Peníze za nic? Může to být řešení, myslí si Evropané o základním příjmu

„Zatímco se zdravotní krize nemoci covid-19 každým dnem vyvíjí ve světovou ekonomickou krizi, která posouvá naše sociální systémy na jejich hranice, zdá se, že základní příjem … je řešením pro zmírnění sociálního šoku, v němž hrozí, že mnoho našich spoluobčanů spadne do nejistoty,“ napsalo do francouzského nedělníku Journal du Dimanche 19 šéfů departementů zvolených za socialistickou stranu.

Zastupitelé se odvolávají i na výrok prezidenta Emmanuela Macrona, který 12. března prohlásil, že rozhodnutí o rozchodu či přerušení (stávajícího systému) jsou nezbytná. Jisté přitom je, že na Francii dopadne blížící se krize tvrdě - už dnes je částečně bez práce čtvrtina zaměstnanců a ministr financí Bruno Le Maire odhaduje pro letošní rok šestiprocentní pokles HDP.

Zavedení základního nepodmíněného příjmu pro každého občana staršího 18 let by podle signatářů dopisu dalo občanům důvěru v systém a ve stát, který by jim tak zajistil existenční bezpečnost i jistou míru autonomie.

Ve Francii se toto téma neobjevuje poprvé. Naposledy se o něm diskutovalo v prezidentských volbách, kdy zavedení základního nepodmíněného příjmu sliboval socialistický kandidát Benoit Hamon. On sám ale v použití tohoto nevyzkoušeného nástroje neměl ani zdaleka jasno a během kampaně své sliby několikrát pozměňoval.

Francouzští socialisté nejsou ale ani zdaleka jedinými, kdo základní příjem prosazuje. Už 19. března se na britskou vládu obrátilo 170 zákonodárců různých stran žádajících zavedení základního nepodmíněného příjmu v době pandemie.

V Německu o něj požádal jménem zaměstnanců v nouzi deník Frankfurter Rundschau, který navrhl i konkrétní částku - 1000 eur měsíčně (asi 26 tisíc korun) po dobu půl roku. „Potřebujeme o tom vést skutečnou debatu,“ připojil se další list Tages Spiegel s odkazem na petici, kterou podepsalo na půl milionu Němců. Za myšlenku vyplácet lidem 800 až 1000 eur měsíčně se postavilo i několik německých umělců a intelektuálů.

O něčem podobném, jako je základní nepodmíněný příjem, psal už na konci 18. století filozof Thomas Paine, přemýšlel o něm i Karel Marx a ve dvacátém století například Milton Friedman. Myšlenka to přitom není čistě levicová, jak by se mohlo zdát, prosazují ji i mnozí stoupenci liberální pravice.

„Někteří chtějí rovné podmínky mezi lidmi. To je rovnostářská vize, spíše levicová. Další bojují za skutečnou svobodu, tedy za to dát lidem prostředky k přežití, aby si mohli vybrat. To je vize liberální. Nakonec je tu ještě pohled z perspektivy bratrství, který se snaží vyhnout tomu, aby někteří lidé žili v bídě. Tuto vizi prosazují katolíci,“ popsal na serveru France Culture ideové směry ekonom Marc de Basquiat, šéf Mezinárodní asociace pro existenční příjem (AIRE).

Rozpolcenost v přístupu k základnímu nepodmíněnému příjmu ukázal nejenom výše zmíněný Francouz Hamon, ale i některé státy, které už tento nástroj testovaly. Mnozí ho totiž vnímají především jako sociální dávku, resp. příjem určený hlavně pro chudé. Jeho zastánci z řad ekonomů ale zdůrazňují, že aby fungoval, měl by pracovat zhruba stejný podíl populace jako před jeho zavedením.

Experimenty, které se prováděly v různých částech světa - například ve Finsku, Nizozemsku, Indii nebo Kanadě - ukázaly, že méně pracovaly po jeho zavedení jen dvě skupiny obyvatel. První byly matky, jež se vracely po porodu později do zaměstnání. Druhou byli studenti, kteří díky zaručenému příjmu studovali déle a do práce šli proto později. Dokázali ale díky existenční jistotě dosáhnout vyššího vzdělání a tedy i potenciálně v budoucnu vyššího výdělku.

Pravicoví odpůrci základního příjmu argumentují jeho vysokými náklady a také amorálností ilustrovanou „surfaři z Malibu“ - tedy mladými lidmi, kteří se klidně spokojí s málem, jen aby se mohli věnovat své zálibě a nemuseli pracovat.

Kritici zleva zase upozorňují na riziko, že zavedení základního nepodmíněného příjmu zničí nynější sociální státy. Stát by už nepotřeboval byrokratický aparát zabývající se sociální politikou a stal by se podle nich slabším v souboji s nadnárodními korporacemi.

Krize způsobená pandemií koronaviru možná na otázky spojené se základním příjmem dokáže odpovědět - pokud se tedy některý stát odhodlá tento nástroj, mnohými považovaný za utopii, zavést. Pokud půjde skutečně o krizi srovnatelnou s tou ze 30. let minulého století, může se po desetiletí diskutovaný koncept dočkat svého dne D.