Pětina mladých jen se základní školou. To je realita desítek obcí v Česku

Ústecký a Karlovarský kraj jsou malým Rumunskem, Moravskoslezsko je takové Lucembursko a Praha v podstatě centrální Švýcarsko. Geograficky nelogická spojení ukazují, jak moc se liší dosažená úroveň vzdělávání v českých krajích oproti jiným evropským zemím.

Zatímco v Ústeckém a Karlovarském kraji má jenom základní nebo neukončené vzdělání 17 procent mladých lidí, a oblast je tak na úrovni Rumunska, v Moravskoslezském kraji je takových žáků jen 6,4 procenta, těsně nad průměrem Česka a Lucemburska. Praha pak s 2,7 procenta dosahuje jen o něco horších čísel než střední Švýcarsko. Vychází to z výběrového šetření Eurostatu za rok 2018.

„Podle tohoto indikátoru se nůžky mezi kraji rozevřely. Zatímco Ústecký a Karlovarský kraj přestal splňovat cíl Evropské komise na úrovni 10 procent a situace se tam zhoršuje, v ostatních krajích procentuální míra předčasných odchodů ze vzdělávání mírně roste nebo stagnuje a v Praze dokonce klesá,“ rozebírá statistiky z posledních let odborník Roman Matoušek z Agentury pro sociální začleňování.

Diskuse o rozdílných úrovních krajů se rozvířila po představení návrhu ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové. MPSV vymyslelo, že kvůli tristním vzdělávacím výsledkům v nejpostiženějších krajích zpřísní výplaty přídavků na bydlení. Pokud by měly děti víc než 100 zameškaných hodin, neměli by rodiče na ně nárok.

Jenže se ukazuje, že by to nemuselo příliš pomoci. Studie Agentury pro sociální začleňování sice došla k tomu, že účast ve škole skutečně ovlivňuje úspěšné zakončení základního a nižšího středního vzdělání. Jenže hlavním faktorem nejsou zameškané hodiny, ale ty neomluvené. Čím větší počet jich žák má, o to víc roste pravděpodobnost, že se mu nepovede dokončit střední nebo alespoň základní školu.

„Budou postiženy jen 4 až 5 procent nejchudších rodičů, kteří potřebují dávku na bydlení. Pokud se do stejné situace dostane rodina, která dávku nepotřebuje, tak ji to z hlediska příjmů neohrozí. Vystaví se pouze riziku zásahu orgánů sociálněprávní ochrany dětí,“ dodává Matoušek. Sankční systém tak do jisté míry funguje už dnes. Každoročně jsou za zanedbávání povinné školní docházky pokutovány stovky rodičů.

Další plánované sankce ministerstva práce tak mohou situaci rodin a dětí ještě zhoršit. Rodina, pro kterou už tak často není vzdělání prioritou, přijde o přídavky na bydlení a dítě na škole skončí předčasně, aby pomohlo rodičům vydělat peníze navíc.

Takový scénář je přitom nejhorší možný nejen pro budoucnost každého takového člověka, ale i pro státní rozpočet. Dospělý pouze se základním vzděláním vstupuje sice na pracovní trh v 15 nebo 16 letech, ale odpracuje do důchodu podle modelu Agentury pro sociální začleňování jen 38 let. Dohromady 12 let bude závislý na dávkách v nezaměstnanosti a další sociální podpoře. Absolvent střední školy bez maturity i s maturitou bude v zaměstnání přes 43 let. Vysokoškolák, který nastoupí na pracovní trh o celých deset let později než člověk pouze s povinnou školní docházkou, stejně odpracuje o dva roky více.

„Lidem s neukončeným základním vzděláním navíc příjmy s věkem nerostou. Pro jiné vzdělanostní skupiny přitom platí, že s dobou strávenou na pracovním trhu nabírají zkušenosti a dochází u nich ke kariérním postupům. Ne ale u lidí s nejnižším vzděláním, kteří jsou stále na nízko kvalifikovaných a málo placených pozicích,“ přibližuje jeden z dalších problémů Matoušek.

Celkem si tak absolvent základní školy za život vydělá 28,9 milionu korun hrubého. O 11,6 milionu méně než člověk s dokončeným středním vzděláním bez maturity a o 25 milionu méně, než kdyby na střední škole odmaturoval.

Velkým problémem jsou předčasné odchody ze vzdělávání v sociálně vyloučených lokalitách. Státní rozpočet přitom na každém takovém žákovi přijde do roku 2067 zhruba o 13 milionů korun. V této částce jsou započítané náklady spojené s nezaměstnaností, ale i daň z příjmu a odvody na sociálním a zdravotním pojištění, které zaplatí vyučený pracovník. Pokud by se každý rok počet odchodů snížil o 1 500 žáků, vydělaly by na tom do roku 2067 veřejné rozpočty 1,78 miliardy korun.

Od roku 2000 se pohybuje míra nezaměstnanosti lidí s maximálně základním vzděláním přes 23 procent. V posledních dvou letech se díky nedostatku pracovních sil snížila až na rekordních 10,7 procenta, v případě oslabení ekonomiky se ale dá počítat s tím, že opět strmě poroste.

Kromě Eurostatu sleduje ve svých výkazech předčasné odchody ze vzdělávání i ministerstvo školství, a to až na úroveň jednotlivých škol a obcí s rozšířenou působností. Ministerské statistiky ale počítají pouze žáky, kteří nedokončí ani základní školu. To znamená, že sice splní povinnou školní docházku, ale zvládnou jen sedmou nebo osmou třídu.

Nejhorší je situace v Karlovarském a Ústeckém kraji, ale i tam panují mezi obcemi značné rozdíly. Zatímco loni v Bílině nedokončilo základní školu 21,3 procenta žáků, v Lovosicích jen 3,8 procenta. Stejně tak v karlovarské Aši odejde ze školy předčasně 13,9 procenta lidí, ale v Karlových Varech jen 5,2 procenta.

I v dalších krajích ale některé obce bojují s vysokými čísly. Olomoucký Lipník nad Bečvou dosahuje 13,8 procenta, Tachov v Plzeňském kraji má 13,7 procenta a středočeský Slaný 11,2 procenta. Průměr Česka se přitom loni držel na 4,5 procenta. Na opačném konci statistik je olomoucká Mohelnice, kde mají základní vzdělání všichni žáci. Jen zhruba půlprocentní neúspěšností se může chlubit moravskoslezský Jablunkov, Šlapanice v Jihomoravském kraji, středočeské Říčany a pardubická Polička.