Článek
Všichni se těšili jako malé děti. Turisté přijedou, konečně! V době, kdy by na řeckém ostrově Korfu byla hlavní sezona v plném proudu, lidé teprve otvírají krámky a čekají, až někdo přijede. Prvního července přiletělo dvanáct letadel. Mezitím i jedno z Prahy. Další den zhruba stejný počet. Německo, Polsko, Itálie, Česko, Maďarsko. Ta anglická a skandinávská jsou zatím zrušená. Jenže právě na ta se tady čeká nejvíc.
Ostrov je pořád ještě prázdný. Na plážích se povaluje pár místních a několik málo turistů. Některé taverny, hotely, obchody a kanceláře vůbec neotevřely a ani neotevřou. Mnozí tvrdí, že by byli ztrátoví, jiní se zase bojí nákazy, a ti další jsou si jistí, že sem turisté přinesou nákazu a za pár týdnů se všechno zase zavře. Proto nemohou riskovat nabírání zaměstnanců.
Je zajímavé sledovat protichůdné názory Korfanů. Před několika dny se vrátili řečtí studenti ze svých domovů z karantény, aby si na Korfu vyzvedli svoje věci z bytů, ze kterých museli odejít, aby je majitelé mohli pronajmout za několikanásobný peníz turistům přes Airbnb (kteří ale nakonec nedorazí).
Univerzita se letos už neotevře a kdoví, jak tomu bude po prázdninách. Studenti měli radost, že se po dlouhé době vidí, a tak se začali po Řecku hezky hloučkovat a líbat a objímat, tak, jak je to v jejich povaze. Jeden večer jsem procházela okolo populárního baru, před nímž byla hlava na hlavě. Pořídila jsem fotku a dala na kerkyrskou facebookovou stránku s lehce ironickým popiskem, že nepotřebujeme turisty, aby nám sem zanesli koronu. My si ji tady klidně můžeme roznést sami…
Zmiňovaná fotka studentů.
Po několika minutách jsem dostala asi sto palců nahoru a další snad stovku rozzlobených obličejů. Nejdříve jsem si naivně myslela, že to je reakce lidí, kteří se snaží chovat zodpovědně právě vzhledem k tomu, že tady zatím žádnou nákazu nemáme, a tak se na dav mládeže zlobí. Není tomu totiž tak dávno, co přesně za tenhle prohřešek dostal jeden plážový bar na ostrově Mykonos pokutu dvacet tisíc eur a byl uzavřen na dva měsíce.
Pak jsem ale dostala desítky nenávistných komentářů, proč by se mladí lidi konečně nemohli sejít, že celá bláznivá korona už dávno skončila či nikdy neexistovala, další zase psali, že tady žádnou nákazu nemáme, tak co řeším, a ti nejostřejší mi radili, že pokud mi to vadí, ať se vrátím do Československa. Po chvíli jsem hejtování psychicky neunesla a fotku raději smazala.
Na druhý den mi ale volala majitelka vily, kam měli za tři týdny dorazit moji známí z Čech. Oznámila mi, že vilu neotevře, protože se bojí nákazy. Snažila jsem se s ní smlouvat, přesvědčovat, hrozit i prosit, ale všechno marné. Opakovala, že i když se s klienty neuvidí, má takovou hrůzu, protože čtyři měsíce seděla nepřetržitě u televize a poslouchala korona zprávy, že raději zaplatí jakýkoliv doplatek za dražší vilu, kterou prý mám sehnat.
Strach z korony je tedy, jak jsem pochopila, výsadou starších a bohatších lidí, kteří si prostě mohou dovolit se uzavřít světu a mají dostatek prostředků, aby tuhle krizi několik měsíců či let ekonomicky přežili. A pak jsou ti, kteří koronu berou jako hru těch mocných, kteří na nás chtějí vydělat a ovládnout nás. Dva extrémy v jednom světě.
V Kerkyře, hlavním městě ostrova, jsem před pár dny procházela a potkávala většinou místní lidi. V otevřených, leč prázdných turistických krámcích ledabyle postávali prodavači a pokuřovali. Jeden mi hlásil, že k němu dnes zavítal český pár a dva mladí Maďaři. Dal jim ochutnat likér z kumkvatu a oni šli zase dál.
Ospalé, prázdné ulice.
I když je nákaza v Řecku jedna z nejnižších v Evropě a Řecko se zdálo být slibnou letní destinací pro všechny zelené země semaforu, rozhodla o víkendu řecká vláda o online formulářích, které se musí vyplnit do 48 hodin před odletem.
Co na tom, že se to někteří lidé dozvěděli sotva pár hodin před odletem a někteří naopak vůbec. Formulář je ušitý horkou řeckou jehlou. Nejdříve server řecké vlády nevydržel nápor žadatelů, takže na několik hodin zkolaboval, a potom, když konečně začal zase fungovat, způsobil zmatky po celém světě.
Formulář je sice v angličtině, ale nikdo se moc nenamáhal přeložit i řecké kraje, takže ty zůstaly v řečtině, jen přepsané do latinky. Takže ten, kdo se chystal na Korfu (pokud by vůbec věděl, o jaký kraj se jedná), by místo Jónských ostrovů, tedy Ionian islands, našel Ionia Nissia. Ten, kdo se chystal na Krétu, by musel zatrhnout Kriti a k tomu znát také adresu svého ubytování, což je oříšek, protože v Řecku, kromě měst, adresy vlastně nejsou. Pošta chodí lidem do kiosku s tabákem nebo do místní kavárny. Stejně tak zjistit PSČ byl úkol jak vystřižený z pionýrského tábora.
Formulář se má elektronicky odeslat a do dvou dnů (48 hodin) by měl každý obdržet QR kód, kterým se musí prokázat na letišti při odletu i příletu. Celé vyplňování stojí mnoho lidí dost času a nervů (včetně mě, protože jsem tuto informaci v dobré víře, že pomohu, neprozřetelně zveřejnila, a tím jsem se stala pro mnohé jakousi expertkou na řecké formuláře, takže jsem v jednom dni obdržela asi šedesát zpráv a třicet telefonátů, že formulář nejde vyplnit či daná osoba neobdržela QR kód, popřípadě že tam nejde uvést pes či pět dětí najednou… Za dobrotu na žebrotu, pomyslela jsem si hořce).
Další stres prožívá zhruba pětina pasažérů v cílovém letišti. Tam totiž namátkově testují na covid-19 asi každého pátého cestujícího. Sice ho pak propustí do jeho hotelu či apartmánu, ale ten, který si černého Petra vytáhne, by podle pravidel měl až do obdržení zprávy, že má negativní výsledky, setrvat v izolaci, která může trvat až 36 hodin. Sice už není tak přísná, jak ji původně zamýšleli, ale po naléhání jedné z největších cestovních kanceláří TUI velmi zvolnili, takže lidé by se prostě v tu dobu neměli družit a chodit do obchodů a taveren, ale mohou se jít koupat a užívat svoji dovolenou. Také se ale může stát, že žádná zpráva nepřijde, protože systém je zatím v plenkách. A s největší pravděpodobností se stane to, že to prostě nikdo nebude stejně kontrolovat ani nijak řešit.
A tak je ten náš začátek sezony takový tichý a rozpačitý. Nikdo neví, co se smí a nesmí, nikdo neví, zda se turistická sezona přece jen alespoň trochu rozjede. Nikdo neví, zda bude mít letos práci a jak přežije zimu. A tak se tahle situace pro některé stává doslova peklem, ovšem pro jiné, třeba pro ty, kteří přijedou na dovolenou a proklouznou bez testů, jsou prázdné pláže, čisté moře a ochotní Řekové doslova rájem na zemi. Stačí mít jen trošku dobrodružnou povahu…
