Pod troskami pražského obchodního domu zahynulo 46 lidí. A stavělo se dál

Nejdřív začaly praskat nosné pilíře a spodní části zdí. Potom se provalila střecha. Několik dělníků se snažilo zachránit skokem z bortícího se lešení. Celá pětipatrová budova se zhroutila během několika vteřin. Zavládl chvilkový dojem klidu. Jakoby se vše odehrálo uvnitř oblaku prachu, který zahalil trosky. Jakoby to už skončilo.

Sutiny se ale valily na chodník i do vozovky. Křičící chodci se snažili dostat do bezpečí, vyhnout se padajícím prknům, cihlám, kusům betonu a železa. Tramvaj projíždějící ulicí Na Poříčí stačila zabrzdit na poslední chvíli, vysypalo se jen jedno okénko. Žena na chodníku hystericky křičela, že viděla, jak pod troskami mizí maminka s kočárkem…

Byl 9. říjen 1928.

V době, kdy se dům začal hroutit, tu pracovalo 87 zedníků, 12 montérů, 10 tesařů a 14 parketářů. 46 z nich katastrofu nepřežilo. Dalších 28 bylo zraněno.

Záchranné práce začaly vlastně okamžitě. Zpočátku ale s přídechem zoufalství – lidé se snažili holýma rukama dostat do hloubi trosek, kde mohl někdo přežít. Za chvíli přijeli i policisté, ale těžká technika chyběla. Začalo se navíc stmívat.

V 19 hodin dorazil vojenský strojní prapor s vrtací soupravou a silnými reflektory. Místo neštěstí uzavřel policejní kordon a záchranné práce začaly na profesionální úrovni. A přinesly i téměř zázračné výsledky.

Ze sousedního domu provrtali vojáci cestu do sklepa zhroucené stavby. V jedenáct večer tam našli dělníka, který se jim představil jako Červenka a tvrdil, že někde pod ním je v troskách ještě topenář Zdeněk Zich. I k němu se vojáci dostali. Opatrně proráželi cestu, aby ho nezavalili uvolněným materiálem. Nakonec mu otvorem dokázali prostrčit pilku, aby se sám vyřezal z trámů, v nichž byl zachycen.

Převažoval ale smutek, vztek, zoufalství, bezradnost… 46 mrtvých. Mnoho z nich mladých lidí, živitelů rodin.

Martin Kroneisl prý na stavbě poprvé pracoval v den neštěstí. Zanechal po sobě dvě děti a těhotnou manželku.

Martin Kroneisl byl z malé jihočeské vesnice Chodeč u Velešína. Mezi sezonními dělníky pracovalo na stavbě Jihočechů víc. 17 jich zahynulo. Jejich rakve byly vlakem převezeny na kaplické nádraží, ostatky pohřbeny v rodných obcích.

Jen v Besednici, která měla necelých tisíc obyvatel, zůstalo 11 vdov a 25 sirotků.

Ve dvacátých letech minulého století zažívala Praha stavební boom. Měl logické důsledky: Ceny pozemků, materiálu i práce šly neustále nahoru a kvalifikovaných lidí byl nedostatek. Firmy se snažily šetřit a spěchat. Nejenom že čekaly další a další zakázky. Přispěl k tomu i zákon, podle něhož měly být stavby hotové do konce roku 1928 na 25 let osvobozeny od domovní daně.

A stavební boom, respektive spěch, měl i další důsledky: Nekvalitně odvedenou práci. Jen během roku 1928 došlo v Praze k několika velkým stavebním nehodám. Zřítila se novostavba v Rytířské ulici, kde zahynulo několik dělníků. Propadl se strop na stavbě na Florenci. Zhroutila se novostavba čtyřpatrového domu v Libni.

Stály za katastrofou Na Poříčí přílišný spěch, snaha ušetřit, nezodpovědnost?

Autoři knihy Pražské katastrofy Josef Hrubeš a Eva Hrubešová dokumentují tato podezření citáty z dobového tisku.

Národní politika cituje odborníka, inženýra J. Mölzera: „Příčinou katastrofy jsou chyby v konstrukci. Prohlížel jsem plány. Dva pilíře na nároží Poříče a Biskupské, spojené kruhovou armaturou, byly slabé. Následkem chyby v konstrukci se na ně zvýšil tlak, což nevydržely a zhroutily se.“

Polední list: „Stavba začala v březnu 1928 na místě dvoupatrového domu na písčitém terénu, jehož hloubka je až 12 metrů. Je to naplavenina starého řečiště Vltavy. Budova byla vyhnána do výše pěti pater za šest neděl, ačkoli beton potřebuje k zatvrdnutí čtyři neděle.“

Večerní České slovo: „Zedníci, kteří se zachránili, říkají, že šalování ze sloupu na nároží bylo odklizeno v době, kdy ze stropu ještě kapala voda. Beton na základy se míchal v poměru 1:10, což je nepřípustné. Mělo se míchat 1:8, v případě zatížení 1:6 a v případě většího zatížení 1:4. Dělníci na to poukazovali, ale šéf betonářských prací je odmítal s tím, že jim do toho nic není. Řada parťáků raději odešla ze stavby, někteří se netajili tím, že stavba jednou slítne.“

Obchodní dům Na Poříčí stavěla firma Tomáš Pražák a Pavel Moravec. Pokud si vůbec laici jméno firmy vybaví, tak pravděpodobně právě v souvislosti s katastrofou z roku 1928. Byla to přitom velmi žádaná stavební a architektonická firma, která postavila mimo jiné desítky vil a činžovních domů na pražských Vinohradech.

Za jejich architektonicky nejzajímavější stavbu je považován Hasičský dům na rohu Římské a Blanické ulice na Vinohradech. Je to stavba zajímavá dvojnásob: Dokončovali ji totiž až po zhroucení domu Na Poříčí.

Česká zemská hasičská jednota (ČSHJ) se rozhodla postavit si svoji „zlatou kapličku“ v roce 1925. Velkolepý projekt byl svěřen firmě Pražák a Moravec. V domě měly být obchody, divadelní sál, kanceláře, konferenční sál, byty i noclehárny pro hasiče. Slavnostního zahájení stavby 28. září 1926 se účastnil prezident Masaryk.

I tady bylo cílem dokončit stavbu do konce roku 1928, ale práce nešly dost rychle. A tak byly 9. října ještě v plném proudu. Co teď?

Ostražitost byla namístě. Varovné hlasy se ozývaly ze všech stran: Nehrozí Hasičskému domu podobný osud jako obchodnímu domu Na Poříčí?

Hasičská jednota požádala pražský magistrát o sestavení nezávislé odborné komise, která by prověřila stav stavby. Komise provedla kontrolu 26. října a konstatovala, že stavba je dobře založena a veškerý použitý stavební materiál je kvalitní. „Jakékoli trhliny nebo jiné vady, které by mohly mít vliv na pevnost a stabilitu stavby, v žádné části celé budovy neshledány. V důsledku velmi dobrého stavu stavby není zapotřebí jakéhokoli opatření v zájmu veřejné bezpečnosti a pevnosti budovy samé,“ shrnula komise.

Jedna firma. Dvě stavby v centru Prahy. Úplně jiný osud.

Hasičská jednota svůj dům převzala v září 1929.

Na podzim 1929 se konal také soudní proces, v němž hlavními obžalovanými byli autor projektu Tomáš Pražák a šéf betonářských prací Rudolf Mendel. Vyšetřovatelé zjistili, že hlavní příčinou katastrofy byl špatný statický výpočet. Přetížený pilíř se zhroutil a s ním i celá budova. Obžalovaní dostali pouze podmíněné tresty.

Po odklizení trosek se na nároží ulic Na Poříčí a Biskupské vrátil stavební ruch. Začala tu vyrůstat šestipatrová budova se dvěma suterény. Dnešní hotel Harmony.

Na základě lehce upraveného projektu ji stavěla firma Pražák a Moravec.