Pětadvacítku vraťte, vyzývají berňáky podnikatele. Dohodáři mají smůlu

Živí se jako konzultant na živnostenský list. Část jeho příjmu ale pochází také z dohody o pracovní činnosti, kterou má uzavřenou u jednoho ze svých klientů. V dubnu jakožto OSVČ požádal Jiří Němec (jméno na jeho žádost redakce změnila) o podporu z programu Pětadvacítka, za pár dní měl peníze na účtu. Podmínky nároku dopodrobna nestudoval. Měl za to, že čestně prohlašuje pouze to, že na něj negativně dopadá koronavirová krize. „Různých externích konzultantů se firmy v krizi zbavují nejdřív, nevím, co bude příští měsíc,“ vysvětluje.

A opravdu. V květnu jeden z jeho klientů spolupráci ukončil. Další sice oznámil, že jim zahraniční centrála nařídila se ho „zbavit“, ale čeští manažeři mu nakonec nechali aspoň polovinu původního angažmá. Teď musí shánět nové klienty, kteří by mu vynahradili výpadek v napjatém rodinném rozpočtu. S tím navíc musel počkat, protože nové projekty se většinou domlouvají osobně na schůzkách, které firmy během nouzového stavu zrušily a přešly na on-line komunikaci.

Muž se tedy rozhodl znovu požádat o podporu pro OSVČ. Půl hodiny po odeslání žádosti mu volali z finančního úřadu, že v systému vidí, že má příjmy ze zaměstnaneckého poměru a na pokračování Pětadvacítky tedy nemá nárok. A co víc, že bude muset vrátit prvních 25 tisíc. „Naštěstí jsem je ještě neutratil. Nechápu ale, proč mi je vůbec poslali. Dohodu u zaměstnavatele mám uzavřenou několik měsíců, tu informaci ze systému museli tedy mít už v dubnu,“ stěžuje si.

„Prioritou Finanční správy je rychlé vyřízení podávaných žádostí tak, aby ten, kdo má na kompenzační bonus nárok, obdržel příslušnou částku co nejdříve. V případech, kdy správce daně narazí v rámci procesu vyřizování žádosti na zjevnou nesrovnalost, je zapotřebí oprávněnost nároku ověřit. Pracovníci finančních úřadů mohou vyzvat OSVČ, aby vrátily část bonusu, o kterou žádaly neoprávněně,“ potvrzuje mluvčí Finanční správy Lukáš Heřtus. Odmítá ale, že by se kontroly dělaly plošně. Kolik takových případů „vratek“ je, zatím Finanční správa souhrnně neví.

Daňový poradce ze společnosti Bredford Consulting Jan Bonaventura se ve své praxi setkal se dvěma podnikateli, kteří o bonus požádali, ačkoliv na něj nárok neměli. „Udělali to nevědomky, protože podmínky jsou pro běžného občana poměrně komplikované a několikrát se to změnilo. Ti lidé byli opravdu postiženi opatřeními a jen si neuvědomili, že nárok nemají. Nyní budou muset bonus vracet a pravděpodobně hradit sankce,“ popisuje daňový expert.

„Smutné je, že stát by informace o tom, že jsou žadatelé zaměstnanci, mohl mít a na základě toho bonus nevyplatit,“ podotýká Bonaventura. To by ale finanční úřady musely dostat informace od správy sociálního zabezpečení nebo by agendu musela řešit správa sociálního zabezpečení od počátku.

„Mnoho těch, co jsou cejchováni jako podvodníci, o tom, že nárok neměli, opravdu nevědělo. Pro někoho, kdo se právem zabývá denně, to složité není, ale pokud někdo musí řešit zničené podnikání a péči a vzdělávání dětí, na toto čas nemá. Nyní budou mnozí řešit, kde vzít peníze, které od státu dostali a budou je muset včetně úroků z prodlení vracet,“ dodává daňař.

Jako téměř vše, i Pětadvacítka se dá skutečně zneužít, třeba tak, že se podpora čerpá na někoho jiného. „Tyto případy se už v praxi objevují. Potenciální pachatel může v rejstříku na internetu vyhledat konkrétní ekonomický subjekt (OSVČ) a jeho jménem vyplnit žádost. Do žádosti však uvede své číslo účtu,“ tvrdí David Šupej z advokátní kanceláře Sedlakova Legal. OSVČ, jejíž údaje byly takto zneužity, se o tom nemusí ani dozvědět. O přiznání kompenzačního bonusu totiž Finanční správa nerozesílá žádné rozhodnutí.

Konzultant Jiří Němec je nicméně jedním ze skupiny lidí, na které se se státní pomocí v koronavirové krizi „zapomnělo“. Je sice „dohodář“, ale jen na částečný úvazek, který mu nevykryje výpadek příjmů z podnikání.

„Z nároku na kompenzační bonus jsou vyloučeni ti, kteří jsou kromě podnikání zaměstnanci a vznikla jim účast na nemocenském pojištění. Ta ale vzniká již při velmi malém výdělku, například u jednatelů či zastupitelů od 3000 Kč měsíčně,“ doplňuje Jan Bonaventura. Byť by bylo podnikání jejich hlavním zdrojem obživy a zaměstnání jen doplňkovým příjmem.

Například pokud bude řemeslník standardně podnikat, ale kromě toho si vydělá 3000 Kč za činnost uvolněného člena zastupitelstva, přijde o celý kompenzační bonus.

Jana Nováková (jméno na její žádost redakce změnila) se živí jako překladatelka. U jedné agentury je zaměstnaná na třetinový úvazek za devět tisíc korun čistého. Hlavním zdrojem obživy pro ni a její dceru bylo ale podnikání.

Pracuje hlavně pro klienty z automobilového průmyslu, který je utlumený, další firmy, které jí dávaly zakázky, šetří. „Moje aktivity jako OSVČ v březnu, dubnu a nyní v květnu velmi razantně klesly, v tuto chvíli je to přes 170 tisíc,“ konstatuje Nováková. Tím to ale nekončí. U oboru, jako je ten její, se totiž jakákoli krize projevuje se zpožděním. „Kompenzační bonus by mi aspoň trochu pomohl tuto situaci překonat. Platila jsem odvody, zálohy, daně, vše řádně. Dle zákona o kompenzačním bonusu jsem ale OSVČ vedlejší a nemohu o něj žádat,“ stěžuje si.

Lidé v podobné situaci se na Facebooku sdružují ve skupině „OSVČ vedlejší nejen na pozadí krize koronaviru“. Například fyzioterapeutka OSVČ, která musela zavřít provozovnu, ale dál za ni platí nájem. Protože má zároveň několikahodinový úvazek v nemocnici, o Pětadvacítku žádat nemůže. Stejně jako majitelka obchodu s oblečením, která si na dohodu přivydělávala úklidem.

„O kompenzační bonus mohou žádat důchodci, studenti, sezonní pracovníci, kteří měli přerušenou živnost, a tím pádem neplatili ani odvody. Učitelé získali velkorysou výjimku. Je to vůči nám velmi nespravedlivé. My s nízkým úvazkem, který nás nemůže uživit, nemůžeme stále získat žádnou pomoc a trvá to už třetí měsíc,“ podotýká Nováková.

Zákonná úprava může podle Jana Bonaventury vést k absurdním důsledkům. „Pokud bude například učitel kromě pracovního úvazku podnikat – například odpoledne doučovat, získá potenciálně celý bonus, i když si třeba před nouzovým stavem vydělal jen pár tisíc měsíčně a bude mu vyplácena plná mzda. Pokud naopak praktický lékař, OSVČ, bude občasně jezdit jako výpomoc se záchrankou jako zaměstnanec, nezíská vůbec nic,“ uvádí příklad.

„Psali jsme vládě, ministrům, poslancům, aby stanovili alespoň nějakou minimální hranici příjmu pro částečné úvazky, ale nepochodili jsme. Vždy stejná odpověď – máte přece zaměstnání,“ říká překladatelka.

„Zákon o kompenzačním bonusu je od počátku postaven na podmínce, že podpora není možná při souběhu s výkonem činnosti, v jejímž důsledku je daná osoba účastna nemocenského pojištění jako zaměstnanec. Podobně také není možný souběh s podporou v nezaměstnanosti. Podpora je tedy určena živnostníkům a podnikatelům z řad OSVČ, kteří se rozhodli neukončit podnikatelskou činnost a zároveň nemají jiný substitut příjmu,“ uvedl mluvčí Ministerstva financí Tomáš Weiss.

Podle Bonaventury se proto někomu může vyplatit přestat pracovat či pracovat zdarma, například pro svou společnost. Případně pracovat jen na dohody o provedení práce s příjmem do 10 tisíc korun za měsíc.

„Situace je tak absurdní, že spousta z nás vážně zvažovala dát narychlo výpověď dohodou, abychom na bonus dosáhli alespoň v dalším měsíci,“ souhlasí Jana Nováková.

Bála se ale, že by to mohlo být považováno za účelové. „A vláda vyhrožuje za neoprávněné čerpání bonusu osmiletým vězením,“ vysvětluje, proč si to nakonec rozmyslela. Navíc ve firmě, kde je zaměstnaná, má s některými kolegy nadstandardně dobré osobní a lidské vztahy. Pracuje tam 20 let a odcházet jednoduše nechce.

„Prioritou při koncipování zákona o kompenzačním bonusu, která byla požadována napříč politickým spektrem, bylo umožnit získání kompenzačního bonusu co nejrychleji a s minimálními administrativními nároky. To z povahy věci vylučovalo nastavit podmínky pro získání kompenzačního bonusu individuálně a s větším akcentem na posouzení dané životní situace,“ brání nastavení Pětadvacítky mluvčí Ministerstva financí Tomáš Weiss.

Podobná situace je u ošetřovného – na něj nemají nárok ti, kteří mají samostatně výdělečnou činnost jako vedlejší. To ale podle zákona neznamená, že se jedná o vedlejší činnost z hlediska výdělků. Vedlejší činnost je například podnikání důchodců, zaměstnanců apod. „Takže pokud má někdo například kadeřnictví a vydělá si 50 000 Kč a na vedlejší úvazek si vydělá třeba 15 000 Kč jako zaměstnanec, je jeho podnikání vedlejší činností a nárok nemá,“ vysvětluje Bonaventura.

Chybí i podpora osobám pracujícím pouze na dohody o provedení práce nebo o pracovní činnosti. „Program Antivirus s nimi totiž nepočítá,“ uvedl Jiří Hradský z kanceláře Sedlakova Legal.

V první vlně rozdělování pomoci se zapomnělo také na malá jednočlenná s. r. o., která nedosáhla ani na Antivirus, ani na Pětadvacítku. Nyní však Ministerstvo financí nachystalo rozšíření Pětadvacítky rovněž na tyto malé s. r. o., tuto středu návrh prošel Sněmovnou.

Nově schválený příspěvek 500 korun denně je určen pro společnosti s. r. o. s nejvýše dvěma společníky, kde o podporu mohou požádat oba. Může být i více společníků, kteří ovšem musejí být v přímém příbuzenském vztahu. V takovém případě mohou o podporu požádat všichni. Stejně jako u podpory OSVČ nesmí být žadatel současně zaměstnancem účastným na nemocenském pojištění a nesmí na sebe v daném období čerpat státní podporu zaměstnanosti, tzv. kurzarbeit.