Článek
Formule se proplétá mezi kužely, jeden porazí a kousek táhne s sebou, na chvíli dokonce vyjede z trati. Hned se na ni ale vrátí. Cíl je jednoduchý – co nejrychleji objet čtyři okruhy. Dva na levou stranu, dva na pravou.
Studentská auta to běžně zvládají v průměru za 5 sekund. V tomhle případě to ale trvá trochu déle.
Tahle formule nemá řidiče.
Auto jede, volant se točí a auto zatáčí, ale dělá to úplně samo. Oproti ostatním, se kterým studenti v půlce srpna na autodrom do Mostu přijeli, je autonomní, a dokáže tedy jezdit úplně sama.
Tedy, úplně sama… bylo potřeba ji sestavit, vybavit patřičnými senzory a naprogramovat software.
Pořád je to ale zatím jen technologické demo. Ukázka toho, co dnešní moderní technika umí i co sami studenti zvládnou během jednoho roku studia.
Formule má daleko k uvedení do běžného provozu. Pravidla pro jistotu ani nedovolují, aby v ní během jízdy někdo seděl.
Formule Student
Kategorie autonomních vozů přibyla do závodů Formule Student poprvé loni. Do Mostu letos dorazily se svými samořidicími kousky celkem čtyři týmy. Pro srovnání – v běžné kategorii formulí se spalovacími motory, které řídí člověk, byla necelá čtyřicítka týmů, ve stále nové kategorii elektrických formulí bezmála dvacet.
Studenti musí sami auta navrhnout, vyrobit jejich jednotlivé komponenty, složit je a uvést do provozu. Potom s přibývajícími daty, která auta generují, je taky doladit a připravit na závod. Mají na to 10 měsíců – dva vysokoškolské semestry. Pak se jede na závody.
Těch je několik desítek po celém světě. Nejde o šampionát. Každý závod má své vítěze a poražené. Konkurence je obrovská. A nejde jenom o to, postavit rychlé auto.
Formula Student má celkem osm disciplín, každá se hodnotí zvlášť a vítězem se stává tým, který v součtu nasbíral nejvíc bodů.
Ještě před tím, než vyjedou auta na trať, se ovšem hodnotí kvalita zpracování auta i finanční rozvaha. Výroba formule by totiž měla dávat smysl i ekonomicky. Tak, aby se třeba jednotlivé komponenty mohly prodávat samostatně, nebo by šlo udělat sériovou výrobu auta.
Každé mimochodem stojí, bez nákladů na čas studentů, víc než milion korun. Elektrická a autonomní auta pak ještě víc.
Tým, tým, tým!
A ještě jeden rozdíl tu proti běžným formulím i dalším automobilovým závodům je. Auta jezdí jen na čas, nikoli na jedné trati proti sobě.
Takzvaných dynamických disciplín je celkem pět. Tři jsou statické a závodům předchází.
Na domácím závodu se sešlo celkem šest týmů z tuzemských univerzit. Stály proti čtyřem desítkám týmů ze zbytku Evropy – hlavně pak z Polska a Německa, ale do Mostu dorazil taky tým z Indie.
Češi patří v Evropě k těm úspěšnějším týmům. Dobře se umisťují studenti z ČVUT v Praze nebo Západočeské univerzity v Plzni.
Smysl závodů není jen v rychlých autech, ale hlavně studenty naučit používat teoretické učivo v praxi i týmové spolupráci. Řada z nich pak rovnou odchází pracovat do velkých automobilových firem. Ve světě pak jsou běžné případy, kdy nejschopnější inženýři a technici odcházejí rovnou do týmů Formule 1. To se v Česku zatím ještě nepovedlo.
Kousek blíž k tomu bude ale už možná příští rok. Kdy by se měla Formule Student představit na okruhu Formule 1 v Abu Dhabí, coby součást české prezentace na Expu 2020 v Dubaji.
