Článek
Je březen 2014, ruští vojáci obsazují ukrajinskou vojenskou základnu v Simferopolu na Krymu – a to s podporou místních podporovatelů Ruska. Na druhé straně se shromáždili proukrajinští občané. Mezi nimi byl i Oleh Sencov, známý mladý filmový tvůrce. O dva měsíce později byl zatčen a obviněn z terorismu.
Obvinění označily lidskoprávní organizace a západní vlády za politicky motivované. Během soudního líčení byl v roce 2015 Sencov odsouzen na 20 let do vězení. „Proces, který vedou okupanti, je od základu nefér. Neberte to osobně, vaše ctihodnosti,” prohlásil tehdy u soudu Sencov.
Po odsouzení podpořili Sencova jeho kolegové na mezinárodním filmovém festivalu. Filmové hvězdy a spisovatelé požadovali jeho propuštění. Ve filmovém dokumentu „Proces” z roku 2017 mu režisér Wim Wenders vzkázal: „Olehu, máš přátele po celé Evropě, a to jak mezi filmovými tvůrci, tak i mezi diváky.”
Sencov byl vězněn na různých místech. Mimo jiné také ve vězeňském zařízení v Labytnangi na polárním kruhu. V květnu 2018 oznámil, že zahájil hladovku, a to dopisem, který předal svému právníkovi. Napsal v něm, že ji bude držet až do fatálního konce. Buď ruský režim vyslyší jeho požadavky, nebo ve vězení zemře. Sencovova hladovka vyvolala po celém světě demostrace na jeho podporu.
Sencov požadoval propuštění desítek ukrajinských občanů, kteří jsou podle něho v Rusku drženi jako političtí vězni. Hladovku v říjnu ukončil, aby se vyhnul násilnému podávání jídla.
Když Evropský parlament udělil Olehu Sencovovi v prosinci Sacharovovu cenu za obranu lidských práv, jeho sestřenice Natalya Kaplanová prohlásila, že jeho hladovka měla smysl. „Díky jeho činu teď celý svět hovoří o represích v Rusku. Oleh dokázal obrátit pozornost světa k tématu ukrajinských politických vězňů. Dokázal zvítězit,” řekla Kaplanová.
Sencov nadále zůstává v odlehlém vězení, ale svět na něj nezapomíná.
