Článek
Nový prohlídkový okruh nabídne možnost samostatné nebo komentované prohlídky, ale také klidovou zónu a procházky různé náročnosti včetně části přístupné návštěvníkům s omezenou mobilitou. V původně užitkové části zahrady se nachází i haptický model, díky kterému zahradu poznají i nevidomí. Novinářům to dnes řekla ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková.
„Hrad Pernštejn patří k nejlépe dochovaným a známým památkám u nás, ale o existenci přilehlého parku a zahrad věděl málokdo. Věřím, že se to nyní změní a obnovená zahrada bude vyhledávaným turistickým cílem letošní sezony,“ uvedla Goryczková.
Obnova zahrady rozkládající se na jihozápadním svahu strmého hradního kopce a v údolní nivě pod ním byla téměř po třech letech prací dokončena loni v září. S otevřením se čekalo, až bude v plném květu. Podle projektantů se však zahrada bude stále proměňovat, vyvíjet a vlastně nikdy nebude hotová. I oni, stejně jako památkáři, zahradu hodnotí jako naprosto unikátní v Evropě.
Její obnova přinesla řadu výzev. „Byl tady les a zadání znělo: "Najděte zahradu a podle toho vytvořte její repliku.“ Tak jsme hledali, především archeologicky. Někdy jsme ale našli něco, co jsme považovali za vodoteč, pak jsme to vykopali a zjistili, že je to cesta a naopak. Největším problémem bylo zařídit, aby tady tekla voda, která tu nebyla. Museli jsme ji získat z řeky a vytvořit pomocí čerpadel systém, který bude fungovat," řekl projektant Marek Tichý.
K projektování sloužilo víc pramenů, a to dva obrazy, archeologické zkoumání a inventáře z roku 1806 zachycující jednotlivé prvky zahradní architektury a užitné stavby, mobiliář, stav ovocných a cizokrajných stromů i kvetoucích rostlin. „Detektivním způsobem jsme to seskládali dohromady a až teprve z toho nám vyšlo, jak zahradu můžeme vrátit zpět. Z obrazů jsme například viděli, že tady dříve nebyly stromy, takže jsme mohli nálety odstranit. Pomocí georadaru jsme zjistili, proč v sadu stál čínský pavilon a co bylo kolem něj,“ poznamenali krajinářští architekti Kamila a Přemysl Krejčiříkovi.
Nejdůležitější bylo podle nich stabilizovat svah, aby se nesesouval dolů. Tomu napomáhají také pařezy po mnoha pokácených stromech, jejichž kořenový systém svah drží. Zahradníci místo nich další stovky dřevin vysázeli. „Vrátili jsme původní buky, habry, lípy a javory. V rovné části upravené jako zahrada francouzského typu jsou jabloně a hrušně. Jsou tady i cizokrajné rostliny, u zastavení s paraplíčkem jsme vysadili například kdoulovec,“ dodali architekti.
O rozlehlou zahradu i lesopark se budou denně starat tři zahradníci a několik brigádníků. „Největší starostí je svah, který budeme dvakrát ročně sekat. Musíme to udělat v co nejkratším čase, takže tak v šesti lidech to zvládneme za týden. Náročná však bude i pravidelná údržba a sekání parteru, bude to nekonečná práce. Je rovněž obtížné sem dopravit techniku. U hrušní, kterých je tu asi 200, musíme udržovat pyramidální řez,“ řekla vedoucí zahradnice Monika Janíková.
Projekt za 125 milionů korun zahrnoval celkovou obnovu areálu včetně architektonických prvků jako bazénu s fontánou, poustevny se sklepem, kenotafu nebo obelisku. Kompletně obnovená je angločínská zahrada s mostky a čínským pavilonem. Znovu vybudovány jsou vodní rozvody pro bazény, vodotrysk a haltýř.
Vrchnostenská okrasná zahrada vznikala od počátku 18. století a vyvrcholení parkových úprav se datuje do přelomu 18. a 19. století, kdy panství vlastnil baron Ignác Schröffel. Ten však v roce 1805 zemřel. Úsilí posledních majitelů panství, hraběcí rodiny Mittrowských z Nemyšle, se soustředilo jen na údržbu zahrad. Po roce 1945 přešel hrad se zahradami do vlastnictví státu, ale část získali jiní majitelé. Zahrady postrádaly pravidelnou údržbu, chátraly a zarůstaly. Nyní se areál vrátil do své vrcholné podoby z doby před 200 lety, kdy patřil mezi patnáct nejvýznamnějších zahrad na Moravě a ve Slezsku.
