Článek
Už dlouho neplatí, že by folklor byl jen záležitostí jihomoravských vesnic a zaprášených národopisných expozic. Rok co rok se lidovými tradicemi nechává inspirovat řada designérů a módních návrhářů, a folklor se také pravidelně stává středem vášnivých hádek o jeho správnou podobu a význam. Proto bude i dnešní vydání Pod čarou věnováno právě folkloru, a rozhodně nepůjde jen o nové kontroverzní oděvy českých olympioniků.
Modrotiskové vestičky a vějíře od návrhářky Zuzany Osako jsou ale určitě dobrým startovacím bodem. Jejich fandové na sociálních sítích oceňovali hlavně respekt k tradičním motivům a řemeslu, výrazně početnější odpůrci pak kritizovali především lacinost a nedostatek originality, které nás při zahájení olympiády v očích světové veřejnosti klasicky zařadí do kategorie roztomilých postsovětů.
Většinu výtek shrnula v komentáři Irena Hejdová, která trefně podotkla, že nápad sice dává jistý smysl na papíře, ale podstatné je hlavně jeho mizerné provedení. Ať už si o olympijských stejnokrojích myslíte cokoliv, celá kauza ukázala, že pokud budeme folklor vnímat jen jako zdroj hezkých vizuálních motivů a hlouběji se nad ním nezamyslíme, může to vést k nepříjemným důsledkům.
Dirndl je zase in
Inspirace folklorem v módě a designu není nic nového, ale zdá se, že v posledních letech folklorní renesance nabírá na síle. Ještě zajímavější pak je, že všude na světě ji pohánějí podobné důvody. Tím asi nejvíce zjevným a „nevinným“ je okolnostmi vyvolaná vlna zájmu o ekologickou a udržitelnou módu spojená s návratem k lokální produkci, šetrnému životnímu stylu, biozemědělství apod. Příkladů bychom našli mnoho, ale zajímavé jsou třeba pokusy o oživení tradice bavorského dirndlu, který ze sebe konečně setřásl nevábný odkaz německého nacionalismu, a tak ho oblékají i mladší a progresivněji smýšlející lidé.
V Česku byla tato vlna ještě podpořena postkomunistickou oblibou oživování zapomenutých tradic či řemesel, která už před lety vedla mimo jiné k výstavám a dalším připomínkám odkazu Krásné jizby a pozdějšího Ústředí lidové umělecké výroby. Ponechme stranou otázku, nakolik byla daná řemesla skutečně zapomenutá a nakolik ono oživování funguje jen jako marketingový trik. Faktem zůstává, že objektivně kvalitní a designově skvěle zpracované ubrusy, vázy a ozdoby chytající prach v babiččině skříni najednou znovu získaly zaslouženou popularitu. A proti modrotiskovým sukním či vyšívaným košilím lze těžko něco namítat. Snad jen, že je to v onom „obnoveném podání“ často velmi drahý statusový symbol, a na rozdíl od tepláků nebo kšiltovky jeho nošením chtě nechtě svému okolí říkáte spoustu věcí.
Láska k vlasti a televizním seriálům
Vraťme se ke zmiňovaným dirndlům a lederhosen. Jakkoliv se bavorští návrháři mohou z tradičního symbolu konzervativních hodnot snažit udělat mladý a cool outfit, pořád z něj nemohou úplně setřást jisté asociace a kožené kalhoty se tak najednou stávají bitevním polem mezi politickými tábory, které si snaží přivlastnit jejich význam. Využití krojů a folkloru pro posílení tradičních hodnot a patriotismu není nic nového, ale často k němu může dojít i v místech, kde by za normální situace místo kroje frčely spíš adidasky nebo džíny od Armaniho – na mysl se tu vtírá třeba Ukrajina, kde k velkému revivalu tradičních motivů došlo po revoluci a vypuknutí války s proruskými separatisty v roce 2014.
Ještě složitější je pak situace v zemích zasažených kolonialismem a pohnutou historií střetů se Západem, která se nevyhnutelně projevuje i v napětí mezi západní a tradiční módou. Poslední dekády téměř na celém světě přinesly skepsi a deziluzi z globalizace a tak je jen logické, že se dříve potlačovaná lokálnost a etničnost znovu může stát výsadou. Kromě specifického případu Japonska, které časem dokázalo vytvořit zcela unikátní fúzi mezi místními tradicemi a západními vlivy (které tam často nějakým kouzlem dokážou udělat ještě západnější, ať už jde o film či kuchyni) je pěkným příkladem třeba rostoucí zájem o batiku v její domovské Indonésii.
V poslední době asi nejsilnější vlna renesance tradičního oděvu probíhá v Číně, kde se z oblečení v historickém stylu Hanfu evokujícím zlaté časy čínských císařských dynastií stává masivní trh a živá subkultura. Velkou roli v tom samozřejmě hraje sílící čínský patriotismus, sebevědomí a rostoucí pozice země na globální scéně spolu s masivní kupní silou obyvatelstva. Je ale zajímavé, čím se vlastně Hanfu róby nechávají inspirovat. Stejně jako jakákoliv jiná tradice, i tato představa o tradičním oblečení etnických Chanů je především umělým konstruktem a její vizualita se více než skutečnými oděvy čínského středověku inspiruje kostýmy populárních TV fantasy seriálů a kungfu eposů. V něčem to připomíná situaci v Česku, kde se také představy o folkloru u mnoha lidí odvozují především ze sledování vánočních televizních pohádek, ale pražské teenagery v beranicích a dřevákách jsem ještě naštěstí nepotkal.
Cool Czechia?
Ať už je to vlastenectví, odpor ke globalizaci, konzervatismus, úcta k tradicím či ekologické smýšlení, využití folklorních motivů je vždy silným sdělením. Jenže jednu věc přesto neříká – málokdy přináší něco skutečně nového a cool. A možná právě v tom tkví problém celého nápadu s modrotiskem na olympijských dresech. Ty by totiž vzhledem k povaze události měly být především vyjádřením něčeho originálního, vtipného a svěžího, kdežto folklor většinou nic takového nevyzařuje, a ani to ostatně nepotřebuje.
Je důležité nezapomínat na tradice a podporovat řemesla, ale modrotiskový ubrus má své místo u nedělního oběda, a ne v prezentaci ambiciózní země hledící s nadějí do budoucnosti. Stačí se ostatně podívat na hry hostící Japonsko, které svou celosvětově úspěšnou strategii kulturního vývozu Cool Japan z valné části nepostavilo na ikebaně a kimonech, ale spíš na komiksech a videohrách, nebo na Anglii, jejíž Cool Britannia v 90. letech bodovala hlavně prostřednictvím populární hudby. Každá tradice měla někde svůj počátek, a tak bychom kromě udržování těch starých měli uvažovat i nad tím, jestli si nevymyslet pár nových do foroty.
Pokud se vám ukázka z newsletteru Pod čarou líbila, přihlaste se k odběru. Každou sobotu ho dostanete přímo do vašeho e-mailu, včetně tří otázek na naše kolegy a tipů na další čtení na Seznam Zprávách i jinde.
