Článek
„Měl jsem krev jako kaši. Už jsem se ani nemohl postavit.“ Tak Josef Mynář z Tišnova líčí chvíle, než se podruhé narodil. Na přelomu let 1982 a 1983 mu lékaři odhalili rakovinu jater. Tříkilový nádor na životně důležitém orgánu naštěstí nemetastázoval. „Měl jsem jedinou možnost. Zkusit transplantaci,” popisuje 71letý Mynář.
Ve středu v brněnském hotelu International vyprávěl svůj příběh stovkám lidí na výroční konferenci unikátního zákroku. Od první transplantace jater v Československu uplynulo 35 let.
Transplantace jater byla tehdy velký krok do neznáma. Tým chirurga Vladimíra Kořístka měl sice za sebou čtrnáctiletý výzkum, včetně testů na prasatech, přesto nebylo jasné, zda se unikátní zákrok povede. „Předtím jsem tušil, že je konec. K operaci jsem se upnul,” líčí Mynář svůj výjimečný příběh.
Ve středu se opět setkal s týmem, který mu zachránil život. Mezi doktory byl také chirurg Jan Černý. Vyjmul tehdy játra z těla dárkyně a poté jako první asistent operoval po Kořístkově boku. „Samozřejmě jste nervózní, když děláte první operaci takového druhu. Ale jakmile chirurg vezme do ruky skalpel, všechno z něj spadne,“ povídá Černý po letech.
Ani po zákroku nebyly vyhlídky růžové. Pacienti většinou žili jen pár let. „V lese jsem vysázel stromy a přál jsem si, ať je za pět let uvidím. Teď tam chodím do lesa na hřiby,” směje se Mynář.
Že stále žije, a navíc ve vynikající kondici, považuje za velký zázrak.
