Článek
Nedělní slova šéfa krizového štábu Romana Prymuly, že zákaz cestovat přes hranice by se mohl protáhnout až na jeden či dva roky, vyvolala novou vlnu diskusí o nouzovém stavu.
Někteří právníci kritizují způsob, jakým vláda tento zvláštní režim zavedla. Existuje i názor, že přijatá omezení nejsou pro lidi a firmy povinná.
Podle pražského advokáta Jiřího Vaníčka, který je odborníkem na krizové právo, vyhlásila vláda premiéra Andreje Babiše 12. března nouzový stav chybně - jako „usnesení“.
Právník tvrdí, že správně měla v záhlaví uvést slovo „rozhodnutí“, stejně jako při vyhlašování nouzových stavů v minulosti.
I když jde z běžného pohledu o formalitu, podle Vaníčka má nynější forma dokumentu zásadní vadu - nemá závazný účinek pro firmy a fyzické osoby.
To by znamenalo, že například nošení roušek nebo nucené zavření obchodů a zastavení služeb není povinné, ale pouze dobrovolné.
„Podle mého názoru vláda postupovala chybně z hlediska formy a způsobu vyhlášení nouzového stavu, a dále z hlediska formy chybně vydává krizová opatření. Důsledkem dle mého názoru je to, že všechny fyzické a právnické osoby fakticky plní krizová opatření dobrovolně,“ uvedl advokát Vaníček pro Seznam Zprávy.
Lidé, kteří dostanou pokutu za nedodržování nařízených opatření, tak podle právníka mají šanci vyhrát případný spor se státem u soudu. „Jako obhájce v trestním řízení nebo jako zástupce žalobce, který se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí o uložení pokuty, bych určitě na tato pochybení upozornil,“ dodal advokát.
Jiří Vaníček, který napsal knihu o krizovém řízení v Česku a je spoluautorem komentáře ke krizovému zákonu, který popisuje také podmínky nouzového stavu, vychází z předpokladu, že vládní usnesení je závazné jenom pro kabinet a jemu podřízené úřady. Aby se usnesení vztahovalo i na ostatní subjekty, musel by to podle Vaníčka výslovně zmínit nějaký zákon.
Jako příklad právník uvádí zákon o zajišťování obrany České republiky. V něm se píše o usnesení vlády, kterým se ukládá prověření obranyschopnosti státu.
Vaníček poukazuje i na ústavní zákon o bezpečnosti ČR, který v souvislosti s vyhlášení nouzového stavu vládou výslovně uvádí slovo „rozhodnutí“.
Faktem je, že s názvem rozhodnutí přijímaly nouzový stav předchozí vlády. Šlo například o rozhodnutí vlády Jiřího Paroubka z dubna 2006, nebo kabinetu Petra Nečase z června 2013. V obou případech to byla opatření kvůli povodním.
Náměstek pro řízení sekce Legislativní rady vlády Jan Kněžínek však Vaníčkův názor zcela odmítá. „Z Ústavy ČR jednoznačně vyplývá, že veškerá rozhodnutí vlády mají formu usnesení, tedy cokoliv vláda rozhoduje, rozhoduje usnesením vlády,“ uvedl Kněžínek pro Seznam Zprávy.
Na jeho stranu se přiklání například i advokát Pavel Uhl, který se zaměřuje na ústavní právo. „Po přečtení celého komentovaného ustanovení mám dojem, že vláda může rozhodovat jen usnesením, a to i v případě, kdy rozhoduje o právech a povinnostech jiných osob,“ řekl Uhl, který napsal komentář k zákonu o bezpečnosti státu.
Advokát Vaníček má přitom i další námitku.
Babišově vládě vyčítá, že v dokumentu o vyhlášení nouzového stavu na rozdíl od dřívější praxe neupřesnila, která ústavní práva omezuje. Podrobnější výčet omezení doplnila až v dalších usneseních, což je však podle právníka opět chybnou formou.
Na chybějící přehled omezení v původním dokumentu upozornil také brněnský advokát David Záhumenský. Ten se už minulý týden obrátil kvůli stavu nouze na Městský soud v Praze, aby vládou přijatá opatření zrušil. Záhumenský však používá jinou argumentaci než Vaníček, vyhlášení nouzového stavu považuje za tzv. opatření obecné povahy.
