Článek
sAutorkou soch ve velikosti dospělého muže a malého chlapce je česko-kanadská sochařka Lea Vivot, která na jejich výrobě pracovala dva roky. Vznik lavičky se sochami je aktivitou Nadačního fondu Plzeň sobě a připomíná letošní výročí 100 let od vzniku loutky Spejbla.
Vivot, pro jejíž tvorbu jsou typické bronzové, někdy kontroverzní, sochy v životní velikosti s motivy párů milenců či rodičů s dětmi, vyrobila Spejbla a Hurvínka s pohyblivými hlavami, Hurvínkovi se navíc protáčejí oči. Děti, které si k nim přisednou na lavičku, tak mohou loutkami alespoň trochu pohybovat. Jak sochařka uvedla, chtěla, aby se loutky pohybovaly. „Mám ráda, když jsou sochy živé“ řekla Vivot ČTK. Nápad vytvořit bronzové postavičky vznikl před pěti lety, kdy umělkyně v Plzni vystavovala dvacítku svých velkých soch a jako upomínku dostala právě dřevěné loutky. „Hledala jsem, jestli v Plzni takové sochy jsou, ale ony jsou jen takové malé. Já si myslím, že ty loutky jsou větší než život a zaslouží si být alespoň v životní, ne-li v nadživotní velikosti,“ dodala.
V sadovém okruhu, který okružuje historické centrum Plzně, jsou sochy stojícího Spejbla a Hurvínka od roku 2002.
Loutka Spejbla vznikla v plzeňské dílně řezbáře Karla Noska, který ji vyřezal podle návrhu Josefa Skupy načrtnutého na balicím papíru právě před sto lety. Přestože loutka prodělala menší úpravy, za sto let se příliš nezměnila. Spejblův vzestup ale nebyl snadný. Jeho vzhled prý vyvolával rozpaky a diváci měli nejraději scény, ve kterých dostával na frak. Dlouho také nemohl najít partnera. Až do roku 1926, kdy vznikla loutka jeho syna Hurvínka, vystupoval Spejbl s Kašpárkem či Švejkem.
