Článek
V době, kdy českou politiku tvaruje spor o východní či západní směrování země, nemůže být citlivější bod v životopise ministra zahraničí, než je práce pro čínskou vlivovou společnost CEFC. Jakub Kulhánek, který na post míří, jej ve svém CV má.
Zároveň se ale prokazuje i čerstvě obnovenou prověrkou na nejvyšší stupeň „Přísně tajné“ i její obdobou pro potřeby jednání se spojenci v rámci NATO.
Do čela diplomacie - bitevního pole, kde se střetávají hlavně dravci české politiky, prezident Miloš Zeman a premiér Andrej Babiš (ANO) - přichází po Tomáši Petříčkovi další muž spíše stranického zázemí než politické zkušenosti a síly.
Stejně jako byl Petříček původně asistentem vlivného pražského sociálního demokrata Miroslava Pocheho, je Kulhánek pravou rukou vicepremiéra a šéfa ČSSD Jana Hamáčka. Do Černínského paláce míří z pozice náměstka Ministerstva vnitra, tedy právě od Hamáčka.
Politický matador Lubomír Zaorálek funkci odmítl - podle svého vyjádření i kvůli tomu, že Ministerstvo zahraničí má v současné politické konstelaci „vykuchané“ kompetence.
Zatím „no comment”
Seznam Zprávám Kulhánek potvrdil v tuto chvíli pouze to, že je držitelem vysoké bezpečnostní prověrky.
„Prověrka mi byla nedávno prodloužená po absolvování standardního bezpečnostního prověřování o dalších pět let. Velmi si vážím nominace do funkce ministra zahraničních věcí, ale nebudu to zatím komentovat do schůzky s prezidentem republiky,“ napsal Kulhánek v SMS zprávě.
Schůzka se uskuteční ve čtvrtek. Babiš s jeho jmenováním souhlasí, osmatřicetiletého politika označil v Rádiu Zet za „slušného kluka“.
Přitom otázek se před Kulhánkem hromadí celá řada - souvisí hlavně s tím, jak už ostatně v úterý hřímal Zaorálek, kdo v Česku doopravdy řídí zahraniční politiku. Formuje vztah k Rusku a Číně vláda či prezident Zeman? A kdo má hrát prim v českých krocích na unijní půdě - diplomacie, či Babišův Úřad vlády?
Česká zahraniční politika je v posledních letech opravdu mimořádně křehké území - a to zejména kvůli nadstandardním vztahům prezidenta Zemana a jeho těžko průhledného okolí k východním velmocem, Rusku a Číně. To se střetává s politikou vlády, vztahy se spojenci, s nimiž sdílí Česko bezpečnostní strategii, i varováním českých tajných služeb. Ty otevřeně popisují pronikání nepřátelského vlivu z východu do Česka.
Diplomatické vztahy Česka ovlivňuje také mocenské spojenectví Babiše a Zemana a slabá pozice premiéra, který stojí v čele menšinové vlády, závislé na hlasech komunistů, jejichž zahraniční politika je stejně jako Zemanova orientovaná na východ.
Po boku Tvrdíka
Jakub Kulhánek má každopádně velmi slušný odborný životopis. Mezinárodní vztahy vystudoval na Univerzitě Karlově i na prestižní americké Georgetownské univerzitě ve Washingtonu. Má na svém kontě pozice náměstků na vnitru, obraně i zahraničí. Hamáčkovi radil už v době, kdy byl předsedou Poslanecké sněmovny. Během služby v diplomacii byl mimo jiné členem delegace, která v létě 2015 jednala v Libanonu o osudu pětice Čechů unesených tam v souvislosti s kauzou obchodníka se zbraněmi Alího Fajáda.
Chybí mu ale politická zkušenost, kandidoval jen v evropských volbách v roce 2019 na nevolitelném místě. Tento handicap nepochybně pozná tváří v tvář politickému „silákovi“ Zemanovi.
Hladké pročítání Kulhánkova životopisu se ale nevyhnutelně zadrhne u jeho angažmá u CEFC, kdysi vehiklu na čínské investice, které však do Česka v prezidentem avizované stamiliardové hodnotě nepřišly.
V letech 2016 až 2018 v dnes již zkrachovalé společnosti působil podle jeho starého prohlášení pro Hospodářské noviny coby externí konzultant investičních projektů a regulačního prostředí v EU, a to po boku dnešního šéfa fotbalové Slavie a hlavní spojky čínských aktivit v Česku Jaroslava Tvrdíka.
„Potřebujeme ministra zahraničí, který obstojí před vnitřním i vnějším tlakem a nebude nástrojem vlivových skupin. Kulhánek je možná hodnověrný pro Peking, ale ne pro českou zahraniční politiku,“ míní například šéf zahraničního výboru Senátu a bývalý prezidentský kandidát Pavel Fischer, který řadu let působil na vysokých funkcích v české diplomacii.
Hra o Dukovany
Poslední řádně jmenovaný ministr zahraničí Petříček byl z funkce odvolán poté, co prohrál na stranickém sjezdu ČSSD. Sám Petříček ale několikrát uvedl, že jeden z hlavních důvodů, proč musel skončit, byly jeho konflikty se Zemanem, zejména kvůli tendru na stavbu nového bloku v Jaderné elektrárně Dukovany a účasti ruského a čínského uchazeče v zakázce.
Supercitlivý tendr, v němž Zeman lobboval za účast Rusů i Číňanů, je alespoň v tuto chvíli odložený pro příští vládu, zároveň Babišův kabinet nechal „ve hře“ ruského uchazeče vedle těch ze spojeneckých zemí. Finalizuje se pro ně tzv. bezpečnostní dotazník. Rusové v tomto „předfinále“ zůstali navzdory varování českých tajných služeb. Každopádně tak trochu na způsob chytré horákyně a každý pohyb na této „frontě“ je důležité sledovat.
Co se týče Dukovan, stojí za pozornost, že to ale byli nejen Petříčkovi experti, ale také experti z Ministerstva vnitra, kteří varují před čínskou a ruskou účastí. A byl to právě Kulhánek, kdo měl na starost na vnitru zahraniční a bezpečnostní politiku. Na druhou stranu Hamáček v dukovanském tendru vystupuje opatrně a jeho kritici jej označují za jednoho z dveřníků čínského vlivu.
Celý projekt Dukovany je velmi robustní ilustrací, jak českou diplomacii, kdysi známou třeba jako sebevědomou hlasatelku lidských práv ve světě, dnes namísto standardních názorových střetů charakterizují krvavé mocenské kompromisy, na milimetr měřené ústupky a výhry i pro veřejnost těžko srozumitelné stínohry s až zpravodajským rozměrem.
Vakcíny na scéně
Pokud nevyšel „jackpot“ v podobě tendru na Dukovany, respektive hlavní bitva o něj se odložila, lze čekat, že o to tužší boje se ještě do konce volebního období povedou o drobnější geopolitické symboly. Například vakcíny. Napětí ohledně dovozu ruských a čínských, které nemají evropské osvědčení o kvalitě a bezpečnosti, ale propaguje je Zeman, by se na české politické scéně dalo krájet.
A tichý, veřejnosti skrytý spor o ně se odehrával právě i na Ministerstvu zahraničí. Když se Seznam Zprávy zajímaly o to, zda čeští diplomaté sloužící v Pekingu využili nabídky čínských úřadů nechat se naočkovat tamní vakcínou, tehdy ještě Petříčkovo ministerstvo odpovědělo, že zatím nevyužili. Strohá odpověď ústředí se ale nelíbila českému velvyslanci Vladimíru Tomšíkovi, který Seznam Zprávy v e-mailové zprávě rázně upozornil, že toto vyjádření je „zavádějící“, a napsal, že jednání s čínskou stranou v této věci probíhají a jsou „velmi zodpovědná a závažná“. Tomšík, bývalý viceguvernér České národní banky, je nominant prezidenta Zemana.
V této epizodě jde možná o slovíčka, ale zároveň ukazuje, jak jsou v diplomacii důležitá. A i o ně se bude s novým ministrem zahraničí hrát.
„Znám Jakuba Kulhánka dlouho a bral jsem ho jako experta na mezinárodní vztahy a zahraniční politiku, a také jako představitele moderní, prozápadně orientované sociální demokracie evropského střihu. Pak ale opustil pozici náměstka ministra zahraničí a nastoupil do CEFC… S tím mám problém,“ říká bývalý český velvyslanec v Rusku a USA Petr Kolář, který dnes působí v americké globální konzultantské firmě Squire, Patton Boggs.
Dodal ale, že pokud má navzdory své práci pro čínské komunisty platnou bezpečnostní prověrku, nic jeho angažmá ve vládě po formální stránce nebrání. „Každý jeho krok by ale měly pečlivě sledovat a kontrolovat jak příslušné výbory Sněmovny i Senátu, tak demokratická opozice,“ dodal Kolář.
Za pozornost jistě budou stát například případné přesuny a jmenování nových velvyslanců, které Zeman tradičně ovlivňuje díky své pravomoci podpisu jejich vyslání.
Hamáček už na Twitteru předpovídá, že Kulhánek bude dobrým ministrem. Vzhledem k absenci Kulhánkova politického kreditu ale platí, že bude takovým ministrem, jaký prostor mu vytvoří právě Hamáček. A ten hned druhý den po dočasném převzetí Ministerstva zahraničí začal plnit Zemanova přání - v pondělí odlétá do Moskvy jednat o Sputniku.
