Článek
Je v pořádku, pokud se doba určená na jídlo a oddech nezapočítává do výplaty, když přitom musíte být vmžiku připraveni naskočit zpět do práce?
Tato otázka se stala jádrem sporu mezi hasičem Otomarem Turkem a pražským dopravním podnikem, pro který pracoval. Reálně se rozhodnutí může týkat desítek až stovek tisíc pracovníků v Česku.
Hasič Turek si stěžoval na to, že i během půlhodinových přestávek, které měl určené na jídlo a odpočinek, musel mít u sebe vysílačku, a být tak připravený do dvou minut naskočit do zásahového vozu. Za přestávku přitom za normálních okolností nedostal zaplaceno, jen v případě, že ho skutečně vyvolali.
Hasič za 38 měsíců, mezi listopadem 2005 a prosincem 2008, po které byl zaměstnaný u pražského dopravního podniku, žádá doplatit přes 95 tisíc korun včetně úroků z prodlení.
Evropský soudní dvůr dal hasiči fakticky za pravdu, když uvedl, že omezení během přestávky jsou takové povahy, že objektivně a velmi významně ovlivňují možnost pracovníka nakládat volně s časem a nemůže se věnovat vlastním zájmům. „Doba přestávky, která je poskytnuta pracovníkovi v průběhu jeho denní pracovní doby a během které musí být v případě potřeby připraven do dvou minut k výjezdu, je pracovní dobou,“ stojí v rozsudku.
A zároveň se Evropský soudní dvůr vypořádal i s jedním z hlavních protiargumentů, tedy že k výjezdům docházelo nahodile a nepředvídatelně.
„Je nutno dodat, že nepředvídatelnost možných přerušení přestávky na odpočinek může mít na možnost pracovníka nakládat volně s tímto časem ještě další omezující účinek. Nejistota, která z této nepředvídatelnosti plyne, totiž může tohoto pracovníka stavět do stavu trvalé ostražitosti,“ stojí v rozsudku.
Úspěch i pro další pracovníky
Dnes už bývalý hasič Otomar Turek, který je od roku 2009 v důchodu, si výsledku považuje, přestože se spor táhne už 14 let. „Evropský soudní dvůr konečně rozhodl, že jsem měl pravdu,“ reaguje.
„Je to zadostiučinění. Na jedné straně pořád nadáváme, jak nám EU diktuje. Někdy je ten dohled ale potřebný,“ hodnotí rozsudek Jiří Jonák, který je právním zmocněncem hasiče.
Pražský dopravní podnik nechce zatím rozsudek komentovat. „Rozhodnutí Evropského soudního dvora jsme zatím oficiálně neobdrželi. Nejdříve se s ním musí seznámit naši právníci a vedení společnosti, poté rozhodneme o dalším postupu,“ uvedl pro Seznam Zprávy Daniel Šabík, vedoucí odboru komunikace Dopravního podniku hlavního města Prahy.
Naopak předseda odborových svazů Odborů DP Praha Luboš Olejár tvrdí, že ví o dalších desítkách sporů dalších pracovníků v rámci podniků, kteří na toto rozhodnutí čekali. „Máme u našeho advokáta asi deset hasičů a vím o další skupině,“ říká Olejár a dodává, že po čtvrtečním verdiktu vyzve inspektorát práce, aby tuto praxi přišel do podniku zkontrolovat.
Vedle samotného hasiče je spor důležitý i pro řadu dalších pracovníků, kteří aktuálně právní cestou řeší podobný problém – zda mají právo na proplácení času, který je jim vymezený na jídlo a oddech, pokud musí zároveň dodržovat striktní podmínky dané zaměstnavatelem a například neopustit pracoviště.
Podle projektu Placené přestávky, za kterým stojí advokátní kancelář Široký Zrzavecký, jde řádově o stovky sporů a stále přibývají další.
„Toto rozhodnutí nám velmi pomůže v našich stávajících sporech, a to nejen u hasičů, policistů a dozorců, ale i u zdravotníků a pečovatelek. Rozhodnutí tak má praktický dopad na statisíce pracovníků v Česku. Říkáme celou dobu, že neproplácení přestávek je v rozporu nejen s českým, ale i s evropským právem. Konečně se tedy přiblížíme zase o krok blíže Západu,“ říká advokát Pavel Široký.
Soude, jak máme rozhodnout?
Procesně se na Evropský soudní dvůr obrátil Obvodní soud pro Prahu 9, který spor mezi hasičem a dopravním podnikem řeší a dostal se do patové situace. Nejvyšší soud mu případ vrátil s tím, že přerušení přestávek nelze považovat za součást plnění pracovních povinností, protože k tomu dochází nahodile a nepředvídatelně.
Zjednodušeně tedy Nejvyšší soud přikázal, aby spor dopadl ve prospěch pražského dopravního podniku. To by ale podle obvodního soudu bylo v rozporu s výkladem evropských směrnic právě Evropským soudním dvorem. Proto se obvodní soud přeptal Evropského soudního dvora na jeho názor i na to, jestli smí případně rozhodnout jinak, než mu ukládá Nejvyšší soud.
V tomto případě Evropský soudní dvůr vydal rozhodnutí, že obvodní soud se má řídit přednostně unijním právem.
Spor se tak vrací zpět k Obvodnímu soudu pro Prahu 9, který není vázaný rozhodnutím Nejvyššího soudu.
