Článek
„Minimálně posledních padesát let jsme dělali se zpevněnými plochami všechno úplně naopak. Každé parkoviště, každý chodník má spád na druhou stranu, než bychom potřebovali. Trávníky jsou oproti chodníkům vystouplé, tím pádem tam žádnou vodu samospádem nedostanete. Panelové domy mají okapy vedené vnitřkem, ke srážkové vodě už se jednoduše nedostaneme,“ jmenuje Duras některé z problémů.
Voda je přitom jediné klimatizační médium, které je ve městě i v krajině k dispozici. Pokud se voda z města rychle odvede, nelze ji k ochlazení využít.
Kvůli extrémním výkyvům počasí je potřeba hospodařit lépe se srážkovou vodou naléhavější. „Města se potýkají s tím, že většina vody bohužel při intenzivních srážkách odtéká povrchově přímo do kanalizace, což vytváří spoustu problémů. Voda chybí v krajině, chybí pro výpar, tedy pro přirozenou klimatizaci města,“ konstatuje Jan Kopp z Fakulty ekonomické Západočeské univerzity v Plzni.
Kopp byl v týmu, který vytvářel podkladové mapy zachycující situaci z hlediska odtoků srážkových vod v Plzni. Podle očekávání jsou na tom nejhůře nejméně propustné povrchy – asfaltová a betonová parkoviště, střechy, obchodní centra, konkrétně například areál Škody nebo průmyslová zóna na Borských polích.
Stále více se proto mluví o takzvané zelenomodré infrastruktuře. Ta propojuje zelenou vegetaci s modrou vodou. Mohou vznikat vsakovací jezírka, zelené střechy, zelené fasády nebo zasakovací pásy podél komunikací. „Zelenomodrou infrastrukturu potřebujeme proto, že zadržíme srážkovou vodu v místě dopadu. Částečně se tím doplňují spodní vody, zejména se ale srážková voda postupně vypařuje. Tím se zvyšuje vlhkost, snižuje se teplota, snižuje se prašnost a ve městě se lépe žije,“ vysvětluje celý princip Václav Čubr z občanského sdružení ENVIC.
Ideální je podle Jindřicha Durase chladit prostředí prostřednictvím stromů, ty vzrostlé dokážou odpařit za den 200 až 400 litrů vody. A klimatizační efekt je díky tomu obrovský.
Celkové změny ve městech se budou prosazovat dlouho, například kvůli existujícím inženýrským sítím, stojí ale za to na nich začít pracovat. „Musí vzniknout komplexní a velmi dobře udělaná studie, která se bude naplňovat třeba dalších sto let. Při rekonstrukcích různých komunikací a inženýrských sítí se musí počítat třeba s tím, aby současně vznikly prostupy pro srážkovou vodu,“ přibližuje Jindřich Duras a dodává, že na řadě menších opatření se však dá pracovat už dnes.
V Plzni už vznikl například systém tůněk, který zadržuje srážkovou vodu ze zpevněných ploch Lochotínského parku. Ve fakultní nemocnici vybudovali dvě zelené střechy, další vznikne na 4. základní škole. Budovu i střechy na pěti pavilonech je totiž třeba rekonstruovat.
