Článek
V tiskové zprávě o tom dnes informovala Česká ornitologická společnost.
„Meziroční nárůst o šest se může zdát malý, ale u tak malé populace jako je ta v Česku, je důležitý každý jedinec a každý nový je zároveň důvodem k radosti,“ uvedl terénní pracovník ochrany sýčků z České společnosti ornitologické Miroslav Bažant.
Intenzivní zemědělství a s ním spojený úbytek hmyzu je podle ornitologů hlavní příčinou toho, že v ČR zbývá asi stovka párů této dříve běžné sovy. Letos ochránci sýčků zkontrolovali přes 500 lokalit v severních Čechách, kde se tomuto druhu ptáků nejvíce daří. V roce 2017 tam napočítali 65 volajících sýčků, v roce 2018 jejich počet klesl na 57 a loni jich bylo ještě o jednoho méně.
K letošnímu mírnému nárůstu zřejmě pomohla i opatření, jež pro ně ornitologové dělají. „Jde například o speciální budky zabezpečené proti predátorům, jako jsou kuny nebo kočky. Z nich loni vylétlo 29 mláďat, což je přes 40 procent ze všech, o kterých víme,“ uvedl hlavní koordinátor ochrany sýčků z České společnosti ornitologické a Ústavu biologie obratlovců AV ČR Martin Šálek. Podle něj také spolupracují s farmáři a na louky s pásovou sečí umisťují bidýlka, z nichž mohou sýčci lovit. „Zároveň zabezpečujeme technické pasti, jako jsou napáječky pro dobytek, okapy, roury či sudy s vodou, kde se mohou sýčci utopit. V takových pastech hyne třetina sýčků, u kterých známe příčinu úmrtí,“ řekl Šálek.
Při letošním monitoringu ornitologové sýčky opět kroužkovali, odchytili 25 dospělých sýčků a sedm z nich už kroužky z minulosti mělo. „Díky tomu víme, že jeden sameček se přesunul jen do vedlejší vesnice, zatímco jiného jsme zaznamenali o 26 kilometrů dále od místa, kde se narodil,“ uvedl Bažant. Kroužkování ornitologům pomáhá zjistit, kam se mláďata vydávají po opuštění hnízda a také o teritoriích dospělých, což mohou využít při ochraně sýčků. Sovy nyní hnízdí, mláďata začnou vyvádět v červnu.
Při monitoringu sýčka ornitologové zaznamenali i další druhy sov. Nalezli 14 teritorií ohrožených sov pálených, sedm teritorií puštíků obecných, dvě teritoria výra velkého a 88 teritorií kalouse ušatého. „V případě kalousů se jedná o náš historicky nejvyšší zaznamenaný počet. Například loni to bylo 39 zaznamenaných teritorií. Vyšší počet samečků sýčků i kalousů může svědčit o tom, že mláďata i dospělci lépe přežívali díky mírné zimě, která byla zároveň bohatá na potravu v podobě hrabošů,“ dodal Šálek.
