Petříček: Vláda měla jednat o 14 dní dřív. Věděli jsme to v srpnu

Pan premiér říká, že jednáme s Bavory, vy to potvrzujete a obecně chcete po celé Evropě solidaritu. Jak se na to v Evropě tváří, když my solidaritu ukazujeme většinou s odstupem a zdrženlivostí?

Dovolil bych si nesouhlasit. Jsem přesvědčen, že Česko i na jaře ukázalo, že je solidární. Včera jsem tu měl slovinského ministra zahraničí, kterému jsme pomáhali.

Dobře, během covidové krize, ale co u jiných událostí? Co třeba migrační krize?

Česko nesedí se založenýma rukama. Víme, že v tom členské státy Evropské unie, které nesou větší břemeno spojené s migrací, nemůžeme nechat. Například Řecku jsme opakovaně pomáhali, třeba se zajištěním vybavení humanitární pomoci. Na naše poměry se i významně podílíme na dění mimo Evropskou unii. V běhu je příprava společného projektu s Německem v Maroku. Hýbe se i V4 projekt na posílení pobřežní stráže v Libyi. Výrazně pomáháme na Blízkém východě. Česko se chce zapojovat.

To je vaše dlouhodobá rétorika, jde ale trochu do sporu s dlouhodobou rétorikou premiéra Babiše, který s tou solidaritou hodně šetří a vyjádřil se několikrát, i například na jaře, že Česko nebude pomáhat jižanským zemím, které to „nezvládly“. Teď jsme v jejich roli.

Já jsem v tomto konzistentní. Solidarita jde oběma směry. To vysvětluji i našim zahraničním partnerům. Česko není žádná nesolidární země, žádná zavřená země. Máme tu 600 tisíc cizinců, kteří tu žijí a pracují. Naše rétorika je jen ta - že musíme například v migraci nastavit jasná pravidla.

Říkáte, že to vysvětlujete zahraničním partnerům. Nejsou poté oni opatrní s tou solidaritou vůči nám, když, jak říkáte, musí být oboustranná?

Odlišoval bych mezi novinovými titulky a mezi tím, jak se debata vede mezi státy. Když se bavím se svou španělskou kolegyní, váží si naší pomoci. Rychle jsme vyřešili problém s Itálií a rouškami v Neratovicích a poslali jsme jim pomoc. Nabízeli jsme i pomoc Francii. Česko se chovalo a chová vždy pokud možno solidárně. Samozřejmě s přihlédnutím na naše možnosti. Nejsme největší a nejbohatší země. O to víc ale musíme vysvětlovat české veřejnosti, že když chceme pomoct například někde na Blízkém východě, že je to i v našem zájmu.

Jak je to aktuálně? Jsou tedy v Bavorsku nebo jinde připraveni přijmout naše pacienty s covidem-19?

Ano, už včera jsme o tom mluvili. S Německem máme předběžnou domluvu. Není to sice nic, co by se zítra začalo spouštět, je to plán B. Je ale domluva jak se spolkovou zemí, tak s Mnichovem a Drážďany, jsme s nimi v pravidelném kontaktu. S Drážďany například máme každý týden koordinační videokonferenci a řešíme celou řadu věcí okolo pandemie. Německo je připravené nám pomoct. Dostal jsem dokonce několik dopisů od českých lékařů žijících v Německu, že jsou připraveni pomoct. Pozitivní je, že když jde do tuhého, jsme schopni si po Evropě pomoct, i Češi táhnou za jeden provaz.

Co se týče uzavírání hranic a cestování, jaké jsou úplně nejnovější informace?

V tuto chvíli je potřeba si přiznat, že české statistiky jsou nejhorší v Evropě. Je přirozené, že některé státy zpřísňují opatření pro cestování do Česka a z něj. Nemám ale informace, že by nějaká sousední země plánovala opatření. Jsme v kontaktu se Slovenskem. Premiér Matovič hovořil o možnosti zpřísnění podmínek, ale nemáme k tomu ještě zatím žádné detaily.

Vím, že Evropská komise jedná o společném tzv. cestovním semaforu pro členské země. V jaké je to fázi? Je to něco, co bychom mohli očekávat v blízké budoucnosti?

Před létem jsem apeloval, abychom přijali společná pravidla pro cestování EU. Aby to bylo pro občany předvídatelnější. Pokud se v nějaké zemi situace zhorší, mohli bychom nastavit společná omezení. Zatím se k tomu ale neblížíme. Přístup jednotlivých členských států je ještě hodně vzdálený. Dosáhli jsme ale například toho, že se mezinárodně uznávají výsledky testů, což je rozdílné od doby před několika měsíci. V koordinaci máme ale stále jisté rezervy.

Jste členem vlády. Pochybili jste na začátku druhé vlny?

Myslím si, že některé kroky jsme měli udělat o 14 dní dřív, než byly učiněny. Vím od kolegů, že v průběhu srpna i zahraniční partneři upozorňovali na situaci v Praze. A nejen v Praze, myslím si, že tohoto rozdělování na Prahu a zbytek republiky už bylo dost. Vědělo se ale například, že mladí lidé z Německa se jezdili do Česka bavit, protože tam byla omezená provozní doba restaurací a barů a u nás nikoliv. A u nás se nakazili. Rozhodnutí se měla udělat dříve. Například i nošení roušek ve vnitřních prostorech, což chtěl dříve i ministr Vojtěch. To mohlo přispět k tomu, že by se situace vyvíjela pomaleji.

Je toto důvod, naprosto objektivně řečeno, aby vláda rezignovala?

V tuto chvíli dělá vláda maximum, aby situaci vyřešila. Jsme demokratická země, máme svoje nástroje v Parlamentu, jak se dá případně hovořit o nedůvěře vlády.

Toto je první část rozhovoru s ministrem Petříčkem. V druhé části, která bude na Seznam Zprávách v pátek, hodnotí zahraniční politiku, dění v Bělorusku, sankce vůči Rusku nebo svoje politické plány.