Pět velšských fotbalových hrdinů, jejichž příběhy možná neznáte

V pátek se v pražském Edenu představí velšská reprezentace v duelu s českou. Od 20:45 sehrají utkání kvalifikace na MS 2022. Vstupenky jsou stále v prodeji a čeští reprezentanti vyzývají fanoušky, aby je přišli povzbudit.

Za největší úspěch velšského fotbalu za 145 let existence tamní asociace lze prakticky s jistotou označit Euro 2016, které se hrálo ve Francii. Podceňovaná parta kolem Garetha Balea tam senzačně dokráčela až do semifinále. Žádná menší země než Wales se mezi čtyřku nejlepších na Euru nikdy neprobojovala.

Wales je součástí Velké Británie, na fotbalové mapě ale tradičně vystupuje samostatně, podobně jako týmy Anglie, Skotska a Severního Irska.

Ještě v roce 2011 figurovali fotbalisté Walesu v žebříčku FIFA až na 117. příčce, ale už o čtyři roky později se ocitli na neuvěřitelném osmém místě. Nabízíme hrst příběhů nejvýznamnějších velšských fotbalistů.

Gareth Bale, dražší než CR7

Levonohý zázrak Gareth Bale se naučil fotbalovým základům v akademii Southamptonu, vyhlášené líhni talentů, odkud po jedné sezóně v áčku zamířil do londýnského Tottenhamu. Na adrese starého stadionu White Hart Lane vyrostl Bale herně, takticky a také fyzicky, což výrazně přispělo k jeho klíčové změně pozice z levého beka na ofenzivního záložníka. Bale zářil, sázel do sítí spektakulární trefy a svým soupeřům nedal vydechnout.

V září 2013 přestoupil rozjetý Velšan do Realu Madrid. Až v lednu roku 2016 unikly dokumenty, které potvrdily, že se v době realizace transferu jednalo o rekordní přestupovou částku ve výši 100,8 milionu eur, jíž Bale překonal svého někdejšího spoluhráče Cristiana Ronalda. Rekordní akvizice „Bílého baletu“ hrála v novém působišti od své premiérové sezony zásadní roli. Po boku Cristiana Ronalda a Karima Benzemy přispěl Velšan k několika španělským trofejím a především ke čtyřem triumfům v Lize mistrů.

Zejména ve svém posledním finále Ligy mistrů v barvách Realu v roce 2018 se Bale vyznamenal nezapomenutelným způsobem. Svou první trefu do sítě Liverpoolu vystřihl Bale ikonickými nůžkami na samé hranici vápna, tou druhou zpečetil triumf španělského velkoklubu v poměru 3:1, když svým nenápadným projektilem z uctivé dálky využil psychického rozhození nešťastného Lorise Kariuse, brankáře Reds, jenž si po svých hrubicích musel najít nové angažmá.

Bale debutoval v barvách Walesu v květnu roku 2006, stal se tehdy nejmladším hráčem, který kdy „Cymru“ reprezentoval. Od té doby stihl nastřádat 90 mezinárodních startů, v nichž se dokázal 36× střelecky prosadit. Asi nikoho nepřekvapí, že zrovna 32letý Bale je historicky nejproduktivnějším Velšanem, co se branek týče. Bale patřil mezi ústřední strůjce senzačního tažení Velšanů až do semifinále Eura 2016, po kterém ho respektovaný server ESPN dokonce „uplacíroval“ coby dvanáctého nejslavnějšího sportovce planety.

Šestinásobný vítěz fotbalové ankety „Velšan roku“ je také známý svou láskou pro golf, kvůli níž ho některá média v minulosti podezírala z mnohdy snad až příliš dobrovolného pobytu na marodce. Na ní se Gareth Bale nachází právě i nyní, v Praze se tedy v pátek na trávníku nepředstaví.

Ryan Giggs čelí vážnému obvinění

V Edenu bude vedle hlavní hvězdy scházet i trenér velšského týmu Ryan Giggs. A ne poprvé a ani naposledy. A to z velmi specifického důvodu. Než soud vyřeší jeho kauzu údajného fyzického napadení dvou žen, stojí mimo fotbalové dění.

Mnohé možná překvapí, že Ryan Joseph Giggs působil do svých čtrnácti let v akademii Manchesteru City. Tedy úhlavního nepřítele Manchesteru United, klubu, ve kterém dnes už legendární Velšan strávil jako aktivní hráč 23 let.

Za zlaté manažerské éry sira Alexe Fergusona se Giggsovi podařilo nasbírat v dresu United 672 startů, v nichž nasázel 114 branek. Giggs dokonce vedl celek Velké Británie na domácích letních olympijských hrách v Londýně (2012) s kapitánskou páskou na ruce. Giggs se stal na londýnském turnaji, kde Velká Británie obsadila čtvrtou příčku, nejstarším hráčem ve fotbalových olympijských dějinách.

Za Wales nastoupil Giggs celkem do 64 mezinárodních utkání, ve kterých se prosadil dvanáctkrát. Giggs, jenž je všeobecně považován za jednoho z nejlepších fotbalistů všech dob, se po skončení kariéry přesunul za postranní čáru do trenérské role, odkud v roce 2014 dokonce dočasně převzal Manchester United po vyhození Davida Moyese, nástupce Fergusona.

Giggs posléze od roku 2018 trénoval národní tým Walesu, jenže byl donucen odejít do ústraní, a tak „jeho“ roli na dobu neurčitou aktuálně převzal jeho bývalý asistent Robert Page. Důvodem Giggsových problémů je fakt, že čelí vážnému obvinění z fyzického napadení dvou žen, je také podezřelý z vyhrožování a nátlaku. Giggse, jehož na trávníku za žádný disciplinární prohřešek ani jednou nevyloučili, tak 24. ledna 2022 v Manchesteru čeká odročené soudní jednání.

Ian Rush, nejlepší střelec Liverpoolu

Útočník Ian Rush, fotbalová legenda Liverpoolu, se narodil v severním Walesu Francisovi a Doris Rushovým jakožto deváté dítě z celkových deseti. Rush oblékal červený dres Liverpoolu mezi lety 1980–1987 a 1988–1996, během nichž se stal s celkem 346 brankami historicky nejlepším klubovým střelcem. Na mezinárodní scéně Rush nastoupil za Wales k 73 zápasům a dlouhá léta držel rekord s 28 vstřelenými brankami. Tento jeho historický zápis překonal až v roce 2018 Gareth Bale.

V říjnu roku 1992 se podařilo Rushovi završit hattrick proti Faerským ostrovům. Tehdy se jednalo teprve o 14. hattrick v historii velšské reprezentace.

Aaron Ramsey, adresa Turín

Ramsey fotbalově vyrostl v akademii Cardiffu City, kde se stal historicky nejmladším debutantem. Po 28 startech za áčko ho jako velkou naději do budoucna v roce 2008 zlanařil londýnský Arsenal, kde tou dobou působil i Tomáš Rosický. Jenže Ramseyho kariéra dostala obří direkt v roce 2010, kdy si šikovný záložník zlomil nohu a zpátky do někdejší formy se dostával další dva ročníky. Na svém herním vrcholu v dresu Gunners byl Ramsey v sezoně 2013/14, kdy se mu podařilo skórovat hned šestnáctkrát a dokázal přispět brankou i k vítězství v FA Cupu proti Hullu City.

V červenci 2019 přestoupil Ramsey do Juventusu. Se „starou dámou“ dosáhl na mistrovský titul hned při své premiérové sezoně v Itálii.

Ramsey, který debutovat za Wales v roce 2008, byl stěžejním členem výpravy na Euru 2016 i na tom posledním, odloženém z roku 2020. Na Euru 2016 se stal Ramsey společně s Edenem Hazardem nejlepším nahrávačem šampionátu, a byl dokonce vyhlášen členem nejlepší jedenáctky turnaje. Nutno dodat, že zaslouženě.

Mark Hughes: dva zápasy v jednom dni

Aniž bychom jakkoliv zpochybňovali hráčské či trenérské kvality Marka Hughese, který v 80. a 90. letech nastupoval za Barcelonu, Bayern Mnichov, Manchester United nebo Chelsea, v našem přehledu ho připomeneme prostřednictvím jedné obzvlášť bláznivé historky.

Představte si, že 11. listopadu 1987 zasáhl Hughes do dvou soutěžních utkání ve dvou různých zemích! Že to není možné? Ale ano.

K prvnímu klání nastoupil Hughes za Wales v základní sestavě odpoledne v Praze na Letné proti Československu, a to v utkání kvalifikační skupiny o postup na Euro 1988. Ke druhému pak jakožto střídající hráč ve druhém kole německého poháru za Bayern Mnichov proti Borussii Mönchengladbach.

Situace byla bizarní nejen na dnešní, ale i tehdejší poměry. Došlo k ní proto, že v roce 1987 ještě v Evropě neexistovala oficiální reprezentační pauza, a tak čas od času docházelo k přetahování mezi velkokluby a reprezentacemi o jejich fotbalové klenoty. Jedním z nich byl i tehdy 24letý Mark Hughes, u kterého se tenkrát situace vyřešila vskutku netradičně.

Hughes v nedávném rozhovoru pro BBC prozradil, že se jednalo o nápad Uliho Hoenesse, tehdy generálního manažera Bayernu Mnichov a mistra světa z roku 1974. „Věděl, že mám za Wales nastoupit v Praze ve stejný den, jako jsme hráli pohár. Zeptal se mě, v kolik hrajeme. Já odvětil, že v půl čtvrté, možná ve čtyři. Od té doby se roztelefonoval a za chvíli mi říká, že podle jeho mínění bych mohl nastoupit k oběma zápasům,“ vzpomíná Hughes.

„Myslel jsem si, že si ze mě jen utahuje, ale opak byl pravdou. Všechno precizně zorganizoval,“ říká Hughes, který v Praze odehrál 90 minut a se spoluhráči musel skousnout porážku 0:2. Za domácí, které vedl z lavičky Josef Masopust, se na Letné prosadili Ivo Knoflíček a Michal Bílek. Nebyl čas ztrácet čas. Hughes vyběhl z letenské šatny v propoceném dresu a nasedl do přistaveného žigulíku, který ho dopravil přímo na letiště.

Připomeňte si utkání Česko–Wales z roku 1987 a Knoflíčkův a Bílkův gól:

„Až v letadle jsem si vyměnil dresy. Byl to od pana Hoenesse skutečný majstrštyk,“ smál se Hughes, který do pohárového utkání skutečně zasáhl jakožto střídající hráč v úvodu druhého poločasu. Bayern s Hughesem na hřišti dokázal zvítězit 3:2 po dramatickém prodloužení. A tak si Hughes pachuť reprezentační porážky stihl ještě téhož dne napravit sladkým fotbalovým vítězstvím.