Pes v Řecku přežil ničivý požár. Před plameny se schoval do krbu

Pod svícnem je největší tma. Tak nějak by se dal vyložit příběh asi čtyřletého psa Loukoumakiho, který ničivé řecké požáry přežil ve venkovním krbu ve vesnici Mati. Právě vesnici o přibližně dvou stovkách obyvatel zasáhl oheň nejvíce. Psa našla skupina dobrovolníků, která se do spálené krajiny vydává hledat zvířata už od minulého týdne.

„Byl v šoku, na každý pohyb reagoval vrčením a kousáním. Když jsem mu nabídla jídlo, kousl mě do ruky. Choval se agresivně, tak jsem ho nechala spát několik dlouhých hodin. Pil vodu a spal, pak jsem mu dala odměnu, zjistila, co má rád k jídlu a stali jsme se kamarády,“ řekla agentuře Reuters jedna z dobrovolnic Artemis Kyriakopoulouová.

O Loukoumakiho se nyní dočasně stará její kolegyně z dobrovolnického týmu Diana Topaliová. Už se ale přihlásilo několik zájemců o jeho adopci.

Kyriakopoulouvá si podle svých slov při pátrání krbu ihned všimla. Pokud mělo něco přežít, tak právě uvnitř bytelné kamenné konstrukce. Loukoumakis v hromadě popela takřka splýval se svým okolím. Dobrovolnici se ho podařilo vylákat i přesto, že byl velmi vystrašený.

Kromě lehkých popálenin a kašle vyvázl Loukoumakis z požáru bez zranění. Před vážnými popáleninami a potenciální smrtí podle veterináře psa ochránila špínou slepená srst. O tu po záchraně přišel a na kašel mu veterinář předepsal antibiotika.

„Na začátku jsem cítila úlevu, protože byl naživu. Neříkám, že jsem neplakala. Plakala jsem hodně a všichni ostatní dobrovolníci také, protože najít v tak zničené oblasti, kde je všechno mrtvé, něco živého… Vidíte v tom naději,“ dodala k záchraně Kyriakopoulouová. 

Pro jednadvacetiletou Řekyni jsou poslední dny novinkou, dosud se dobrovolnicky nikdy neangažovala. „Abych řekla pravdu, nikdy jsem nedělala nic tak důležitého. Když jsem si řekla, že chci být dobrovolník, že chci přispět, nepředstavovala jsem si to takto. Myslela jsem, že to bude jednodušší.“

Podle agentury Reuters Loukoumakis žil před požárem nejspíše na ulici. Jeho věk veterinář odhaduje na čtyři až čtyři a půl roku