Pavlenka k Euru: Kdo bude chytat, rozhodnou trenéři. Situace je ale jiná

Poslední domácí zápas, který jste hráli v sobotu, jste absolvovali doma na Weserstadionu. Hráli jste 0:0 s Freiburgem. Spokojenost, nebo je to spíš tak trošku ke zlosti, že jste neuhráli víc než bod?

Tak my jsme doma zvyklí především vyhrávat a neztrácet body, ale když vezmu průběh zápasu, tak si myslím, že remíza byla asi spravedlivá. Freiburg má docela formu, porazil Dortmund, uhrál hodně dobrých výsledků proti silným soupeřům a my jsme samozřejmě rádi, že jsme s nimi neprohráli. I když, jak jsem říkal, doma bychom měli vyhrávat. Chtěli jsme ten zápas zvládnout, abychom se trošku víc posunuli od barážových umístění, takže škoda, že jsme nevyhráli. Máme ale zápas k dobru a já věřím, že ten zvládneme a posuneme se zase nahoru.

Ale pro gólmana nula dobrá, ne?

Pro gólmana nula dobrá. Vzhledem k tomu, že jich letos tolik nemáme, tak každá nula dobrá.

Vy jste už narazil na to, že se snažíte co nejvíce vzdálit jako klub od pásma sestupu, od barážové příčky, protože máte velmi čerstvou zkušenost právě z loňské sezony, kdy jste se zachraňovali na poslední chvíli v duelu s Heidenheimem právě v baráži. Asi to musely být setsakra nervy, že?

Tak ta sezona celkově nebyla jednoduchá. Když vezmu začátek, tak během měsíce nám vypadlo snad šest sedm hráčů, kteří normálně působili v základní sestavě, a někdy v říjnu jsme trénovali ve třinácti lidech a z toho další nás doplňovali z juniorky, takže ani ta kvalita tréninku nebyla taková, na jakou jsme byli zvyklí. Nějakým způsobem jsme tento půlrok lepili a nakonec to dopadlo tak, že jsme udělali pouhých 15 bodů. V tu dobu nám pomohla covidová přestávka, mohli jsme doléčit zranění a vrátili jsme se v lepší formě a nakonec jsme to zvládli a uhájili jsme první Bundesligu, i když samozřejmě ta sezona byla, jak jsem říkal, hodně náročná na psychiku a nikdo z nás už to nechce znovu zažít.

Já viděl jeden obrovský rozdíl oproti té loňské sezoně, protože loni jste měli fakt hodně špatnou obranu, v podstatě s Kolínem nad Rýnem nejhorší v soutěži, 69 obdržených gólů, to je fakt moc. Ale když se podívám na tuto sezonu, tak vy jste, co se týče defenzivy, šestí z celé Bundesligy, a dokonce máte o gól lepší obranu než Bayern Mnichov. To je nesmírný progres, ne?

Tak nám hlavně pomohlo, že se nám ta obrana vlastně tolik nestřídá jako minulý rok, protože my jsme snad nehráli na podzim ani jeden zápas v jedné obraně a pořád se to nějak lepilo, pořád nám z toho někdo vypadával a pořád někdo byl zraněný. Takže samozřejmě to nebylo jednoduché jak pro mě, tak pro kluky v sehranosti a bylo to hodně znát. Druhá věc byla samozřejmě to, že jsme měli hodně velké problémy s obrannými standardkami, ze kterých jsme dostávali hrozně moc gólů, a myslím si, že v dnešním fotbale je hodně důležité, aby na to člověk byl připravený jak v obraně, tak v útoku.

Vy jste se okamžitě od té doby, co jste do Werderu přišel v roce 2017, stal jasnou jedničkou. Když se člověk podívá na vaše statistiky, tak to je v podstatě vždycky kompletní ligový program, který odchytáte. Dokonce se mluvilo o tom, že byste se mohl stěhovat i na lepší adresy. Je pořád něco nechci říct v jednání, ale cítí člověk zájem?

Něco jsme řešili hned první rok, co jsem byl v Německu, řešili jsme to i sezonu poté, o něčem jsme se bavili také po minulé sezoně, ale přece jen ta minulá nebyla ani v mém podání, ani v podání kluků zrovna skvělá, takže nic tak žhavého nebylo a já jsem rád, že letos to je samozřejmě lepší. Myslím, že každý fotbalista, nebo nemusí to být jenom fotbalista, ale každý se chce nějakým způsobem posunout v té kariéře a uvidíme, co budoucnost přinese. Chtěl bych si ale třeba zahrát o evropské poháry s Brémami. Ona ta aktuální situace není jednoduchá, protože kluby nejenom tady u nás v Německu mají problémy po finančních stránkách a tak velké přestupy se ani letos v té covidové situaci neděly, takže uvidíme, co budoucnost přinese.

Trošičku jste na to ťuknul. Ani vám se nevyhnuly momenty, které by člověk určitě nechtěl prožívat. Člověk udělá chybu, špatně vyběhne nebo mu balon vypadne a pak je z toho gól, o kterém se hodně mluví. Gólmani mají samozřejmě jednu velikou nevýhodu – ta jejich chyba je vždycky vidět dvakrát, ale přesto vás trenér vždycky podržel. Nestalo se, že by vaše místo číslo 1 bylo na nějakou delší dobu ohroženo. Svědčí to o tom, že klub s vámi počítá i v dalších letech?

Tak samozřejmě po těch chybách minulý rok proběhla komunikace s trenérem na téma, že moje pozice není tak silná, když jsem v jednom zápase udělal chybu a utkání nato hned druhou, ale říkám, trenéři mě podrželi a já jsem rád, že jsem jim to potom mohl vrátit ve zbytku sezony. Trenér vždycky viděl, že když mě potřebuje, tak jsem k dispozici, ať už jsem měl zdravotní problémy, nebo ne, tak vždycky jsem do toho zápasu šel a chtěl jsem týmu pomoci. A sám mi řekl, že si toho hrozně vážil, že jsem tam byl vždycky pro ně.

Když se obrátíme k reprezentaci, tak se pochopitelně blíží termín mistrovství Evropy, předtím už bude rozehrána kvalifikace pro mistrovství světa. Mluví s vámi trenér Jaroslav Šilhavý, eventuálně jeho kolegové o tom, jak je to s rozložením pozic gólmanů? Protože český nároďák má k dispozici hned několik vynikajících brankářů, ale chytat může jenom jeden.

Tak ta pozice se rozebírala asi nejvíc, když pan trenér Šilhavý přebral reprezentační tým. V tu chvíli se to řešilo hodně a nakonec se trenéři rozhodli pro Vácu, který zachytal, měl skvělý rok v Seville, chytal výborně i v kvalifikaci, takže nebyl důvod to měnit. Teď je ale samozřejmě ta situace zase jiná. Váca měl zdravotní problémy, postupně se do toho zase vrací a blíží se Euro a bude to na trenérech. Zatím se to nějak neřešilo a vždycky bude záležet asi na tom aktuálním rozpoložení toho gólmana a na tom, koho zvolí trenéři, komu budou důvěřovat.

Jak si tak pamatuji na dobu, kdy jsem byl v Brémách třeba komentovat, tak jsem si vždycky říkal: „No, město vlastně docela fajn, ale dokážu si představit, i co se týče počasí, daleko příjemnější destinace i v samotném Německu.“ Už jste si zvykl za ty čtyři roky?

Za ty čtyři roky už jsem si zvykl, ale popravdě ten první rok byl celkem šok, protože člověk se ráno vzbudil, uviděl sluníčko a říkal si: „To bude dneska krásný den, super.“ No a za dvě hodiny přišel déšť, pak vylezlo sluníčko, pak zase déšť a tak se to střídalo celé léto. Takže nebylo to popravdě úplně jednoduché, protože člověk je z Česka přece jen zvyklý, že toho sluníčka je v létě víc. Ale když to vezmu teď, tak jak se to počasí mění, tak poslední dvě léta tady byla docela dost horká. I tady v Brémách je vidět, že se to počasí mění každým rokem a je tepleji.

Já jsem zaregistroval docela zajímavou zprávu v německém tisku, která se týkala vašeho spoluhráče Leonarda Bittencourta, který řešil s novináři, jestli profesionální fotbalisté nepůjdou dřív na očkování než zbytek populace v Německu. Bittencourt jasně prohlásil: „V žádném případě. My si počkáme, až na nás dojde řada, už takhle jsme docela privilegovaní.“ Tím myslel třeba výdělek a že může dělat svoji práci bez nějakého většího omezení, takže nepřipadá v úvahu, že by se ještě stavěl do řady před ty, kteří třeba potřebují očkování daleko víc. Jak u vás ta diskuse na toto téma probíhá?

Tak nějaká diskuse už o očkování samozřejmě proběhla, ale to, co řekl Leo, jak to zmiňujete, tak s tím absolutně souhlasím. My můžeme být rádi, že můžeme ten fotbal hrát, i když bez diváků, tak pokračujeme ve své práci, jsme vlastně testováni dvakrát do týdne. Myslím, že mezi testováním nesmí být větší rozdíl než tři nebo čtyři dny, takže dvakrát týdně máme testování na covid a jinak jsme pod kontrolou. Musíme nosit na stadionu masky a sundat si je můžeme vlastně jenom venku, takže ta pravidla hygieny teď momentálně jsou na velice vysoké úrovni a nikdo je nechce porušovat, protože všichni jsou rádi, že ve své práci můžeme vůbec pokračovat.

My novináři, komentátoři to samozřejmě vídáme zvenku, tak jsem rád, že se mohu zeptat vás jako přímého aktéra zápasů. Dá se nějakým způsobem odhadnout nebo určit, jak by se hrálo s diváky? Myslím v tom smyslu, že když hrajete doma, že by třeba i ten bodový zisk byl o něco větší, kdybyste cítili lidi za zády a byl pořádný hluk, atmosféra?

Tak rozhodně by to asi působilo jinak i na soupeře, protože ať už k nám přišel do Brém jakýkoliv hráč, tak vždycky říkal, že ta atmosféra, kterou dokážou fanoušci u nás udělat, je vynikající a ne všichni hráči z těch jiných týmů to úplně zvládali a naopak věděli, že z Brém se budou vozit body těžko. Bohužel teď to ta situace nedovoluje a my se s tím musíme vypořádat, protože sami víme, že doma za poslední dvě sezony ztrácíme dost bodů, přitom v předchozích sezonách to nebylo zvykem.

Vy máte v týmu spoluhráče, který toho také odkopal hodně za českou reprezentaci, Theodora Gebre Selassieho, jenž se stal za tu dobu, co tam je, už legendou klubu. Celou kariéru v zahraničí strávil právě v Brémách. Dopracoval se až k tomu, že nosí kapitánskou pásku a má končit po téhle sezoně. Nezkoušíte ho přemlouvat, protože pořád mám pocit, že má velice solidní výkonnost…

Tuto otázku dostávám často, jestli ho konečně přemluvím, aby tady ještě zůstal. Je to rozhodnutí jeho a samozřejmě rodiny a za mě souhlasím s tím, že Gebre má výkonnost na to, aby v Bundeslize pokračoval, drží mu zdraví a pořád se dobře udržuje a působí skvěle jak na hřišti, tak samozřejmě v kabině, ale všichni musí respektovat přání rodiny a přece jen už jsou devět let v Německu a chtěli by se vrátit do Česka, aby starší kluk mohl začít přímo ve škole v první třídě tam, aby si v Česku našel kamarády. A já samozřejmě chápu, že budou chtít trávit víc času se svými rodiči a s celou rodinou. Vždycky to má dvě stránky a devět let v zahraničí je dlouhá doba.

A dokážete si představit, že byste strávil takovou dobu na jednom jediném místě?

Zatím se mi to nepovedlo, takže zatím si to nedokážu představit, ale když to tak vezmu, tak v A-týmu Brém působím nejdéle za svou kariéru…

Já se na závěr rozhovoru vrátím ještě na začátek vaší kariéry v Baníku Ostrava. Pořád platí, že brankářská škola, speciálně v tomhle klubu, je tak trošku speciální, protože z Ostravy vždycky přicházeli skvělí gólmani, a když se dneska podívám, co třeba předvádí Honza Laštůvka v jeho věku, tak tvrdím, že jenom díky němu je Baník v tabulce tam, kde je. Souhlasíte?

Tak já myslím, že to nebude tou brankářskou školou, ale přece jen ten region je trošku jiný a všichni, co tam jsme nebo co jsme tam jednou byli, jsme hlavně ten fotbal milovali a chtěli něco dokázat a chtěli ho hrát na té nejvyšší úrovni. A samozřejmě když to vezmu já, tak jsem měl štěstí na skvělé trenéry, ať to byl pan Srniček a Víťa Beránek a další, takže vždycky bylo od koho se učit. A když odpovím na druhou část otázky, tak to, co předvádí momentálně Lašty, je fantastické a souhlasím s tím, že ve svých letech patří mezi pilíře a mezi nejlepší hráče Baníku.

A jak se poslouchá, že naopak Jiří Pavlenka patří k těm výrazným gólmanským figurám v Bundeslize?

Jak se to poslouchá? Já radši neposlouchám a soustředím se na sebe. Je mi 28 let a snažím se pořád nějakým způsobem zlepšovat. Pořád tu řešíme, v čem se může člověk posunout. Pracujeme na tom každý trénink a chceme být lepší a jsem rád, že trenér, kterého teď momentálně mám, dokáže poradit a je na mě i na druhou stranu tvrdý a pořád to spolu nějakým způsobem posouváme, což je fajn a uvidíme, co bude v létě. Ještě mám smlouvu na rok a půl a v Brémách jsem spokojený. Chtěl bych zažít s Brémami nějaký úspěch, což samozřejmě bude nesmírně náročné, ale pořád jsme v poháru a věřím, že fakt by to třeba letos mohlo vyjít a mohli bychom se dostat do finále. Uvidíme.