Článek
Petr Rafaj si dával dobrý pozor, aby tohle číslo nikde přesně nezaznělo: kolik úředníků pracuje v nové budově, kterou si jeho Úřad pro ochranu hospodářské soutěže pořídil na skvělé adrese v Praze 6.
Vilu v diplomatické čtvrti se někdejší předseda úřadu rozhodl opravit. Přišlo to na 23 milionů, ale vhodnější prostory prý nenašel.
Petr Rafaj, prošetřovaný kvůli korupci, na sklonku loňského roku rezignoval. A teprve nyní, když úřad převzal Petr Mlsna, je jasno. Ve třípodlažním domě v pražské pobočce ÚOHS v Českomalínské ulici pracuje všehovšudy deset úředníků.
„Já bych to nepořídil. Ale tu věc jsem zdědil a je to už uzavřený příběh,“ říká Mlsna.
Byt bude pro hosty
Pražská pobočka úřadu dohlížejícího na zakázky a odhalujícího zakázané kartely v byznysu celé roky sídlila v budově Ministerstva pro místní rozvoj v centru Prahy. Před pěti lety ale přišel šéf úřadu Rafaj s nápadem na stěhování. Zanedbanou vilu v Praze 6 vlastnila tehdy armáda, a úřad ji tak získal zdarma.
Petr Rafaj od začátku tvrdil, že je to výhodná operace, protože stát jiné kanceláře zkrátka nemá. A že bez nové budovy hrozí pražské části úřadu (hlavní sídlo má úřad v Brně) kolaps. Když padaly otázky na počet zaměstnanců, uváděl, že ve vile bude pracovat 24 lidí – což byla maximální kapacita budovy.
„Vyhovující z hlediska potřebné kapacity byly v dané době pouze dvě nemovitosti, přičemž s ohledem na nižší náklady na rekonstrukci byla zvolena budova na ulici Českomalínské, kterou nabízelo bezplatně k převodu Ministerstvo obrany. Z ekonomického hlediska bylo jednoznačně výhodnější zhodnotit majetek státu než dlouhodobě utrácet prostředky na provoz za nájem v komerční sféře,“ vzkázal předloni Rafaj Seznam Zprávám přes mluvčího.
I tak to bylo sporné: rohová vila s velkou zahradou má uvnitř rozlohu 1200 metrů čtverečních, na jednoho úředníka by tak připadalo 50 metrů. Obecné státní předpisy přitom mluví o 12 metrech na úředníka.
A teď se navíc ukázalo, že zaměstnanců sedí ve vile jen deset. Opět přepočet: místo každého z nich tak vlastně stálo 2,3 milionu, protože úřad za celkovou rekonstrukci prvorepublikového domu a za dostavění garáží pro dvě auta zaplatil 23 milionů.
Což je další část příběhu: původně měla oprava stát 21 milionů, postupem času se částka zvýšila o další dva miliony.
Podle nového předsedy Mlsny je na druhou stranu výhodou, že v pražské pobočce nyní sedí lidé, kteří se zabývají takzvanou veřejnou podporou. To znamená, že řeší s Evropskou komisí, jestli jsou v pořádku programy, jimiž vláda pomáhá podnikatelům zasaženým koronavirovými opatřeními. A denně jsou v kontaktu s ministerstvy umístěnými v Praze, což komunikaci zjednodušuje.
V podkroví vily pro sebe nechal bývalý šéf úřadu Rafaj vyprojektovat čtyřicetimetrový byt. Jeho nástupce Mlsna ho využívat nebude. „Mám v Praze vlastní bydlení. Byt slouží zaměstnancům z Brna, kteří jsou v Praze na služební cestě a ušetří za hotelové ubytování. Minulý týden tady takto přespali dva zaměstnanci, takže se to využívá,“ vysvětluje Mlsna.
Mimochodem, když chtěly Seznam Zprávy před dvěma lety v dokončeném interiéru vily natáčet, předseda Rafaj to nedovolil.
Porušil zákon, trest nepřišel
Pořízení a opravu vily provázela ještě jedna okolnost.
Loni poslanci z hospodářského výboru Sněmovny zjistili, že Rafaj obešel takzvanou vládní dislokační komisi. Komise dohlíží mimo jiné právě na to, aby se úředníci – když je potřeba – stěhovali do volných státních budov. Místo toho, aby se jim stavěla nová drahá sídla.
„Přitom komise má v takových případech posoudit, jestli je investice opravdu efektivní. Z pohledu peněz, počtu lidí nebo metrů čtverečných, které se mají využívat,“ vysvětlil člen výboru, poslanec Marian Jurečka.
Komise záležitost nové budovy ÚOHS nikdy neprojednala, Petr Rafaj tím porušil zákon o majetku státu, zároveň ale v tomto zákonu nejsou za porušení stanoveny žádné sankce.
Takže to nebránilo ani tomu, aby se do vily nastěhovali úředníci. Dělo se to zrovna v době, kdy premiér Andrej Babiš (ANO) vyhlásil velkolepý plán na postavení úřednické čtvrti na okraji Prahy. V Letňanech měl vzniknout komplex administrativních budov, do nějž by se přesunulo 10 tisíc lidí z ministerstev a dalších úřadů.
A to právě proto, aby jako dnes neseděli v nevhodných, často historických budovách náročných na vytápění i údržbu.