Článek
Výstava se jmenuje Star Dust a představuje další podobu tvorby autora, který téměř každou svojí novou výstavou experimentuje s formou i náměty svých děl. K výstavě, která potrvá do 11. listopadu, pořadatelé připravili komentované prohlídky a tvůrčí dílny pro děti i dospělé.
Stardust, tedy hvězdný prach, v názvu výstavy odkazuje k využití milionů drobných zářivých korálků, známých pod názvem český rokajl, nebo skleněných krystalků, přehodnocovaných zbroušením, vtiskujícím jeho dílům unikátní světelný účinek. Umělec je otevřený nejrůznějším přírodním zdrojům a geometrizujícím strukturám a dokáže výtvarně uchopit jakékoli předměty z okolního každodenního světa, které třeba náhodně objeví a zachrání před vyhozením. Umožňuje mu to stálou proměnu jeho tvorby.
„Autor každou výstavu vnímá jako neopakovatelnou výzvu k představení svého nejnovějšího úsilí a uměleckého zhmotnění svého vnitřního žáru,“ uvedl kurátor výstavy Karel Srp. „Tvarová různorodost, uplatňující záměrně co nejprotichůdnější a nejméně očekávaná spojení, a barevná bezprostřednost, nechávající někdy zaznít přímo materiál, vtiskují jeho práci napětí, vzbuzující v divákovi pocit, že je autor surfařem, držícím se již desítky let na hřbetě vlny, která nemá v úmyslu se zlomit,“ popsal Písaříkovu tvorbu.
Petr Písařík se narodil v roce 1968 a studoval na pražské Akademii výtvarných umění v letech 1987 až 1994 v ateliérech Milana Knížáka, Aleše Veselého a zejména Stanislava Kolíbala, který měl pro Písaříka zásadní význam. Na české scéně na sebe výrazně upozornil od počátku 90. let, zprvu jako člen někdejší skupiny Pondělí. Objevil se také na řadě výstav v zahraničí. Velkou samostatnou výstavu měl před dvěma lety v Galerii Rudolfinum. Její kurátor David Korecký tehdy říkal, že Písařík patří mezi těžko zařaditelné umělce. Je podle Koreckého urputný v tom, že žádnému směru a myšlenkové linii nedá prioritu.
Písařík ve své tvorbě vychází z klasické postmoderny, jeho východiskem je rozpad celku, fragmentace skutečnosti, rezignace na to, že člověk může pohledem uchopit svět v jeho celistvosti. Písařík cituje díla z dějin umění, známé artefakty vytváří znovu z laciných materiálů a ukazuje tak, že svět není tím, co člověk vidí, a nenabízí žádné jistoty.
