Článek
První plovoucí větrná elektrárna na světě byla umístěna do bouřlivých vod Severního moře, přibližně 15 kilometrů od pobřeží v Aberdeenshire ve Skotsku. Nad vodní hladinou se zde tyčí pět větrných turbín, které dosahují výšky 175 metrů. Třiceti megawattové zařízení začala provozovat norská firma Equinor teprve nedávno, v roce 2017. Už teď se jim ale podařilo zlomit britské rekordy ve výrobě energie. Napájet dokáží přibližně 20 tisíc domácností.
Plovoucí turbíny mají oproti většině pobřežním větrným turbínám velkou výhodu. Na rozdíl od nich je totiž nelimituje mořská hloubka. Ke dnu jsou připevněny pouze kotevními šňůrami, zatímco většina pobřežních větrných turbín stojí na pevných základech a nemohou tak být umístěny do větší hloubky než přibližně 50 metrů. Obrovské struktury plovoucích turbín vznikají na souši, na moře je následně vytahují čluny.
Možnost instalovat turbíny do větší hloubky otevírá nové obzory při získávání, co největšího množství větrné energie na oceánu, vysvětluje ve svém článku britský deník The Guardian. Je tomu tak, protože dále od pobřeží fouká silnější vítr. Téměř 80 % potenciální pobřežní větrné energie by mělo pocházet právě z těchto míst.
Možnost umístění turbín dále od pobřeží má také další nespornou výhodu. Plovoucí turbíny nejsou ze souše vidět a nekazí tak na rozdíl od klasických pobřežních turbín výhled na moře. Právě na tento aspekt produkce obnovitelné energie na oceánu si v minulosti mnozí stěžovali.
Systém plovoucích turbín je ale stále poměrně novou technologií, která ještě nemá v rámci získávání obnovitelné pobřežní větrné energie příliš široké zastoupení. Experti se ale domnívají, že v budoucnu by se tento systém mohl stát důležitou součástí mixu obnovitelných zdrojů. Bude se ovšem muset vypořádat s mnohými překážkami. Patří mezi ně vysoké náklady a s nimi související otázka designového zpracování nebo hlasitý nesouhlas rybářů.
Jedním z největších problémů zůstává i cena. Náklady na generování větrné energie na moři pomocí plovoucích turbín jsou téměř dvojnásobné než ty, které doprovází fungování turbín stojících na pevných základech. V budoucnu se ovšem očekává, že díky technologickému pokroku dojde k jejich snížení. Náklady obou zařízení by mohly vyrovnat okolo roku 2030, odhaduje americká Národní laboratoř pro obnovitelné zdroje energie (NREL).
Podle některých odborníků ztěžuje snižování nákladů také příliš velký počet různých návrhů na ukotvení plovoucích turbín. „Ztratil jsem pojem o tom, kolik konceptů ve skutečnosti existuje,“ uvedl pro The Guardian Po Wen Cheng, který vede studie věnující se větrné energii na univerzitě v německém Stuttgartu. „Fordovi se nepodařilo udělat auto cenově dostupným pro masy tím, že vyrobil 30 typů aut - vyrobil pouze model T. Pokud chceme opravdu snížit náklady, nemůžeme tolerovat tolik různých konceptů,“ dodal.
Své obavy vyjádřili také rybáři. Ti mají strach z toho, že zařízení získávající větrnou energii na moři by se jim mohly plést do cesty a kolidovat s jejich vybavením. Mohlo by tak podle nich dojít výraznému narušení rybářských oblastí či dokonce k ohrožení jejich živobytí.
Plovoucí větrné turbíny instaluje ve svých vodách nejen Velká Británie, pracuje na nich také například Norsko, Portugalsko, Jižní Korea nebo Japonsko. Spojené státy americké za Evropou v získávání větrné energie na moři tradičně zaostávají. Do budoucna by se to ovšem mělo změnit. Ministerstvo energetiky USA uvedlo, že investovalo více než sto milionů dolarů na výzkum a vývoj plovoucí pobřežní větrné technologie a plánuje se tak stát lídrem v tomto sektoru.
„Vítr je bez jakýchkoliv pochybností velkou součástí řešení přechodu k uhlíkové neutralitě,“ uvedl k tématu Michael Webber, energetický expert a profesor inženýrství z University of Texas. V blízké budoucnosti podle něj systémy plovoucích větrných turbín velkou roli zatím hrát nebudou. Bude ještě nějakou chvíli trvat než se prosadí, domnívá se Webber. V následujícím desetiletí bude podle něj dominovat generování větrné energie z pevniny nebo za pomoci turbín, které stojí na pevných základech na mořském dnu.
