Bohatí si naberou vyšší hypotéky. A zdraží byty všem, říká exbankéř

Vláda říká, že chce zrušit superhrubou mzdu a snížit daně proto, aby lidé začali utrácet, aby jim zůstalo víc peněz. Vy říkáte, že žádný problém s utrácením nemáme. Jak to?

Naše ekonomika má problém zcela jiného charakteru. Ten problém není na straně poptávky, kterou bychom mohli takhle stimulovat, ale je na straně nabídky. Lidé si nejdou koupit nové boty, protože by na ně neměli, ale protože je nemají kde koupit. A pokud ta omezení na straně ekonomiky budou trvat ještě chvíli, tak už je nebudou mít kde koupit nikdy. Protože ty firmy zbankrotují.

Čili my máme zásadní problém v ekonomice na straně nabídky. Máme zásadní problém na straně likvidity firem, kterou pořád podporujeme nedostatečně. Ta částka 80 miliard ročně, kterou vláda takhle do ekonomiky vrhne, je v té ekonomice setsakra potřeba, ale na druhé straně.

Je sice fakt, že lidé teď nemohou chodit do restaurací a třeba pro ty zmíněné boty, ale přes léto byla obchodní centra otevřená a lidé tam stejně nechodili. Prostě šetří.

To, že všude v civilizovaném světě raketově roste míra úspor, je dané dlouhodobou obavou lidí. Raketově roste cena všech statků, které mají investiční potenciál, to znamená byty nebo jakákoliv jiná nemovitost investičního charakteru. Protože nikdo z bystřejších lidí si nemyslí, že covidová krize skončí na Mikuláše. Každý ví, že to poznamená svět možná na dekádu. Rozutrácet lidi tímto způsobem není možné. Nestane se to.

Dokud ty obavy nezmizí?

Přesně tak.

Ty peníze určitě v nějaké míře do ekonomiky doputují. A to je to neštěstí průměrných čísel. Člověk s platem třicet tisíc velkou škodu nezpůsobí. Ale my máme velké množství lidí s vysoce nadprůměrnými platy. A tam už to měsíční, nebo dokonce roční volné cashflow je významné. My lidé máme tendenci svoje investiční a spotřební rozhodnutí neřídit tím, kolik vyděláme za rok, ale kolik si můžeme dovolit utratit měsíčně.

Co udělá bohatý člověk s vyšší čistou mzdou?

Pokud mně, s nadprůměrným platem, fyzicky každý měsíc přibude víc peněz, tak si můžu vzít větší hypotéku. Můžu si vzít vyšší leasing na auto. Můžu do těch, jak my ekonomové říkáme, big ticket items přesměrovat každý měsíc významně vyšší částku. Ale my jsme víc bytů, víc domů nepostavili. Takže jediné, co uděláme, je, že roztočíme inflační spirálu, zadlužíme stát dalšími sto miliardami ročně úplně zbytečně, protože pozitivní efekt to nemá vůbec žádný a způsobíme řetězovou reakci v ekonomice, která právě těm lidem, kteří dostanou těch patnáct set měsíčně, způsobí to, že teď už si to bydlení fakt nekoupí nikdy.

Znamená to, že se zboží zdraží pro všechny?

Samozřejmě.

Premiér Andrej Babiš ale říká, že nižší daně jsou výhodné pro všechny, že je to tak spravedlivé. Vy si to nemyslíte?

To přece není o spravedlnosti. To je o tom, že do ekonomiky vrhnete 80 miliard ročně, i když část toho skončí v úsporách, takže nebudou mít vůbec žádný efekt pro ekonomiku, tak část skončí ve spotřebě. A zákon nabídky a poptávky ani pan premiér zrušit nedokáže. Podívejte se, co letos dělá cena zeleniny. Podívejte se, co dělá letos cena ovoce. Když důchodcům přidáte pět tisíc v jednom konkrétním měsíci, tak maloobchodníci jsou velmi bystří a těch pět tisíc si přes ty banány od důchodců stáhnou. Maloobchodníci budou mít žně. Já jim to přeju. Ale trochu problém vidím v tom, že devadesát procent spotřebního zboží, které takhle dojde k prodeji, se nevyrábí v České republice. Takže my za prachy českých daňových poplatníků podpoříme výrobce v ostatních evropských zemích a v Číně. Je to jistě hezké gesto, ale ekonomicky je to skutečně nefunkční opatření.

Jak by opatření mělo vypadat, aby podpořilo české výrobce?

Musíme si napřed říct, že to, že nás zadlužuje, je dobře. Já bych nemlátil vládu po hlavě tím, že zvyšuje zadlužení, a vůbec bych nevedl debatu o tom, co měla dělat v dobách konjunktury, protože tenhle vlak už odjel. Je dobře, že vláda zvyšuje zadlužení, je dobře, že vláda pouští peníze do ekonomiky. O tom nevedu spor. Ale těch metod, jak to udělat, je zhruba pět. A vláda si z důvodů, které jsou spíš politické, vybrala ten, který je v tuto chvíli nevhodný. Možná kdybych tady seděl v roce 2023, tak bych tvrdil úplný opak. Protože to bude dle mého názoru situace, kdy se naplno projeví zpomalování globální ekonomiky, ke kterému může dojít. A pak fakt bude potřeba podpořit poptávku. A pojďme podpořit poptávku poptávkovým řešením. Ale dneska ten problém fakt nemáme.

Říkáte, že zdraží zboží pro všechny. Co takovéto snížení daní udělá třeba s úrokovými sazbami? Zdraží se i půjčky?

První věc, která se stane, je nárůst inflace. My v České republice jsme letos s inflací zásadní problém neměli. Ale tohle je jedno z opatření, která nám boj s inflací zkomplikují na příští rok. Vzrůst inflace znamená vzrůst dlouhodobých úrokových sazeb. To slovo dlouhodobých bych chtěl podtrhnout, krátkodobé sazby v podstatě stanovuje Česká národní banka. Ale ty dlouhodobé stanovuje trh. A stanovuje je každý den kontinuálně tím, za kolik se obchodují dluhopisy, které vydává buď ta země, nebo podniky té země. Takže až se tahle věc schválí, tak cena našich dluhopisů bude okamžitě reflektovat inflační očekávání. A výnos z těch dluhopisů, které budou investoři požadovat, půjde nahoru. To znamená, cena těch dluhopisů půjde dolů.

Jaký to bude mít efekt?

To bude mít negativní efekt jak pro stát, který se financuje na dluh a bude se víc a víc financovat na dluh, bude to mít negativní dopad na podnikovou sféru. Protože sazby, za které se uzavíraly hypotéky, jsou těsně kolem dvou procent. Tímhle si je vytlačíme nahoru, ale v situaci, kdy je „země eurolandu“ naopak budou tlačit dolů. Takže německá firma si v Německu půjčí za nulu nebo minus jedno procento a půjde si v Česku koupit cokoliv. Zbankrotovanou firmu, uprázdněný činžák v Praze, jakákoliv reálná aktiva, na která my nebudeme mít, protože budeme mít sazby opravdu významně vyšší.

A co sazby hypoték? Ty jdou už zhruba sedm měsíců dolů. K jakému tam dojde pohybu po snížení daní?

Ten pohyb bude pozvolný. Protože tam nabídka a poptávka bude krátkodobě převažovat. To znamená, kdo si chcete uzavřít hypotéku, udělejte to raději teď než v únoru. Ale nemusíte do banky běžet dneska s obavou, že zítra to bude za pět procent. Takhle rychle to rozhodně nepůjde. My dneska neumíme úplně přesně vyčíslit, co to na hypotékách udělá. Ale umíme odhadnout, že to zabrání dalšímu poklesu a spíš to povede k nárůstu někam ke třem procentům.

Skutečně si myslíte, že bude mít pár stovek až tisícovek pro každého takový vliv? Že kvůli nim začnou nemovitosti zdražovat?

Pár stovek, jenže na špatné straně. Osmdesát miliard ročně už je významná částka, která ekonomikou zahýbá. Lidé s průměrnou nebo podprůměrnou mzdou to fakt nepoznají, koupí si o krabičku cigaret víc. Ale ti od středu nahoru ano. A nezapomínejme, že v té válce o pražské byty nebojuje deset milionů lidí, ale bojuje v ní těch zhruba půl milionu lidí s vyššími příjmy. A těm vy teď dodáte palivo do té války. A znova říkám, ty chalupy, nemovitosti, pozemky, těch nepřibude. Že tady dojde k cenové progresi, se klidně můžeme vsadit.

Co se teď děje s penězi, které si lidé a firmy nechávají na účtech. Ztrácí na hodnotě?

No samozřejmě. Víme, že úrokové sazby na spořicích produktech vám ani nepokryjí inflaci. I když půjdete do méně prestižní banky a budete vyhledávat dlouhodobější dobu splatnosti. To v rozvinutých zemích vede k tomu, že lidé peníze nesyslí v bankách, ale dávají je do podílových fondů. Já úplně rozumím tomu, že ne každý se chce stát spekulantem na akciích Tesly nebo Amazonu. A také bych to nikomu nedoporučoval. Ale existuje hromada podílových fondů, které tohle udělají za vás. Zajímavé je, že třeba v říjnu 2008, což byl nejhorší měsíc pro globální ekonomiku, byl přítok peněz do podílových fondů historicky nejvyšší. Takže v těch zemích, kde ta investorská kultura je vyšší než u nás, ty peníze alespoň směřují do kapitálových trhů, kde lidem alespoň pomohou zabezpečit se na stáří.

Přesvědčovat lidi, aby přestali spořit a peníze někam investovali nebo je utratili, podle vás tedy nemá cenu, dokud se u nás epidemická situace nezlepší?

Přesvědčovat lidi, aby utráceli, nejde. A zejména to nemohou dělat politici. Všude na světě nejsou politici úplně nejlépe vnímanou částí společnosti, která by mohla radit veřejnosti, co s penězi. U nás to bohužel nezměníme. Protože kultura těch spořitelních knížek, těch termínovaných vkladů, se tady buduje od Rakouska a naše debata s tím nic neudělá.

Pojďme ještě k dalším způsobům, jak ty peníze do té ekonomiky nalít. Vy jste říkal, že jich je několik. Které další to jsou?

Já bych zaprvé řekl, že vláda od začátku vypuknutí krize už řadu dobrých opatření udělala. Sice nám vyhrožovala, že do ekonomiky pustí tisíc dvě stě miliard, což byla naprostá ptákovina, protože to by ta ekonomika ani nestačila vstřebat. Ale těch řádově dvě stě miliard, kterých tam k dnešku už nateklo, tak ne všechny natekly špatně. Speciálně programy v resortu ministerstva práce jsou úplně v pořádku. Teď se musíme jenom postarat o to, aby Antivirus, který jsme si omezili koncem roku, protože jsme doufali v kurzarbeit, který stále nepřichází, což se zdá být takový leitmotiv této krize, že vždycky někdo nepřijde, tak aby ty podniky nevyschly s likviditou. Tohle já fakt chválím.

A co opatření z resortu paní ministryně Schillerové (za ANO)?

Ta chválím, protože těch daňových škrtů, o kterých veřejnost tolik neví, už proběhla celá řada. Neměly třeba podstatu zrušení daně nebo změny daňové sazby, ale zkrátka ty peníze daňovým subjektům zůstaly. Kuriózně to opatření, o kterém se nejvíc mluvilo, to znamená zrušení daně z nabytí nemovitosti, je zase úplný nesmysl. Protože jsme zase pomohli jenom těm, kteří pomoc fakt nepotřebovali. Profesionálním investorům s nemovitostmi a nejbohatším občanům. Kde vláda zatím pořád dluží, je dodávání likvidity podnikům na bázi nároku. Ne že ty podniky pořád budou něco vyplňovat a budou na ně chodit kontroly, jestli tam udělaly chybu.

Ale že každému automaticky každý měsíc přijde na účet určitá částka?

Přesně tak.

Nebude to podporovat, jak často namítá opozice, podniky, které už jsou odsouzeny k zániku?

Vždycky když tohle slyším, tak se ve mně vaří krev. Protože to je asi ta největší drzost, jakou jsem vedle pana Duška za tenhle rok slyšel. Prostě já si myslím, že politici ať se starají o sebe a kapitalistická ekonomika se postará o to, kdo má přežít a kdo nemá. Já vždycky když slyším, jak ty propuštěné servírky z pražských kaváren přeškolíme na IT developery, tak bych tomu člověku dal facku.

Proč?

Protože není méně vhodná doba pro změnu kormidla než v rozbouřeném moři. A my jsme v bouři, jakou tahle země nezažila. A chystáme se na její další kola, protože samozřejmě bude třetí vlna, bude čtvrtá vlna, to je jasná věc. Takže my musíme udělat jediné. Přežít s co nejmenšími ztrátami na ekonomických subjektech a pochopitelně na životech a jedním očkem můžeme pokukovat, kam ta globální ekonomika pluje a kde my, jako byznysmeni, víc vyděláme. A věřte mi, že to všichni děláme. My ty svoje firmy nasměrujeme do těch perspektivních oborů. Ale ne tak, že nám někdo řekne: Zavřete hotel v Praze a postavte si farmu na slepice. To mně přijde jako úplné sci-fi.