Článek
„Pracují tady jen muži. Naši rodiče jsou na nás závislí. Kdybychom měli na výběr, tak tu nepracujeme. Většina z nás by se raději živila něčím jednodušším a čistším,“ svěřil se Tair reportérům Rádia Svobodná Evropa.
Uhelné doly v Suluktu ležící na jihu Kyrgyzstánu jsou údajně nejstarším fungujícím těžařským zařízením v celé centrální Asii. „Už zde pracovalo tak 95 % místních mužů. Je to ale velmi tvrdá práce, takže mnoho z nich raději odešlo jinam. Těchto 52 mužů, co tu zbylo, pracuje ve dvanáctihodinových směnách. Těžba se tedy nikdy nezastaví, denně tu vytěžíme 70 tun uhlí,“ říká hornický předák Mašarip Aširov.
Po rozpadu Sovětského svazu byly doly uzavřeny. Před několika lety se ale těžba znovu obnovila.
„Dříve museli tlačit důlní vůz ke zvedáku většinou tři muži. Před dvěma lety jsme ale dostali elektrický motor, takže teď to zvládne jeden člověk,“ popisuje Aširov asi jediný viditelný rozdíl mezi minulostí a současnou těžbou.
Práce je to velmi náročná a nebezpečná. Horníci si v dole vydělají průměrně 250 dolarů měsíčně.
„Když jdu domů, cítím se nesmírně unavený. Nic mě netěší. Jakmile ale uslyším a vidím své děti, tak na všechno zlé zapomenu,“ říká Tair, který se už do školství vrátit nechce. Zároveň ani nemá touhu hledat jinou práci – teď už sní jen o důchodu.
„Patnáct let práce nad zemí a 20 let pod zemí by znamenalo 35 let služby. Poté bych mohl odejít do důchodu se slušnou penzí,“ říká bývalý učitel. Bude tedy muset strávit ještě mnoho let v dolech, aby mohl nakonec přece jen spatřit své světlo na konci tunelu.
Více naleznete v úvodním videu. Další reportáže z produkce Rádia Svobodná Evropa najdete zde.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
