Článek
Senát ve středu schválil kandidaturu dosavadního šéfa Nejvyššího soudu Pavla Šámala coby čtrnáctého ústavního soudce.
Pro bylo 61 senátorů. Proti bylo 15 z nich. Dohromady hlasovalo 76 přítomných.
Senátoři na Šámala neměli žádné otázky, do rozpravy se nepřihlásil žádný ze zástupců horní komory. Šámal měl od počátku své nominace podporu drtivé většiny z nich, jeho volbu jednohlasně posvětil mimo jiné i garanční ústavně-právní výbor Senátu.
Prezident Miloš Zeman, který Šámala na uvolněné místo ústavního soudce na konci listopadu nominoval, se ze středečního jednání Senátu omluvil. Zastoupil ho hradní kancléř Vratislav Mynář.
„Prezident přihlížel i k možnosti využití jeho teoretických znalostí a rozsáhlých zkušeností z aplikační praxe pro obohacení spektra sboru soudců ústavního soudu,“ řekl.
Podle Zemana je Šámal nejvhodnější náhradou také proto, že stejně jako jeho předchůdce Jan Musil se věnuje trestnímu právu.
„Podstatné je rovněž to, že profesor Pavel Šámal má nejen rozsáhlé znalosti z oboru trestního práva, ale jeho znalosti se na vysoké úrovni týkají i dalšího odvětví práva, včetně práva ústavního,“ doplnil Mynář.
Jeho profesní kvality, odbornou reputaci a akademickou i publikační činnost před horní komorou potvrdil i šéf ústavně-právního výboru Miroslav Antl.
„V ústavně-právním výboru nebyly zásadní připomínky k jeho osobě a on na odborné dotazy reagoval okamžitě a tak, že nebyly žádné další otázky,“ uvedl s tím, že pro jeho nominaci byli všichni z osmi přítomných členů.
Pavel Šámal je soudcem od konce 70. let. Od roku 1993 působí na Nejvyšším soudu, od roku 2015 vykonává funkci jeho předsedy. Mezi lety 1980 a 1989 byl členem KSČ, svého členství ale lituje. „Celou svou činností jsem se snažil, abych to napravil,“ řekl.
Senátoři oceňují i jeho podíl na tvorbě legislativy – má hlavní podíl na sestavení trestního zákoníku z roku 2009. Zasedal také v legislativní radě vlády, je členem vědeckých rad několika univerzit a redakčních rad řady odborných časopisů. Sám vydal desítky odborných knih a komentářů k zákonům.
Jeho nominace má i praktickou rovinu – vzhledem k věku by po dovršení sedmdesáti let za 4 roky musel Nejvyšší soud opustit. Ústavní soud žádný věkový limit nemá. Soudci v něm mají desetiletý mandát.
Šámal ke své nominaci na půdě Senátu přesto uvedl, že její přijetí dlouho zvažoval.
„S ohledem na svou funkci jsem zvažoval jednak to, zda jsem vhodným kandidátem, a také to, jakým způsobem bude zajištěna další činnost Nejvyššího soudu. Věřte mi, že to nebylo jednoduché rozhodování, protože právě v té funkci, kterou – pokud mě schválíte – nedokončím, jsem spoustu věcí již udělal, ale bylo ještě mnoho věcí přede mnou,“ řekl.
Zopakoval ale, že nakonec převážila chuť vrátit se k rozhodovací činnosti: „Souzení zůstává mou základní činností. A vždycky jsem se snažil rozhodovat spravedlivě, nestranně a tak, aby to rozhodnutí mohlo být vždy posuzováno jako čin nezávislé státní moci. Od toho mě ale funkce předsedy odváděla.“
Uvolněné místo na Ústavním soudu získal po Janu Musilovi, který ze zdravotních důvodů rezignoval.
Právě jeho místo je už od loňského února prázdné. Prezident Zeman se ho o pár týdnů později pokusil zaplnit ústavním právníkem a prorektorem Univerzity Karlovy Alešem Gerlochem, ten ale neuspěl. Senátorům vadilo jeho působení na pražské právnické fakultě před rokem 1989 i příznivý vztah k Miloši Zemanovi.
Nástupce Pavla Šámala ve funkci předsedy Nejvyššího soudu zatím prezident oficiálně nesdělil. V rozhodování ale má volnou ruku – jeho výběr nemusí schvalovat Senát ani kontrasignovat premiér.
„Pan prezident mě ujistil, že mé návrhy bude zvažovat velmi poctivě a bude k nim významně přihlížet. Je ale třeba si uvědomit, že je to jeho pravomoc,“ řekl Šámal v rozhovoru pro Hospodářské noviny. Své favority ale nesdělil: „Slíbil mi, že pokud budu zvolen, bude k mým návrhům silně přihlížet.“
