Písničky Hany Hegerové šly až do morku kostí, říká hudební publicista

„Hana Hegerová je pro mě jedinečná tím, že jako zpěvačka dokázala jít až na morek každé písničky, ještě hlouběji než do kosti. Z rozhovoru, který jsem s ní dělal, si vzpomínám na to, jak měla rozpartované a rozkreslené všechny písničky, mezi jednotlivými slovy měla nakreslené všelijaké vazby, bylo to až skoro neuvěřitelné,“ popisuje znalec české populární hudby Josef Vlček.

Mezi posledními dvěma alby Potměšilý host a Mlýnské kolo v srdci mém, které vyšlo v roce 2010, Hegerová takřka čtvrt století nevkročila do nahrávacího studia. Přesto se těšila velké oblibě fanoušků, a to díky živým vystoupením.

„Hegerová měla obrovskou výhodu v tom, že byla původně herečka. A herci přece jenom dokážou dát písni, pokud jsou dobří zpěváci, nějaký obsah, to je strašně důležité. Koneckonců dneska část české popmusic jsou také herci. Pro mě byl právě její herecký výkon asi to nejvíc, co jsem na ní jako interpretce obdivoval,“ říká Vlček.

Ještě v roce 2017 ve svých pětaosmdesáti letech Hegerová nahrála z domova píseň na kompilační album Protestsongy 1966-2017, kariéru ale oficiálně uzavřela přesně před deseti lety, v roce 2011.

„Bylo jí 79, to už je opravdu věk, kdy člověk nemá takovou kondici. A ona víc než by nahrávala, tak zpívala živě. Pro ni ten koncert znamenal týden práce. Dva dny soustředění, potom vystoupení, druhý den vyčerpaná odpočívala, další den se uvolňovala a nechávala doznívat. Ona v těch 79 byla opravdu křehká žena, která byla fyzicky velice rychle vyčerpaná, je celkem logické, že musela se zpíváním přestat,“ říká Vlček.

„Já ji mám neustále před očima na Staroměstském náměstí, protože ona bydlela na Staroměstském náměstí, na rohu Celetné, a vídával jsem ji, jak pomaličku kráčela Celetnou ulicí. Takhle ji mám zafixovanou v paměti,“ vzpomíná publicista, který osobně zažil řadu jejích koncertů. Skoro všechny podle něj byly úplně vyrovnané. Žádný nebyl lepší nebo horší, všechny výborné.

„Největší radost z Hany Hegerové jsem měl v roce 1987. Ona byla zpěvačka, která byla tak trochu stranou. Měla svůj velký okruh posluchačů, velký okruh fanoušků, ale nebyl to ten hlavní proud, který by se objevoval každý týden v televizi, jako to v těch osmdesátých letech v těch estrádách bylo. A najednou měla obrovský hit – Levandulovou. Musím říct, že málokomu jsem to přál tak jako právě Hegerové,“ dodává Vlček.