Článek
Minulou neděli došlo v Londýně k teroristickému útoku, který spáchal 20letý muž krátce po propuštění z vězení. Po útoku se zvedla značná kritika. Považujete ho za selhání britského bezpečnostního aparátu?
Nemyslím si, že by to bylo selhání, protože byl sledován a okamžitě zastřelen. Neměl přístup ke zbraním ani si nevyrobil bombu… Mohlo to být mnohem horší. V jistém směru tedy systém fungoval, v něčem ale také ne. Důležité je, že nás jeho útok nepřekvapil, protože jsme ho znali. Špatnou zprávou naopak je, že jsme ho nechali vyjít z vězení. Propuštěn být samozřejmě neměl.
Nyní navíc měníme zákon, nebo alespoň premiér řekl, že prosadí zákon, podle něhož by podezřelí a odsouzení z terorismu neměli vycházet z vězení dříve. Chyba tedy byla v zákoně, který to umožnil. Ten teď bude upraven a doufáme, že už se to znovu nestane.
Během svého vystoupení jste zmínil, že v Británii žije na 30 tisíc islamistů. Radikálních nebo nebezpečných je sice mnohem méně, ale přesto zřejmě dost na to, aby nemohli být policií denně sledováni. Jak tento problém řešit, měl byste nějaký tip?
Ano, pro obyčejné lidi. Když například nějaký učitel vidí, že se jeho student zmíní, že by rád někoho znásilnil nebo i okradl, má sociální, morální i právní povinnost nahlásit to úřadům. A tu samou povinnost máme my všichni, když o někom zjistíme, že nenávidí Západ a chce zabíjet lidi – a teroristé, mimochodem, často zabíjejí i muslimy – je třeba ho zastavit a upozornit úřady.
Kdo je Ed Husain
Expert na otázky radikálního islamismu. Nyní působí v blízkovýchodním programu amerického Wilson Center a v britském think-tanku Civitas. Je poradcem několika vlád v otázkách národní bezpečnosti a spolupracovníkem britského ministerstva zahraničí. Spoluzakládal též známý britský think-tank Quilliam a pracoval v americkém Council on Foreign Relations. Jeho doktorskou práci vedl nedávno zesnulý sir Roger Scruton. Je muslim a v mládí se několik let pohyboval na britské islamistické scéně.
Není prostě politicky přijatelné, aby někdo říkal, že nenávidí Brity a chce je zabíjet, nebo že by chtěl zabít své rodiče, jak říkal ten útočník.
Druhá věc je ideologická bitva, která zde probíhá a produkuje separatismus a nenávist. To je také potřeba zastavit. Potom se bude objevovat méně takových lidí. Na to bychom se měli v delším horizontu soustředit. Kvůli brexitu jsme to nyní nedělali a soustředili se spíše na boj s Evropany. Doufám, že se to teď změní.
Trošku jste se už dotkl mé další otázky. Myslíte, že brexit v budoucnu nějak ovlivní britské islamisty? Dá se asi očekávat, že na britské ostrovy zamíří méně unijních občanů a o to více lidí ze zemí, jako je Pákistán nebo Bangladéš…
A mezi nimi mohou být teroristé…
Ano, někteří z nich.
Myslím, že brexit nás přivádí blíže k Americe. A teď nemyslím nutně k Donaldu Trumpovi, ale třeba i k Joeu Bidenovi, prostě komukoliv, kdo bude příštím prezidentem. Zároveň nás brexit přivádí blíže i k Izraeli. Dříve jsme byli jen jedna z 28 zemí Evropské unie. Teď, když budeme mít vlastní silnou zahraničněpolitickou stopu a budeme blízko k jejich největším nepřátelům, nás budou, myslím, islamisté nenávidět více než dříve. Jestli se to ale projeví na počtu teroristických činů, je těžké předvídat.
Za posledních třicet let jsme nikdy nebyli sami, vždy zde byla Evropská unie, třeba v podobě blízkovýchodního kvartetu nebo skupiny P5+1 (mocnosti vyjednávající dohodu o íránském jaderném programu, pozn. red.). Teď jsme vystavení mnohem více a lidé na Blízkém východě si mohou říci, že Balfourova deklarace dopadla na ně. Nepřátelství bude mnohem více, doteď naši odpovědnost Evropská unie ředila.
Na jednu stranu budeme kontrolovat, kdo k nám přichází třeba z Francie nebo Itálie, na druhou stranu tu ale už teď máme velké množství studentů – jsou to stovky tisíc lidí z muslimského světa, za které jsme rádi a chceme je. Přijíždějí i velké počty turistů – i ty chceme, zranitelní ale jsme. Nemyslím si tedy, že by brexit ve výsledku nějak zvýšil nebo snížil britský problém s terorismem.
Jaký máte názor na návrat bývalých bojovníků takzvaného Islámského státu? Británie některým z nich odňala občanství, aby se nemohli vrátit. Mnozí experti ale tvrdí, že je lepší mít tyto nebezpečné lidi doma, než je nechat rozptýlit se v pouštích v Sýrii a zcela je ztratit z dohledu…
Hlava mi říká: držte je mimo Británii. Srdce říká: pusťte je do země a ukažte jim soucit, vlídnost a naši morální nadřazenost nad těmi, kteří nás chtějí zabít. Když říkají, že změnili názor a už zase věří v Západ a Velkou Británii, můžeme je pustit dovnitř, dáme jim ale elektronické náramky a budeme je sledovat a hodnotit jejich chování. Pokud to bude nutné, budeme je vyslýchat a umístíme je do domácího vězení. Všechna tato opatření můžeme přijmout a bude pro nás obrovská výhoda, když ti lidé budou mladým vyprávět o tom, jak byli v ISIS, a odradí je od podpory terorismu a nenávisti k vlastní zemi.
Na druhou stranu jsem si vědom, že když jeden z nich někoho zabije – a to se stane – přijde obvinění, že jsme je sem neměli brát. A na to není žádná obrana, když třeba jen jednoho člověka ubodají k smrti. Je to tedy složité, nezlobte se, že vám nemohu dát jednoduchou odpověď.
Skandinávské země k těmto lidem zvolily jiný přístup, dávají jim práci a někdy i byty, aby se zařadili do společnosti a žili normálním, západním způsobem. Myslíte, že to může fungovat?
Pokud je budete monitorovat. To je velmi důležité, protože mnozí z těch lidí trpí posttraumatickou poruchou, další odjížděli s nenávistí k Západu a také s ní přicházejí… Je to velké riziko. Takže ano, nechme je se vrátit, neudělejme ale to, co udělali Němci. Nechat je samotné nebo ani nevědět, odkud přicházejí a zda prošli boji. Protože když například prošli tréninkem, mohou být jiní než předtím. Podívejte se například na Shamimu Begumovou (britská islamistka, která v 15 letech utekla do Sýrie, pozn. red.). Já jí nevěřím. Něco jiného jsou pak děti, ty jsou nevinné a měli bychom je přijmout, což jsme i udělali.
Shamima Begum, who left London in 2015 to join Islamic State, loses first stage of appeal against the government's decision to remove her UK citizenshiphttps://t.co/8NqQaXEEAm
— BBC News (UK) (@BBCNews) February 7, 2020
Když se podíváte na evropské země s významnou muslimskou menšinou, která to podle vás zvládá nejlépe?
Dobrý příklad v současné době neexistuje. Němci se v tom kvůli své historii a pocitu viny moc neangažují, Belgičané a skandinávské země věří v naivní pojetí multikulturalismu, a nechávají tak problém narůstat, aniž by se mu postavili. Francouzi ho naopak konfrontují tak silně, že ho to ještě zhoršuje.
Řeknu vám ale, kdo to dělá opravdu dobře – Američané. A teď vůbec nemluvím o Trumpových zákazech vstupu muslimům, ale o Americe, kterou známe. Já jsem tam žil čtyři roky a mohu říct, že američtí muslimové svoji zemi milují, milují i armádu a dělají všechno, co dělají ostatní Američané. Své náboženství přitom Američané vyznávají veřejně, je to mladá země, mají ústavu, přijímají migranty… Máme se od nich co učit. Je povzbudivé slyšet, jak američtí muslimové vidí sami sebe a jak ostatní nahlížejí na ně. Otec Baracka Obamy byl muslim. Muslim byl ostatně i dědeček Borise Johnsona. Dokážete si to představit ve vaší zemi? Nebo že byste měli muslimského premiéra?
Jaké je po pádu zločinného chalífátu Islámský stát nyní pro britské islamisty hlavní téma? Konflikt mezi Izraelem a Palestinci?
Ano, kvůli Trumpovu mírovému plánu. Jsou také posedlí Tureckem a myslí si, že Erdogan (turecký prezident, pozn. red.) je někdo, koho by měli podporovat. Obviňují také konzervativní vládu ze spiknutí, díky kterému zabránila vítězství Jeremyho Corbyna. Vidí v tom i spiknutí elit a Židů. Novým tématem konverzace je také příchod Mesiáše, na Netflixu teď totiž běží seriál s tímto názvem. Baví se proto o tom, co Mesiáš znamená v islámských kruzích. Hojně se také vysílají seriály o osmanské říši, což také hraje roli. Kdyby o svých říších mluvili Němci nebo Britové, byli bychom všichni v šoku. Když o ní ale mluví muslimové, je to v pořádku…
Vraťme se ještě k bojovníkům Islámského státu. V poslední době se objevují návrhy na zřízení mezinárodního tribunálu, který by jejich zločiny soudil. Co si o tom myslíte?
Zajímavý nápad, proč by je ale nemohli soudit tribunály v jednotlivých státech? Ten návrh automaticky předpokládá, že je něco špatně ve francouzské, německé nebo britské justici. Proč bychom potřebovali speciální soud? ISIS není něco na úrovni norimberského tribunálu… myslím, že by to přineslo příliš byrokracie. Věřme francouzskému, americkému nebo britskému systému, jsou to země, kde funguje právní stát.
Jak se díváte na evropský, nebo spíše západní přístup k Íránu a Saúdské Arábii? Jedna země je považována za jasného nepřítele, vyčítáme jí podporu terorismu, agresivní přístup k sousedům. Saúdským Arabům naopak prodáváme zbraně navzdory šíření netolerantního vahábismu…
Ano, je to problém. Na Blízkém východě se nyní saúdskoarabský korunní princ Muhammad bin Salmán snaží oslabit vahábismus, ale na druhou stranu tu máme případ zavražděného Džamála Chášakdžího, sledování Jeffa Bezose pomocí aplikace WhatsApp, věznění aktivistek bojujících za ženská práva… Navzdory všem reformám nemají ženy stále rovné postavení, například k dědictví. Nyní ale Saúdská Arábie rozhodla, že přestane šířit vahábismus po světě. To je dobrá zpráva, kterou jsme přivítali. Nikdy jsme si nemysleli, že k tomu dojde.
V Íránu se naopak nemění nic. Jestliže vahábismus v Saúdské Arábii oslabuje, íránský šíitský extremismus posiluje. Íránci jsou aktivní v Sýrii, Jemenu, Libanonu, Iráku. Není přijatelné, že zasahují do dění v tolika zemích.
Měli bychom sice tlačit na reformy v obou zemích, nemyslím ale, že bychom si měli přát pád saúdskoarabského režimu. Pád íránské vlády ale chceme, v tom je rozdíl. Když padne saúdskoarabská vláda, nastoupí někdo mnohem horší. Když padne íránský režim, nahradí ho pravděpodobně nějaký sekulárnější. Íránci nemají nikoho extrémnějšího než jejich vládu, zatímco Saúdští Arabové ano – Al-Káidu a Muslimské bratrstvo.