Článek
Poeziomaty jsou jen jedním z jeho několika počinů, kterými kavárník Ondřej Kobza obohatil městský veřejný prostor. Stojí i za piany v ulicích, ke kterým může zasednout kdokoliv z kolemjdoucích, nebo za šachovými stolky na náměstí Míru. Své úsilí i finance do projektů vkládá s vidinou, že město ožije, že se v něm budou lidé více potkávat a pro setkání nebudou vždy muset zavítat jen do kaváren a restaurací. „Nevím, jestli v tom může pomoci vedení města. Je to v lidech. Vím, že v Praze hodně pomohli expati, cizinci, co se už před dvanácti lety vždycky svolali a udělali piknik třeba Na Příkopech. To by Češi neudělali. Ale když už to někdo vidí, že někdo jiný něco takového dělá, tak se to dá zopakovat. Takže si myslím, že jediné, co pomůže, je dělat ty věci, dělat ty věci, dělat ty věci…“ zamýšlí se Ondřej Kobza nad tím, jak se dají lidé naučit spontánní aktivitě ve městech.
Jeho aktuálně největším projektem je zpřístupnění střechy paláce Lucerna. Jako prostor pro společenský život byla střecha plánována už při stavbě paláce, tehdy ale z plánů sešlo. Po necelém století se původní vidina naplnila, a to právě díky iniciativě Ondřeje Kobzy. Poprvé se veřejnosti otevřela na pár dní v roce 2016. Kobza o ní uvažuje jako o novodobém náměstí, které se dá využít k pěstování zeleně, kdy tmavou betonovou plochu nahradí tráva a rostliny pro vytváření kyslíku i jako domov pro hmyz a ptáky.
Zvlášť během letních měsíců se na střeše, ze které je vidět i Pražský hrad, konají zajímavé akce. „Zrovna jsme na střeše dělali „představení” John do vany, Adama Plachetku. Bylo tam třicet van, lidé leželi ve vaně a bylo to světové – člověk, který zpívá v Metropolitní opeře, se uvolil a přišel k nám zazpívat,“ říká Kobza s tím, že se v každodennosti snaží najít věci, které by se daly dělat trochu jinak, než jsou lidé zvyklí. „Třeba jsme dělali koncert na střeše Lucerny Ivy Bittové a Dana Bárty ráno v šest hodin za východu slunce,“ dodává. Aktuálně se lze na střeše dozvědět, „jak Lucerna povznesla velkoměstský ráz Prahy“. Výstava byla otevřena v květnu u příležitosti historicky prvního pravidelného otevření střechy pro veřejnost. Navštívit ji lze od soboty do pondělí, a to až do konce října.
Ondřej Kobza teď zároveň přemýšlí o novém projektu, rád by se vložil do plánované rekonstrukce Staroměstské tržnice. Supermarket, který je v ní nyní, má v budoucnu zmizet. Nahradit ho má místo pro setkávání lidí. Jestli ale půjde jen o tržnici se surovinami, nebo o variabilní prostor pro konference, debaty, prolézačky pro děti, tančírnu a pro další kulturní akce, které se budou střídat s trhy tak, jak Kobza navrhuje, ale zatím není jisté.
Nicméně celá řada projektů, která za Kobzou nyní stojí, je finančně náročná. „To není neziskové, je to ztrátové. Vyhořel jsem, už to nejsem schopný platit ze svého.“ A právě vysoká finanční náročnost je důvodem k nové výzvě. Kobza se nyní snaží vymyslet financování nápadů, které v hlavě má, jinou cestou. A nejlépe stranou od veškerých grantů. „Doporučil bych, aby lidé ve veřejném prostoru dělali spíš ‚soft’ věci, aby se prostě potkávali. Věci, které vyžadují peníze, bohužel, nemá kdo zaplatit.“
