Pauly: Profi sport je jízda na tygrovi, žádný pracovní poměr vás neochrání

Fotbalová asociace ČR jako jedna z posledních na kontinentu odolává tlaku UEFA, aby se fotbalisté proměnili z osob samostatně výdělečně činných v zaměstnance.

Výhody i nevýhody obou nastavení jsme podrobněji popsali zde. Stejně jako možnosti, které by fotbalistům a jejich hráčským asociacím skýtal zaměstnanecký poměr v dnešní době zkomplikované koronavirem, kdy jsou v ohrožení platy, celá angažmá, ale i zdravotní stav fotbalistů.

K tématu připojujeme i rozhovor s Janem Paulym, generálním sekretářem FAČR, který vidí řešení v definici profesionálního sportovce, kterou by měl přinést nový zákon o sportu. A současné postavení fotbalistů vůči klubům vnímá jako dostatečně ochráněné.

Proč je Česká republika jednou z posledních zemí, kde se ještě fotbalisté zaměstnanci nestali?

Zčásti proto, že žijeme v byrokratické době a změnit zákon je tu úkol na roky, a zčásti proto, že jsme si zachovali zdravý rozum a nezpanikařili jsme jako jiné státy jen kvůli vnějšímu tlaku, ať už byl odkudkoliv. Co je důležité: pracovní poměr, nebo ochrana hráče? Pro mě určitě ochrana práv a tu hráčům zprostředkuji pomocí našich pravidel lépe, než to dokáže pracovní poměr. Práva zaměstnanců fungují v ideálním světě. Být profesionálním sportovcem je taková jízda na tygrovi na pár let, žádný pracovní poměr vás neochrání. Zeptejte se lidí ve fabrice v krajích, kde je problém s nezaměstnaností, jak jim pomáhá zákoník práce.

Skutečně by podle vás zaměstnanci nebyli chráněni lépe?

V současnosti u nás řešíme pouhých zhruba 15 sporů mezi hráči a kluby ročně. A naopak si uveďme na nedávném příkladu MŠK Žilina, jak hráčům před jednostranným ukončením smlouvy ze strany klubu z důvodu jeho likvidace pomohl jejich pracovní poměr? Často slýchám od hráčů, jak by jim bylo s pracovní smlouvou líp. Představují si to jako zemi zaslíbenou, kde si mohou dělat, co chtějí, a peníze vždy přijdou. Snažím se jim vysvětlit, že je tam žádná převratná změna, kromě vyššího zdanění, nečeká. Když nemá zaměstnavatel prodavače zeleniny peníze, tak mu nezaplatí úplně stejně, i když je zaměstnanec. A když přijde svářeč do práce opilý, úplně stejně ho na hodinu vyhodí. Taková je realita.

UEFA dlouhodobě tlačí národní asociace k tomu, aby zaměstnanecké poměry zavedly. Běží v tom směru průběžně nějaká jednání?

Diskuse na této úrovni probíhá zhruba čtvrtletně. UEFA má stanovené minimální standardy, jak mají smlouvy vypadat, ty splňujeme už přes pět let. Po celou tuto dobu prosazuji názor, že úkolem přece není bezduše prosazovat zaměstnanecký poměr, úkolem je především ochránit hráče. Jsem rád, že stejný závěr začal být prioritní i pro UEFA, kde jsme v tomto nyní v plné shodě, hysterické prosazování zaměstnanců ve fotbale už aktuálně není téma.

V čem podle vás spočívají výhody a nevýhody obou systémů?

To není boj OSVČ versus zaměstnanec. Netvrdím, že profesionální fotbalista nevykazuje znaky závislé práce, to vám řekne i student třetího ročníku práv. Ale jsem si jist, že aplikovat dnešní podobu zákoníku práce na profi sportovce je vhodné asi jako letět do vesmíru v plavkách, je to jednoduše nemožné. Takže jsou jenom tři možnosti. Buď se udělá ze sportovce podnikatel podle zvláštního zákona, tedy podle zákona o sportu, podobně jako podle speciální zákonné úpravy fungují např. advokáti. Anebo se přidá nová úprava profi sportovce do zákoníku práce. Případně zůstane zachován status quo, tj. úprava přímo sportovním prostředím. Osobně se kloním k variantě zákona o sportu. Ta je nejvýhodnější pro všechny.

Vede FAČR v dané otázce nějaká jednání se státními orgány?

Je to začarovaný kruh. Drtivá většina paragrafů zákoníku práce je pro profi sportovce nepoužitelná, například práce přesčas, o víkendech, vysílání do zahraničí či polední pauzy… Historicky, konkrétně v roce 2015, jsme se snažili o zvláštní hlavu v zákoníku práce na ministerstvu práce a sociálních věcí. Tam nám ale tehdy řekli, že výjimečný se cítí každý a že pro zvláštní úpravu není důvod. V letech 2016 a 2017 jsem byl členem expertní skupiny, která připravovala nový zákon o sportu, pasáž o výkonu činnosti profesionálního sportovce mám mj. připravenou v notebooku dodnes. Bohužel k realizaci už nedošlo. Nyní jsme v kontaktu s Národní sportovní agenturou a určitě bychom u tohoto tématu rádi přidali ruku k dílu, máme bohaté zkušenosti.

V minulosti probíhala na dané téma společná pracovní setkání FAČR, LFA a hráčských asociací. Pokračuje v tomto směru nějaká aktivita?

Tato platforma se shodla již před 6 lety na podobě vzorové profi smlouvy podle pravidel UEFA, ta se dodržuje, aktuálně není na této platformě moc co řešit.

Je podle vás možné a vhodné kombinovat případně zaměstnanecké smlouvy se smlouvami dalšími, jež by fotbalista uzavíral s klubem? Lidově řečeno, že by měl jednu smlouvu zaměstnaneckou a další například na sponzorské plnění a podobně?

Tomu se v naší právní branži říká obcházení zákona, ostatně podobně na to nahlíželi i v zahraničí, je to hloupost. Koneckonců nemůže snad být v ničím zájmu ochránit zaměstnaneckými pravidly hráčovu minimální mzdu a zbytek jeho odměny ponechat neregulovaný.

Nebyli by speciálně v současné koronavirové situaci hráči jako zaměstnanci ochráněni lépe?

Nesouhlasím s tím, aby si současná situace brala toto téma jako rukojmí. Jde o bezprecedentní situaci, která nemá v moderních dějinách obdoby. Zaměstnanec je v této době stejně ohrožený druh jako OSVČ. A když už jsme u toho, dám příklad. Na FAČR jsme jakožto zaměstnavatel rozhodli o snížení mzdy na 60 procent jedním rozhodnutím u stovek zaměstnanců, je to naše právo zaměstnavatele. Oproti tomu v klubech každý hráč musel podepsat dohodu, jednostranně ho ke snížení nikdo nepřinutí. Tak kdo tedy nakonec riskuje, klub, nebo hráč? Každý chleba má dvě kůrky.

Může podle vás český fotbal „utíkat“ před zaměstnaneckými smlouvami donekonečna?

Naopak to přijetí zaměstnaneckého poměru je útěk, v mých očích by to byl krok zpět. Jediné správné řešení z dlouhodobého hlediska je zvláštní úprava profesionálního sportovce v zákoně o sportu. Současná situace přinese mnohem větší problémy, na které se musíme soustředit.