Hlavní obsah

Pepřový sprej, píšťalka a zrcátko. I to patří k extrémnímu závodu 1000 Miles Adventure

Drsný podnik zabere některým závodníkům i tři týdny času. S sebou si berou i pepřový sprej, píšťalku a zrcátko.Video: Martin Wenzel, Tomáš Tesař, Seznam Zprávy

Užít si romantiku přírody a zároveň si sáhnout na hranici svých sil. Takový je závod 1000 Miles Adventure, který se už osmým rokem jede napříč bývalým Československem. Účastní se ho bikeři, běžci, chodci, koloběžkáři, zkrátka všichni, kteří se pohybují vlastní silou.

Článek

Trasu dlouhou přes 1600 kilometrů letos absolvuje více než 150 závodníků, které čeká nejen spousta zážitků, ale také tvrdá dřina.

Zakladatelem unikátní soutěže je extrémní biker Jan Kopka z Jablonce nad Nisou, který má bohaté zkušenosti ze zahraničí. Vlastní závod jel letos ale poprvé a užil si ho až na dřeň…

„Ten závod je o všem. O trpění, o krásách přírody. Dneska zrovna sice trpím, ale jinak jsem ohromně nadšený. Krásný cesty, sjezdy a spousta výšlapů do kopce," dělí se o první dojmy z trati pořadatel Jan Kopka.

Závodníci jsou celou dobu bez zajištění, což znamená, že se musí spolehnout hlavně sami na sebe. Trasa vede přes slovenské vnitrozemí a v Čechách v severní části hor podél polských a německých hranic. A to jak standardním, tak opravdu drsným terénem. Náročná zátěž neodrazuje ani závodníky s handicapem, jakým je i Richard Štěpánek, který se letos na trasu vydal na koloběžce.

„Ten závod je takový můj vychovatel. Poprvé mě zaškolil, pak vyškolil a teď mě prověřuje," říká Štěpánek.

Start, cíl i trasa přírodou jsou pevně stanoveny a závodníci se od ní nesmí vychýlit. Povinností je projet všechny kontrolní body. Kdy a kde spí, jak dlouho jsou na trati nebo jak se stravují, záleží jenom na nich. Už poosmé se letos na soutěž vydal i Petr Ozogán z Liberce.

„Jel jsem to na koloběžce i na kole. Ale pro mě je nejzajímavější jít pěšky, protože chůze je nejpřirozenější pohyb," vypráví osminásobný účastník závodu Petr Ozogán.

Do cíle všichni dorazí v rozmezí jednoho až tří týdnů. Kdo má zájem, může zvolit i poloviční trasu dlouhou 500 mil. Motivace pro účast v drsném klání je pro každého jiná. Někdo si chce prověřit fyzické i psychické schopnosti, pro jiné je to šance, jak posílit sebekázeň.

Zdolat tisíc mil znamená mít kvalitní výbavu. Povinný je balíček poslední pomoci, v němž nesmí chybět kromě kompasu, čelovky a spacáku i pepřový sprej proti zvířatům, desinfekce na menší poranění, píšťalka nebo zrcátko pro vysílání signálů slunečním odrazem. U cyklistů je povinná i helma.

V jakém pořadí závodníci skončí v cíli, není to nejdůležitější, protože zásadní je dojet, dojít, dorazit. Zkrátka, jak by řekl jeden z věrných účastníků, handicapovaný Richard Štěpánek: „Vzdát to můžeš až zítra."

Doporučované