Článek
Přes devadesát procent negativních dopadů, spojených s výrobou, spotřebou a likvidací plastů, nejsou zahrnuty v jejich tržní ceně. Ta byla v roce 2019 kolem 370 miliard amerických dolarů, ale po započítání negativních externalit by musely plasty stát nejméně 3,7 bilionu USD, tedy desetkrát víc. To je víc než hrubý domácí produkt Indie. Došla k tomu studie společnosti Dalberg pro Světový fond pro ochranu přírody.
Pokud by plasty byly samostatnou zemí, byla by pátým největším emitentem skleníkových plynů na světě.
Mezi negativní vlivy, které dnes cena plastů nezohledňuje, patří náklady na emise skleníkových plynů při výrobě a během likvidace odpadu, které nepřímo platí společnost formou uhlíkových daní.
Další položkou jsou náklady na odpadové hospodářství, hrazené prostřednictvím daní a poplatků. Třetí a zdaleka nejvýznamnější vyčíslenou položkou jsou sanace škod, které plasty napáchají na životním prostředí včetně oceánů a také ušlé tržby z rybolovu a cestovního ruchu v důsledku znečištění moří.
Ceny plastů by se musely navýšit ještě více, pokud by se k tomu započítaly další náklady, které se nedají vyčíslit, uvedla studie. Patří mezi ně náklady na emise skleníkových plynů z nekontrolovaného plastového odpadu, výdaje na zdravotnictví a cena za znečištění ekosystémů včetně pralesů, pouští a zemědělských pozemků.
Plasty jako pátá světová „emisní“ velmoc
Plasty ve světě podle studie v celém svém životním cyklu vygenerují 1,8 miliardy tun emisí ročně, což je víc než emise z letectví a námořní přepravy dohromady. „Pokud by plasty byly samostatnou zemí, byla by pátým největším emitentem skleníkových plynů na světě,“ uvádí analýza a dodává, že plasty přispívají k negativním dopadům klimatické změny jako je tání ledovců, záplavy či sucha.
Podstatnou část nákladů v oblasti nakládání s odpady mají na bedrech rozvojové země, nicméně plastový odpad se do nich stále dostává také z ekonomicky vyspělých států. V letech 1992 až 2018 Čína celkem importovala 45 procent světového plastového odpadu. V posledních letech Čína dovozy omezila, jenže „západní“ státy si našly jiné trhy, kam míří kontejnerové lodě plné plastového odpadu. Vyspělé země svou pozornost obrátily k Jihovýchodní Asii a Africe. V roce 2019 USA poslaly k recyklaci do Vietnamu 83 tisíc tun plastů, což odpovídá roční spotřebě asi 300 tisíc amerických domácností.
Jaká je skutečná cena plastů? Studie s názvem Plastics: The Cost to Society, The Environment and the Economy.
Velká část tohoto odpadu však nekončí na recyklačních linkách, ale uniká do životního prostředí a stává se také významným zdravotním rizikem pro člověka. Ve Vietnamu je špatně nebo neoficiálně spalováno 72 procent plastového odpadu, přičemž toto množství uniká do přírody. Kontaminuje vodu, půdu a při hoření má na svědomí respirační onemocnění.
Navzdory tomu, že vlády podepsaly řadu závazků o omezení exportů nebezpečného odpadu, tento obchod stále bují. Jednu z hlavních rolí při tom hrají Spojené státy americké, které plasty vyvážejí také do Malajsie.
Spalování odpadu mimo oficiální odpadový systém se odehrává bez přítomnosti kontrol a je obzvlášť nebezpečné, protože uvolňuje látku zvanou „černý uhlík“, která má 5000× větší vliv na globální oteplování než oxid uhličitý.
Ohledně emisí skleníkových plynů výzkum ukázal, že 91 procent emisí z plastů pochází z výroby. Menší část emisí se uvolňuje při degradaci plastového odpadu ve volné přírodě.
Oceány - důležitý lapač uhlíku
Oceány hrají klíčovou roli při lapání uhlíku z atmosféry, pojmou až 25 procent světového CO2. Uhlík mořské ekosystémy zachycují na hladině, přepravují jej na mořské dno, kde zůstává uvězněn po stovky až tisíce let. Zooplankton je zároveň schopen pohlcovat mikroplasty. Nicméně usazování plastového odpadu na dně oceánů tyto schopnosti oslabuje.
„Plasty proto mohou ke klimatické krizi přispívat na dvou frontách – vypouštěním CO2 a oslabováním schopnosti oceánů tento oxid uhličitý pohlcovat,“ uvedla studie. V oceánech se například každoročně utopí až jeden milion tun rybářských sítí, což je mimochodem rizikem pro řadu zvířat.
Vedle měřitelných dopadů koloběhu plastů ve světě existují podle studie další, a možná ještě závažnější důsledky, které se nedají vyčíslit. Spalování plastů může být rizikem pro lidské zdraví, těžba ropy a plynu zase uvolňuje do ovzduší i vody řadu toxických látek.
Stejně tak panují představy o škodlivosti mikroplastů na lidský organismus, nicméně studie to zatím přesvědčivě neprokázaly. Přítomnost mikroplastů laboratorní rozbory zjistily takřka všude – v balené vodě, v medu, krevetách nebo soli. Vědecký výzkum také zjistil přítomnost mikroplastů v lidských exkrementech.
