Článek
Ještě před dvaceti lety stály v Neratově v Orlických horách místo kostela jen obvodové zdi. Dnes se na kopci tyčí dominanta se vzdušnou prosklenou střechou, kterou jezdí obdivovat desítky tisíc lidí ročně. A právě tento kostel spustil proměnu celého Neratova. Proměnu, během které se v malé zapomenuté vsi udál velký byznysový zázrak.
„Kostel je duší celého projektu. Aby byl živý a aby to mohlo fungovat, jsou potřeba i možná přízemní věci. Aby se člověk, kterého kostel nadchne, měl kde najíst, ubytovat, aby mohl přivést něco svým blízkým na památku. Od toho jsou naše jednotlivá střediska, dílny. Proto tu je teď i pivovar. Aby to celé mohlo fungovat,“ vysvětluje místní farář Josef Suchár.
Růst o třetinu během pandemie
Neratovský pivovar si už pouhé čtyři roky od výstavby sám na sebe vydělá. A jeho pivo Prorok se stalo nejprodávanějším regionálním pivem v obchodním řetězci Coop. Zatímco velké pivovary v pandemii ztrácely a spotřeba piva na jednoho Čecha za rok meziročně klesla o 13 litrů, Neratov během loňského roku zvýšil tržby o 30 procent.
„V našem původním plánu byl konečný výstav za tři roky plánovaný na 1500 hektolitrů. To už se nám už letos podařilo překonat. Uvaříme dva tisíce hektolitrů,“ říká místní podsládek Dominik Malík s tím, že pivovar loni utržil osm milionů korun.
Do každé várky piva se v Neratově přidává promile zázračné vody vyvěrající hned vedle kostela. A akcionářem pivovaru je právě místní farář Josef Suchár. „Musel jsem žádat pana biskupa, jestli mi dovolí takto podnikat. Proto i ten pivovar nese v názvu ŠFN – což je šílený farář neratovský,“ dodává Suchár.
Šéfoval pojišťovně. V Neratově jen škrtnul pár nul
Neratov však rozhodně není jen kostel a pivovar. Sdružení Neratov stojí na ubytování, restauraci, vlastním zahradnictví, škole, ale i zakázkách pro velké průmyslové firmy. A tuto slušně šlapající firmu pomohl nastartovat farářův bratranec Antonín Nekvinda.
Psal se rok 2011, bylo po finanční krizi a tento vrcholový manažer, generální ředitel České Pojišťovny na Slovensku přišel na pozvání svého bratrance do Neratova. Původně si chtěl dát roční pauzu a pak se do velkého světa pojišťovnictví vrátit, ale postupně se začínal víc a víc zapojovat v Neratově a nakonec ve sdružení už zůstal.
„Je to velký skok. Když pracujete ve velké firmě, máte absolutní zázemí. Když přejdete do spolku, který je v červených číslech, pracuje pro něj 50 lidí, hledá cestu jak dál, řešíte úplně jiný okruh problémů. Na druhou stranu je hned vidět výsledek práce a nemáte se na co vymlouvat. Nemůžete se vymlouvat na Brusel, Prahu ani akcionáře,“ říká Nekvinda.
S úsměvem dodává, že si nechal své excelovské tabulky, ve kterých fungovala pojišťovna. „Ty tabulky jsou stejné. I ta čísla v nich jsou stejná, jen chybí v té tabulce nahoře, že je to v milionech.“
Práce pro 300 lidí s postižením a zisk
Spolek se musel rozhodnout, zda ekonomicky zemře, nebo se bude rozvíjet – a vybral si to druhé. A začal se rozšiřovat i do okolních vesniček. „Začali jsme hledat i takzvané strategické partnery. My jsme byli v Neratově zařízení na servis poutníkům, ale to jsou sezonní věci. Hledali jsme něco, co může fungovat celý rok,“ vysvětluje Nekvinda spolupráci s velkými firmami.
V roce 2011 měl spolek 50 zaměstnanců. Teď jich má zhruba 250, 180 z nich s nějakým postižením. Obrat sdružení se pohybuje kolem 90 milionů a loni i přes pandemii skončil v zisku 1,6 milionu.
