Článek
Často kolem sebe slýchám, že zejména mladí lidé nemají zájem o politiku. Tyhle obavy ale možná pramení jen ze zbytečně omezené definice toho, co chápeme jako politiku. Ne každý musí sledovat tradiční zpravodajství a dění ve vysoké politice, zvlášť když se tam neřeší jeho problémy a zájmy. V online prostoru ovšem existuje spousta platforem, kde se mimo pozornost mainstreamových politiků i médií živě řeší politická témata trochu jinou formou.
Britský VICE nedávno přinesl šokující statistiky ukazující, že mezi britskými dospívajícími chlapci roste nenávist k feminismu a ženám obecně. Mnoho z nich dokázala extrémní pravice zrekrutovat v prostředí multiplayer her, které bývají oblíbeným lovištěm radikálních verbířů už nejméně od dob kauzy Gamergate. Zároveň v době psaní tohoto newsletteru česká Sněmovna v návaznosti na kauzu Dominika Feriho jedná o zpřísnění trestů za násilí na ženách a ministryně spravedlnosti Benešová horuje za větší osvětu a prevenci.
Jak spolu tyhle dvě zprávy souvisí? Mladí muži se k ženám nezačínají chovat nepřijatelným způsobem jen tak, mnozí k tomuto typu chování a případné další politické radikalizaci dospěli právě na základě zkušeností získaných v prostředí online her a souvisejících komunit. Jenže ty jsou pod rozlišovací schopností českých politiků (debatu s mladými u online gamingu si dokážu představit snad jen u pirátské europoslankyně Gregorové) a tak budou zmiňované osvětové aktivity nejspíš mylně zacíleny jinam, než kde problém vzniká.
Dalším příkladem politiky rašící na nepravděpodobných místech může být klesající zájem o očkování, ke kterému přispívají i četné dezinformace a hoaxy. Spousta z nich našla počáteční živnou půdu v online komunitách mladých matek, nebo u instagramových influencerek horujících za tradiční životní styl. Jsou to místa, která na první pohled vypadají nevinně (na fotkách puntíkovaných zástěr a jahodových koláčů nebo receptech na přírodní kosmetiku není zdánlivě nic politického), nic také nelze vyčítat lidem, kteří si na nich vyměňují informace např. v obavě o zdraví svých dětí, ale výsledek je stejný jako v předchozím případě - nepěkná politická agenda začíná bujet na platformách, které jsou normálně mimo pozornost mainstreamové politiky i médií a případná osvěta pak chybně cílí jinam. Tento způsob nenápadného šíření politického vlivu se navíc profesionalizuje – nedávno světovými médii prolétla zpráva o tom, jak záhadná PR agentura oslovovala francouzské a německé influencery pro šíření dezinformací o vakcíně Pfizer.
Mohlo by se zdát, že teenager frustrovaný nezájmem spolužaček nebo matka znepokojená chemikáliemi v potravinách nejsou zapojení do něčeho, co jsme zvyklí nazývat politickou komunikací, ale opak je pravdou, a výsledky jejich debat a sebeorganizace pak můžeme s překvapením zaregistrovat až v průzkumech volebních preferencí - pokud totiž dospějete k přesvědčení, že vám feminismus bere šanci na lásku nebo že se vás vláda snaží otrávit a očipovat, nejspíš také podpoříte strany a hnutí s podobnými názory.
Politika je v řasence. I u jehňat
Spousta potíží může ale nastat i v situaci, kdy si politici nového prostoru či platformy konečně všimnou, ucítí příležitost k lovu voličů a vtrhnou tam jako slon do porcelánu (nebo Škromach do bazénku?). Stačí si vzpomenout třeba na kauzu s TikTok influencery pracujícími pro Andreje Babiše, neslavně na stejné síti dopadl také polský prezident Duda, a ztrapnit se nedávno dokázala i izraelská armáda. Ta narazila ve chvíli, kdy na sociálních sítích začal nabírat na síle v médiích dříve upozdaďovaný palestinský úhel pohledu. Takzvaná tiktoková intifáda spočívá nejen ve výrobě tiktokových videí vyjadřujících solidaritu s Palestinci, ale třeba i v organizování zahraničních protestů pomocí Twitteru nebo šíření fotek následků izraelských náletů na Instagramu. Výsledkem byla velmi účinná informační kampaň oslovující různá publika na mnoha platformách, a digitálně jinak velmi zdatná izraelská armáda si při své odpovědi překvapivě natropila víc škody než užitku – posty se sexy vojačkami by totiž dnes nejspíš zdvihly obočí i v reklamě na prací prášek, natož pak v průběhu brutálního konfliktu se stovkami civilních obětí.
Kdybych měl českým politikům doporučit, co dělat pro oslovení oněch zdánlivě politiku ignorujících mladých voličů, měli by začít u pátrání po tom, jak a kde se na sítích skutečně projevuje politický aktivismus mladých a jaká témata v něm rezonují. Zjistili by třeba, že jedním z populárních způsobů politického vyjádření na TikToku jsou make-up tutorials, ve kterých se dá mezi nanášením řasenky probrat ledasco od Black Live Matter až po perzekuci Ujgurů, nebo dokonce na základě typu mejkapu odhadnout politický názor. A politická komunikace se navíc neroztáčí zdaleka jen kolem závažných témat typu rasismu, sexismu či války. Být ministrem zemědělství, okamžitě vyrážím hledat někoho, kdo by dokázal mladým zprostředkovat romantickou i krušnou realitu farmaření a života na venkově stejně dobře, jako tenhle mladý britský farmář se svým tiktokem plným jehňat.
Pokud si politici i úřady a neziskový sektor nedají práci s porozuměním těmto zdánlivě apolitickým koutům internetu, budeme pořád zbytečně investovat síly do mamutích iniciativ usilujících o přivedení mladých k občanskému aktivismu, členství v politických stranách a kandidování ve volbách. V životě už jsem jich viděl hodně a vždy byly dobře míněné, ale také mívají společnou chybu - nechápou, že vyplňování stranických přihlášek je až důsledkem zájmu o politiku, nikoliv jeho počátkem. Ten lze najít na úplně jiných místech, a právě tam je potřeba nabídnou pomocnou ruku dřív, než to udělá někdo s nevábnými úmysly.
