Pláže bez lidí i covidu. Na žebříčku top ostrovů je i Čechy oblíbená Korčula

Od zvláštní zpravodajky z Chorvatska.

Od čtvrteční půlnoci přes hranice Chorvatské republiky jezdí čeští turisté jako za předpandemických časů. Pro ty, kteří zrovna nevyhledávají rušné přímořské promenády Makarské, ale rádi by u tyrkysového moře pocítili i ducha Benátek a popíjeli vyhlášené víno, se nabízí jeden z nejbezpečnějších evropských ostrovů letošní sezony.

Korčula se pro letošní rok zařadila mezi top 12 ostrovů splňujících zásadní kritéria letošní dovolené. Na žebříčku „nejbezpečnějších ostrovů v Evropě pro dovolenou jako v ráji v kombinaci s covidovým bezpečím“ figuruje jediný chorvatský ostrov, ačkoli se za covid free považuje všech 78 ostrovů a 524 ostrůvků patřících Chorvatům. Žebříček sestavil Forbes ve spolupráci s European Best Destinations.

Z Makarské, odkud na Korčulu míříme, jsou sice přístupnější oblíbené ostrovy Brač nebo Hvar, my však míříme až na jih země a plánujeme se po cestě zastavit na poloostrově Pelješac. V těchto dnech zde finišuje čínská stavba mostu, který poprvé v historii propojí celé Chorvatsko (reportáž z místa můžete na SZ očekávat v následujících dnech, pozn. red.). Ačkoli je Korčula od poloostrova Pelješac oddělená úžinou širokou místy jen 900 metrů, je zatím nutné autem obkreslit pobřeží a kus projet i přes bosenské území.

Hranice Chorvatska s Bosnou jsou při čtvrtečním odpoledni prázdné, přesto to znamená naše nejdelší čekání na hraničním přechodu od Prahy po jih Chorvatska – asi 15 minut. Hraniční policie kontroluje občanky nebo pasy, nakonec bez řečí vpouští při oznámení „pouze tranzit“. Několikahodinová kolona se na hranicích ve směru na Dubrovník tvořila v sobotu odpoledne.

Zastavovat se na bosenském území se nedoporučuje, krátký úsek přes Neum lze však projet za dobu nevyžadující přestávku. Na průjezd hranic si vyhraďte časovou rezervu – myslete na to, že v Orebiči chcete být včas na trajekt, kterým se dostanete do Dominče na Korčule.

Panoramata pohoří Biokovo po cestě postupně střídají vinice, nedá se však říci, že by ubývalo řidičů, pro které je rychlostní limit pouze nicneříkající číslo a nepřehledné serpentiny řežou zostra i přes jízdní pruh v protisměru. Na této trase není ani přehršel benzinových pump. Dávejte pozor na suchozemské želvy, které mají v oblasti Stonu ambice překračovat silnici.

Trajekt na Korčulu (Dominče) z Orebiče stojí 76 kun pro osobní automobil, zvlášť se platí 16 kun pro každého dospělého pasažéra. Ceník i časy odjezdů najdete zde. Lístky je dobré zakoupit online, stačí pár minut před vyplutím. Plavba trvá 15 minut.

Už z trajektu na protějším břehu ční historické staré město Korčuly, pro svou architekturu přezdívané Malý Dubrovník. Korčula náleží střední Dalmácii, ostrov je 46,8 kilometru dlouhý a v průměru 7,8 kilometru široký – s trochou snahy ji během dovolené zvládnete prozkoumat celou. My začali od historického centra. Odstavení auta bylo trochu problém – noc parkování, sice s výhledem na moře a před hotelem Korčula, nás vyšla na 100 kun.

Místní názvy restaurací a hotelů jsou mnohdy zasvěceny Marcu Polovi. „O tom, zda se tady narodil, nebo ne, vedeme spory s Benátkami. Nárokujeme si ho oba,“ říká místní průvodkyně Katija. Ironicky jako jediný po pandemii neotevřel místní největší hotel Marco Polo.

„Na Korčule jsme měli minimum covidových případů, je to bezpečný ostrov. Během sezony tady obvykle přijíždí tak 10 tisíc turistů, častěji se tady ale pořádají jednodenní výlety z pevniny a to je tu potom trochu přelidněno,“ popisuje průvodkyně. V pátek v poledne ale jediný rozruch ve městě dělají děti, které s koncem školního roku hledají poklad v úzkých uličkách.

Historické centrum je obehnáno restauracemi, číšníci však zatím příliš nemají koho obsluhovat. Několik podniků se pyšní cedulkou s michelinským doporučením a snaží se vypracovat až k lukrativní hvězdě. „Zatím děláme tak 60 procent jídel než před pandemií. Nezní to až tak hrozně, ale je třeba brát v potaz, že máme hlavní sezonu jen několik měsíců. Snažíme se aspoň pracovat na tom, abychom dosáhli na michelinskou hvězdu,“ popisuje číšník restaurace Filippi.

Najít se však dají i „prostší“ restaurace, zejména v bočních uličkách, kde například za pizzu zaplatíte přibližně 60 kun. K večeři pro několik hostů hrají místní umělci, jinde se i decentně tančí. V noci navíc zažijete to, co na pobřeží málokde – naprosté ticho a klid rušený jen šuměním moře.

Vinařství má na Korčule tisíciletou tradici a každý místní víno velice rád doporučuje – Pošip, Rukavac, Grk, Plavac Mali nebo pelješacský Dingač.

Velkým lákadlem Korčuly je množství soukromých pláží. Třílůžkový apartmán pěší chůzí 15 minut od centra vyjde v přepočtu asi na 1 400 korun (včetně městské taxy, se kterou je třeba počítat i v jiných chorvatských městech) – vlastní pláž na zápraží v ceně. Pobřeží Korčuly je plné zátok a pláží, voda je průzračně čistá (pokud zrovna lidé na lodích nevyhazují odpadky do moře, což Katija zmínila jakoby mimochodem) a hraje odstíny od tyrkysové po tmavě modrou. Mezi nejznámější pláže patří Pupnatska luka na jižní straně ostrova, písečná pláž Pržina v Lumbardě a pláž sv. Nikola přímo ve městě Korčula.