamuru, SPD může vypadnout ze Sněmovny, díval jste se ale i na výsledky vaší strany, jestli nemíří i ona spíše do propadliště dějin?
Tak v pásmu ohrožení je poměrně hodně stran. Od lidovců přes TOP 09, SPD, nás, sociální demokracii. V podstatě jediný, kdo si je zatím jistý, je Andrej Babiš následován Piráty a ODS.
Týká se to tedy všech a samozřejmě se musí každý snažit, jak umí. U nás vnímám, že ten voličský potenciál je relativně stabilizovaný, my se kolem těch 6–7 procent pohybujeme stále, ale uspokojit nás to nemůže…
V průzkumu společnosti Kantar pro Českou televizi byste vypadli.
Tak to je jeden výsledek z mnoha, které ukazovaly něco jiného. Podstatné je, že si musíme odpovědět na otázku, jak ty voliče dostat zpátky.
A jak?
Určitě ne tím, že se přidáme na stranu těch, kteří vedou válku s osou Babiš–Zeman, protože právě tam ti naši voliči jsou…
Takže budete vést vnitrostranickou válku Dolejš versus pan Grospič.
Ne, to také ne. V podstatě jde o to, abychom lidem vysvětlovali, že pro to není jaksi ta správná meta, že Andrej Babiš se v tísni začne chovat jinak, přestane nadělovat dárky levicovým voličům a Miloš Zeman se myslím vyřeší během dvou tří let sám, protože potřetí už kandidovat nemůže.
Takže spoléháte na to, že ANO a Miloš Zeman se vyřeší sami?
Sami se určitě nevyřeší, ale my musíme trvat na jádru naší politiky, což je sociální agenda, a nastolovat ta témata tak, aby bylo jasné, že kompromis s Andrejem Babišem je skutečně jen slabý kompromis a že by se v této zemi dala dělat daleko důslednější levicová sociální politika.
Jiří Dolejš byl naším hostem. Děkuji za rozhovor.
Děkuji také.
